Share

Rostlinné léčitelství dnes už naštěstí není vnímáno jako šarlatánství a léčivým účinkům přírodních látek se věnuje stále větší pozornost. A tak i aromaterapie, disciplína stará přes 9 tisíc let, na prahu 21. století zažívá svou renesanci. O tom, že vůně mohou zlepšit naše zdraví i náladu a zpříjemnit prostředí, v němž žijeme, nás ve své knize Rostliny pro aromaterapii přesvědčují i Gudrun a Peter Germannovi, kteří se aromatologii věnují již přes pětadvacet let.

Aromatologie je založena na znalosti botanických a molekulárně-biologických vlastností vůní a zabývá se účinky látek charakteristických pro vůni určitých rostlin. Využívá přitom dosavadních poznatků přírodních věd a lékařství.

Aromaterapie jako aplikovaná disciplína aromatologie  pak poznatky tohoto vědního oboru uvádí v praxi. Řadí se mezi obory fytoterapie, tedy léčby založené na přírodní bázi.

Jak vůně působí na psychiku a zdraví

Každý z nás vnímá vůně jinak. Je to dáno pohlavím, věkem, osobní zkušeností, společenským a etnickým původem a řadou dalších faktorů.  Jisté ale je, že pachy a vůně působí na naše smyslové vnímání, a tím ovlivňují i naši psychiku. Vůně se totiž usadí na vláknech čichových buněk, kde prostřednictvím chemických procesů spouštějí elektrické impulzy, které putují do limbického systému mozku.

„… z hlediska evoluční biologie se jedná o velmi starou mozkovou strukturu – sídlo pocitů, hladu, žízně, sexuality a také vnímání chladu a tepla. V této mozkové oblasti se pak aktivizují takzvané neurotransmitery, látky pro přenášení vzruchů s nejrůznějšími funkcemi. K neurotransmiterům patří například serotoniny, které se také označují jako hormony štěstí – jejich aktivizace má na psychiku člověka povznášející účinek (povzbuzují ji mimo jiné také citrusové oleje),“ vysvětlují Gudrun a Peter Germannovi.

Jak prokázaly výsledky EEG, vůně různým způsobem působí na pravou či levou hemisféru mozku, čímž lze ovlivnit např. soustředění či tvůrčí schopnosti. Vůně ale mohou ovlivnit i tělesné pochody: „Éterickými oleji lze ovlivnit dokonce srdeční frekvenci: růžové dřevo uklidňuje srdeční tep, geránie ho snižuje a neroli a hřebíček naopak zvyšují. Molekuly vůně proniknou ihned do mozku.“

Účinné látky z éterických olejů se do těla nedostávají pouze čichem, ale i kůží (např. masáží či přidáním do koupele) nebo při vdechování plícemi. Krevním řečištěm jsou pak velmi rychle transportovány k orgánům.

O účinných látkách a jejich působení se podrobněji dočtete v knize Rostliny pro aromaterapii od Gudrun a Petera Germannových.

S éterickými oleji opatrně!

K aromaterapii se používají vysoce koncentrované éterické oleje. Jejich používání ale vyžaduje zkušenosti a rozsáhlé znalosti odborného terapeuta, protože při předávkování může dojít i k otravě. Autoři knihy Rostliny pro aromaterapii uvádějí, že jedna kapka koncentrovaného éterického oleje může obsahovat stejné množství účinných látek jako 40 šálků čaje z téže byliny. Takže rozhodně nejde jen o to koupit si vonný olejíček a čichat k němu pro dobrou náladu.

Dostupné jsou ale i „mírnější“ formy pro aromaterapii. Hydroláty, tedy vedlejší produkty vznikající při destilaci éterických olejů, jsou také léčivé. Mají jemnou vůni a v aromaterapii se používají především u těhotných žen, dětí a nemocných osob. Krásně voní, což u vonných olejů nebývá pravidlem – oleje často příjemně voní až po naředění, ve své zhuštěné podobě je vůně až nepříjemně pronikavá.

Pro domácnost lze použít např. vonné oleje do aromalamp, které se v udaném poměru ředí s vodou v nádobce aromalampy. Tyto vonné oleje jsou výborné k povzbuzení emocí, dobré nálady a kreativity. Navíc v místnosti čistí vzduch a ničí viry a bakterie.

Složitý proces získávání éterických olejů

Pro získávání éterických olejů z rostlin existuje několik technik. Nejrozšířenější je destilace vodní parou, kdy se (popsáno velmi zjednodušeně) rostlinný materiál umístí na síto a v baňce pod ním vře voda. Stoupající pára s sebou nese vonné molekuly z rostlin. Poté se pára schladí a vzniká tzv. hydrolát, ze kterého jsou následně odděleny éterické oleje.

Kromě destilace a lisování za studena (především u citrusových plodů) stojí za pozornost získávání éterických olejů enfleráží.  Jedná se o velmi šetrný postup, který se však pro svou náročnost používá jen zřídka – květy se naskládají na skleněnou desku s tenkou vrstvou tuku (např. vepřového sádla) a nechají se 12 hodin v chladné a temné komoře. Tento proces se opakuje 36krát. Éterické oleje přejdou do tuku a nakonec se oddělují za pomoci alkoholu. Když se alkohol odpaří, zůstává čistý éterický olej. Kvůli náročnosti jeho získání a vysoké kvalitě jde ale o velmi drahou záležitost – např. jasmínový olej vyrobený enfleráží je podle manželů Germannových až šestinásobně dražší než ten, který byl vyroben destilací.

Ne zcela jednoduchým způsobem se získávají i tzv. attary – květové vůně, které se v indii stejným způsobem vyrábějí už přes 200 let. Jde o destilaci vodní parou, nicméně ta se provádí přímo na místě sklizně, ve speciálním (přenosném) destilačním zařízení. Kondenzovaná voda se zachycuje do oleje ze santalového dřeva.

Rozšiřte své znalosti o aromaterapii

Publikace Rostliny pro aromaterapii se nedá zařadit do kategorie populárně naučných knih, které by se poutavou formou snažily komplexně poučit čtenáře o možnostech aromaterapie. Jedná se o velmi kvalitní dílo, které je více určeno těm, kteří už se aromatologii věnují a chtějí prohloubit své znalosti. Po krátkém a velmi obecném úvodu totiž následují „portréty rostlin“, kde jsou stručně rozebrány léčivé účinky jednotlivých rostlin a recepty na směsi éterických olejů a jejich použití v konkrétních případech.

Ani čtenář laik však nebude ochuzen, neboť kromě řady krásných fotografií je knížka rozšířena o 300 receptů pro bezpečné domácí použití a několik užitečných rad, Celkově vzato je však kniha pro člověka, který se tomuto oboru nevěnuje do hloubky, jen oknem do zahrady květinových vůní. Terapeutům, kteří chtějí v této oblasti rozšířit své znalosti, ji ale můžeme plně doporučit.

UKÁZKA

Tradice stará 9000 let

Práce s éterickými oleji má dlouhou tradici. Číňané používali už 7000 let před naším letopočtem těkavé aromatické látky ke konzervování vína. Stejně starý je postup při získávání takzvaného květového oleje: květy se namáčejí do mastného oleje, tím se těkavé látky uvolní a navážou na olej.

Nejstarší nález destilačního přístroje je datován do doby kolem 3000 let před n. l. a pochází z dnešního Pákistánu. Toto zařízení je nejstarším dokladem o způsobu získávání éterických olejů pomocí vodní páry, který se používá dodnes.

Také staří Egypťané měli techniku získávání olejů velmi vypilovanou. Éterické oleje byly důležitou součástí náboženských a duchovních ceremoniálů a měly nezastupitelnou roli při pečlivém balzamování mrtvých těl. Alexandrie byla kolem roku 100 před n. l. se svými 200 000 obyvateli největším městem světa. K udržení hygieny a jako prevence proti epidemiím sloužily tehdy vonné kužely, které se dennodenně pálily ve speciálně vykopaných pouličních strouhách. I pro Kleopatru bylo používání éterických olejů samozřejmostí. Podle různých svědectví nebyla tak krásná, jak se dnes obecně soudí. Svého okouzlujícího působení na muže prý dosáhla spíše díky svým rozsáhlým vědomostem o používání těkavých olejů… Nechala údajně například napustit plachty své lodi čistým růžovým olejem, aby dala Římanům již z dálky prostřednictvím voňavého poselství vědět, že přijíždí

[…]

Za otce evropské aromatologie je považován René-Maurice Gattefossé. Narodil se ve Francii v roce 1881 a zemřel roku 1950. Už jeho otec a bratr pracovali v oboru parfémářství, takže se s éterickými oleji setkal již v raném věku. Od rolníků se také naučil mnoho o léčivých schopnostech rostlin, zvláště o různých vlastnostech a účincích levandulového oleje. V  roce 1910 došlo v jeho laboratoři k výbuchu, při kterém byl Gattefossé a také další jeho spolupracovníci zraněni. Využili situace a při své léčbě testovali účinky různých éterických olejů. Také během první světové války pracoval tento znalec vůní s těkavými oleji a pomocí nich léčil zraněné. Poté se zabýval výhradně lékařskými vlastnostmi svých destilátů.

Germann Gudrun a Peter, Rostliny pro aromaterapii. Grada 2013

Anna Burdová

Nejnovější příspěvky na webu:

Enneagram: Devět typů osobnosti jako na dlani, v hloubce vaší duše

Enneagram: Devět typů osobnosti jako na dlani, v hloubce vaší duše

17. Září 2017

Tak se rovnou přiznám, že jsem Individualista. Je to docela průšvih. Test enneagramu popisuje devět typů osobností, struktur duše a především hlubokých vnitřních motivů k jednání, prožívání a do jisté míry i k uchovávání vzpomínek. Navenek tyhle typy zní celkem nevinně (Perfekcionista,  Pomocník, Vítěz, Individualista, Pozorovatel, Loajální skeptik, Požitkář, Bojovník, Usmiřovatel). Tak co si vyberete, takhle narychlo? Struktura osobnosti člověka je složitá. Donedávna jsem si myslela, že mnohé osvětlí astrologické charakteristiky a kousek psychologie k tomu. Jenže tohle zcela předčilo má očekávání. Devět typů osobnosti je tady rozebráno s takovou pečlivostí, navíc rozvětvenou ještě tím, že v mnohých situacích se náš profil může nahýbat do jiného

Laureátkou Literární ceny Knižního klubu 2017 je Anna Vovsová

Laureátkou Literární ceny Knižního klubu 2017 je Anna Vovsová

7. Září 2017

Literární cena Knižního klubu, realizovaná společností Euromedia Group, a.s. (EMG), je v mnoha ohledech jedinečná. Nezaměřuje se na již publikované práce, jak bývá obvyklé, ale vybrané původní rukopisy proměňuje v knihy, dlouhodobě podporuje domácí tvůrce a rozvoj kvalitní české literatury. Literární cena Knižního klubu od roku 1995 otevírá tuzemským talentovaným autorům cestu do světa profesionálních spisovatelů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy – letos ji získala Anna Vovsová s románem Ladič. Vítězné dílo 22. ročníku Literární ceny Knižního klubu bylo oficiálně vyhlášeno v rámci slavnostního ceremoniálu 5. září v pražském