Share

Pro mne snad není nic kouzelnějšího, než sednout k počítači a začít psát: vpluji do příběhu, stanu se jeho součástí, prožiju fiktivní děj „v cizí kůži“ jako by byla moje. Celá se nechám pohltit, jako by to byl můj skutečný příběh. Vládnu neuvěřitelnou mocí, neboť vytvářím něco, co tu ještě před pár vteřinami nebylo. A přesto jsem svým způsobem bezmocná: protože se nacházím v jiném časoprostoru, v jiných interakcích a nemohu děj ovlivnit zcela podle libosti, neboť by mohl ztratit svou logiku a důvěryhodnost.

Pokud také píšete, víte, o čem mluvím. Je to šílená a podmanivá závislost; podle síly příběhu někdy dodávající energii, jindy strhávající na kolena a deprimující. Ne každý hrdina si žije šťastným životem; leckomu jsou házeny klacky pod nohy. Ale v tu chvíli, když se vaše prsty dotýkají klávesnice a na monitoru naskakují písmena, jsou ty klacky kladeny pod nohy vám: stékají vám slzy po tváři, nebo se hněváte, jste prodchnuti emocemi, které prožíváte, sic jste si je všechny vymysleli.

Každý začátek je těžký. Někdo začne psát až v dospělosti – nachomýtnou se k tomu různé okolnosti či příležitost. Ale určitě nejeden a nejedna z vás začala psát již jako malé dítě: fascinováni knihami.

Naučit se číst a psát je přece jen jedna strana mince. Copak lze jen pasivně přijímat? A co takhle podílet se na tom tvoření?

Právě pro malé spisovatele a spisovatelky sepsala Kateřina Hošková publikaci nápadů a postupů, jak se odpoutat od těžkých okovů, které stahují k zemi, a pustit se do zdárného psaní. Někdy člověk neví, jak začít, jaká volit slova, je plný nejrůznějších emocí a nemůže se koncentrovat. Na tyhle problémy a další přináší Kateřina Hošková různé rady.

Děti si vytvoří abecedník, buď volně, nebo na určené téma k rozšíření slovní zásoby a vyzkouší si automatické psaní. Sestaví si první básničku formou akrostichu (první písmena na každém řádku básně skládají v sloupku slovo). Přijde na řadu příběh pomocí aliterace (oblíbené vtipné povídky, které se skládají ze slov, začínajících jen jedním písmenem), pozmění pohádku (jak by příběh dopadl, kdyby se od nějaké linky začal vyvíjet jinak?), dojde na hrůzostrašné či exotické povídání, objevování tajuplných zemí.

Ale i na krásné „nesmyslné“ hrátky.

Můžete si jedny zkusit. Nakopírujte texty z různých tiskovin, rozstříhejte, až vám zbudou části vět, nebo jen slova. A složte nové věty. Sem tam lze text doplnit i vlastními nápady, slovíčkem, tečkou, vykřičníkem. Určitě se dobře pobavíte. Klidně ve volném třebas deštivém odpoledni zabavíte děti hrou, při níž vlastně „neúmyslně“ vytvoří nový příběh.

Lekci po lekci podle zadaných úkolů budou malí spisovatelé a spisovatelky vytvářet různé krátké literární útvary. Dostanou se na nádraží v Horní Dolní, ve kterém se nachází mnoho lidí. Každý je jedinečný, má svou osobnost, někam míří, někoho potká, něco zažije… A vzájemně se mohou jejich příběhy prolnout. Spisovatelova moc dokáže zastavit vteřinu: zatímco v reálném životě čas běží dál, autor ho může zastavit a vše detailně prozkoumat. Vše, co vidí, a o čem chce psát, vnímá všemi smysly.

Pokud vaše dítko rádo píše, publikace Kateřiny Hoškové mu pomůže se uvolnit, vidět, vnímat a uvědomit si některé věci, které mohly být dříve malému spisovateli nebo spisovatelce ještě neodhalené. Postupně by na spoustu „vychytávek“ přišlo praxí: čtením a častým psaním, trénováním. Proč však nepomoci k tomu, aby se talent rozvíjel plynuleji a efektivněji. Každý takový malý spisovatel nebo spisovatelka bude mít jen radost ze svých vydařených dílek.

Kateřina Hošková. Tvůrčí psaní pro malé spisovatele a spisovatelky. Nakladatelství Edika ve společnosti Albatrosmedia, a. s.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu