Share

Marcela Klofáčová, Binky. Nakladatelství Grada 2013.

Once upon a sunny day, in a pond between two little streams, a little frog was born. Her mommy and daddy named her Binky.

Binky was very joyful and she was a credit to her mommy and daddy.

One morning, after she woke up, she sighed, „Oh, mommy, why aren’t there any pictures of me at home?“

Suddenly one could see little wrinkles on mmommy’s forehead. She New that Biky didn‘t look like other little frogs, and so she had been trying very hard to make sure binky didn’t feel ugly.

And in the same moment Binky spoke out, „Mommy, mommy, please, could you buy me a little hand-glass so I could see how pretty I am?“

And mommy asked, „Why don’t you wish for a different present? Such a petty thing like a hand-glass, is not necessary. A more important thing is that everyone likes you.“

 

Nakladatelství Grada připravilo pro děti od pěti let dvou jazyčnou knihu Binky a kouzelná kniha.

„Jednoho krásného slunečného dnes se v rybníčku mezi dvěma potůčky narodila malá žabička, kterou maminka a tatínek pojmenovali Binky.“

Žabička chtěla vědět, jak vypadá, a tak požádala maminku o zrcátko. Pohledem do něj byla ale zklamaná. Kvůli svému trápení, že není krásná jako princezna, odešla z domova. Natrefila na moudrého vodníka, který ji řekl, kudy se má vydat, aby se setkala s čarodějnicí Filumínou, jež ji může pomoci. Cestou potkala ježka Františka, cvrčka Felixe a sýkorku Josefínu z Kopretinového království. V Kopretinovém království krásná princezna bydlela. Jmenovala se Kopretinka.

„Princezna Kopretinka byla velice krásná a milá. Každé ráno běhala po zahradě, kde si neustále zpívala a hrála se zvířátky. I sluníčko na nebi se smálo, jakou mělo z princezny radost. A jak tak Kopretinka rostla, byl její zpěv hlasitější a hlasitější, až začal sousedního krále Mrzouta rušit při spánku.“

Kopretinka byla nešťastná, že si nemůže zpívat podle libosti. Jednoho dne se objevil černý mrak Bulifuk a odnesl ji neznámo kam. Žabička s ježkem v knize vyhledali kouzlo, které by princeznu zachránilo. Spolu se pak přesunuli do Cukrového království. S dalšími zvířecími kamarády putovali světem. Nesli si stále kouzelnou knihu čarodějnice Filumíny, v níž si měla žabička vyhledat pro sebe to správné kouzlo. Ale stále ne a ne ho najít. Nešťastná musela projít dlouhou cestu a zažít s přáteli různá dobrodružství, aby pochopila, že být krásnou jako princezna není vlastně vůbec důležité.

A vzala si ze všeho ponaučení

– že z domova se neutíká!
– že moudré lidi je třeba poslouchat!
– že povyšovat se nad druhé není správné!
– že pomáhat ostatním je důležité!
– že jíst hodně sladkostí není zdravé!
– že lhát se nemá!
– že učit se je důležité!
– že malichernosti jsou zbytečné!
– že problémy a hádky mívají jednoduchá řešení!
– že hezké slovo každého potěší!

Roztomilý nenáročný příběh o zvířátkách, která putují za hledáním něčeho, o čem nakonec zjistí, že ve své podstatně není tak důležité, je doplněno krásnými obrázky Romana Dekana. Do poloviny knihy čtete text v češtině, otočíte-li publikaci, je celý v angličtině. Nejedná se o žádnou zjednodušenou formu, ale o doslovný překlad. Text v angličtině tedy doporučuji buď pro rodilé mluvčí, bilingvní čtenáře, nebo pokročilé v anglickém jazyce.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu