Share

 

 

V říjnu měl na obrazovce veřejnoprávní televize premiéru animovaný seriál na dobrou noc Bílá paní na hlídání. Nový, velmi povedený večerníček vznikl na motivy stejnojmenné knihy Pavla Brycze. Výtvarnou podobu mu vtiskl VHRSTI. Nedlouho po odvysílání posledního dílu přišla Edice ČT s komiksovou knihou, která se jmenuje stejně jako předloha a seriál. Na sto dvaceti osmi stránkách najdou děti (a rodiče) jeden obrázek vedle druhého v sedmi příbězích. Hlavní postavou je Bílá paní, která jediná dokáže ukočírovat čtyřčata Černých – Barnabáše, Matyáše, Tobiáše a Uriáše. Bodejť by ne, když umí čarovat a s ničím se nepáře. Kluci ji zbožňují, jsou náramně spokojení, protože takovou chůvu nemá nikdo! Spokojená je i maminka – má klid na vlastní práci. A taky se může bez stresu a komplikací těšit na tatínka, který pluje na zaoceánské lodi, neboť je námořní důstojník. Veselé příhody čtyř neposedů a jednoho mlsného přízraku pobavily malé i velké ve všech svých podobách – na obrazovce i v knížce. VHRSTI vtiskl postavičkám svou nakažlivou pohodu, kterou je proslulý, a laskavost se z obrazovky i komiksové knížky line všemi směry.

Prozraďte nám, jak jste se k večerníčku nachomýtl a jak dlouho natočení animovaného seriálu trvalo?

Jednou mi zavolala dramaturgyně ČT Kateřina Kačerovská, jestli bych si nechtěl nakreslit večerníček. Pochopitelně jsem na to bez rozmyšlení kývl, aniž bych tušil, že mě čekají tři roky tvrdé práce. Tedy pokud lze o kreslení mluvit, jako o tvrdé práci…

 

Trefil jste se svým pojetím jednotlivých postav autorovi námětu do vkusu? Nebo jste něco měnili za pochodu? Jak se na druhé straně líbil vám scénář?

Každou chvíli se něco měnilo. Šlo ale spíš o záležitosti technické, než že bychom se dohadovali o tom, jak bude která postava vypadat, nebo na jaké bude sedět židli. Mně se příběhy moc líbí. Myslím, že jsou originální a nápadité, pořád se v nich něco děje a hlavně se v nich nezapomíná na humor.

Kluci Černých jsou správní rošťáci – byl VHRSTI rošťák? Nebo jím ještě je?

Sám jsem si jako moc velký rošťák nikdy nepřipadal, i když jsem to samozřejmě taky uměl. Spíše jsem doháněl rodiče a pedagogy k šílenství svým klidem.

Velmi sympatická je Bílá paní – je mlsná a žádnou legraci nezkazí. Znáte podobnou pohodovou chůvu?

S chůvami moc zkušeností nemám, ale myslím, že musí být každému jasné, proč kluci nedají na Bílou paní dopustit. Taková jako ona se hned tak nenajde.

Mlsáte rád?

Samozřejmě. Ale, když prozradím, co považuji za mlsání, nejeden čtenář si asi poklepe na čelo – zdravé čokolády v raw kvalitě, oříšky, ovoce, sušené fíky, nepražené kakao…

 

Chtěl byste plout na zaoceánské lodi jako tatínek čtyřčat? Co by vás na lodi či pod hladinou lákalo nejvíc?

Nejsem příliš “vodní” typ. Každé léto skočím do rybníku nebo do bazénu tak třikrát, maximálně pětkrát, někdy ani to ne. I na lodi bych si po prvním potápění možná hledal raději jinou zábavu, i když to musí být pod mořskou hladinou nepochybně fascinující.

Nový večerníček zaznamenal velký úspěch (u nás doma jednoznačně) – bude pokračování? Kluci by určitě na nějaké vylomeniny ještě přišli a Bílá paní také vypadá jako dobrá organizátorka nezbedných akcí.

Možné pokračování je otázkou pro dramaturgii v televizi. Jestli se jim sejde dost pozitivních ohlasů a proseb o další díly, tvůrčí tým se do toho pustí určitě rád. Ostatně – asi jste si všimli, že jsme první díl Bílé paní na hlídání umístili na konec prázdnin a postupně jsme se dostali přes babí léto a podzim až ke Štědrému dnu. Bylo by prima prožít s kluky a Bílou paní ještě celou zimu, jaro a letní prázdniny.

Když se rozhodlo, že vedle večerníčku vznikne i komiksová knížka, přivítal jste to?

Myslím, že to napadlo režiséra Petra Friedla. Je to skvělý nápad. Od České televize bylo podle mě odvážné vydávat komiks, když ještě nikdo nevěděl, jak se bude večerníček líbit, ale knížka se fakt povedla. Všichni, kdo si náš seriál zamilovali, si ho teď můžou užít doma do nejmenších detailů.

V šesté kapitole se děti připravují na Haloween – máte v plánu vydlabat nějakou dýni? Jak tento svátek přijímáte? Chtěl byste v masce chodit ulicemi nebo radši rozjímat a vzpomínat na blízké, kteří už s námi nejsou?

Obojí má něco do sebe, ale ani dušičky ani Halloween moc neprožívám. Nejspíš mě ani letos na hřbitově nebo s dýní neuvidíte.

Malým i velkým jste udělal večerníčkem i knížkou radost – jakou radost si chystáte do konce roku pro sebe? Co máte ještě v plánu?

Momentálně pracuji na vůbec největším obrázku, jaký jsem kdy kreslil. Bude tři metry vysoký a skoro osm metrů dlouhý. Kdy a kde bude k vidění, si zatím nechám jako překvapení. Kdo nechce o žádné aktuální dění z mé tvorby přijít, může se na www.vhrsti.cz přihlásit k odběru e-mailových novinek, které svým přátelům a fanouškům posílám pravidelně každý měsíc.

Děkuji za příjemné povídání a těším se na další překvapení od VHRSTI

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu