Share

Když jsem dočetla poslední řádky, projelo mi zvláštní mrazení přes nohy. A sevřelo se mi srdce. Očima dospěláka vidím dva chlapce, jeden chromý, druhý ne moc statečný, jak společně skáčou ze srázu do černé tmy. Chromý na zádech svého bratra. Tam dole je totiž Nangilima, země vytoužená. Jakýsi život po životě, nebo ještě lépe, další život po další smrti. Jenže na celý příběh se musíte dívat dětskýma očima.

Oba bratři prochází jen různými časoprostory. Život sám o sobě není ohraničený. Když skončí, přichází jiný. Nangijala. Ta však není všude bezpečná. Po Nangijale čeká na všechny už jen šťastná Nangilima.

Malý Karel stále ležel v posteli. Byl hodně nemocný, ani hezký, nohy měl křivé a všichni věděli, že brzy zemře. Věděl to i jeho bratr Jonatán, jenž jako první získal přezdívku Lví srdce. Byl krásný jako princ a obětoval veškerý svůj volný čas svému nemocnému bratrovi. Vyprávěl mu, utěšoval ho. A přišel i s příběhem o Nangijale. Život smrtí nekončí. Přejde se do nové země.

„Víš, že umřu?“ řekl jsem a rozbrečel jsem se.
Jonatán se na chviličku zamyslel. Asi neměl chuť mi odpovídat, ale nakonec řekl:
„Ano, vím to.“
Vzlykal jsem ještě víc.
„to je hrozná nespravedlnost,“ řekl jsem, „že něškdo musí umřít, ještě než mu je deset.“
„Víš, Suchárku, já myslím, že nebude tak zle,“ odpověděl Jonatán. „Budeš se mít docela bezvadně.“
„Bezvadně,“ řekl jsem. „Co je na tom bezvadnho ležet pod zemí a být mrtvý.“
„Hlouposti,“ povídá Jonatán, „v zemi leží přece jenom kosti. Ty sám odtamtud vylítneš někam úplně jinam.“
„A kam asi,“ zeptal jsem se, protože jsem mu nevěřil.
„Do Nangijaly,“ odpověděl.
Řekl to, jako by Nangijalu každý znal. Ale já jsem o ní nikd neslyšel.
„Kde je Nangijala?“ zeptal jsem se.
Jonatán řekl, že přesně neví. Ale určitě někde na opačné straně oblohy s hvězdami. A začal vyprávět to Nangijale tak, že jsem skoro dostal chuť tam hned odletět.
„Tam totiž ještě vládnou časy ohníčků a pohádek,“ řekl. „A bude se ti tam určitě líbit.“
Dál mi vyprávěl, že všechny pohádky vlastně vznikly v Nangijale, protože tam se skutečně pohádkové věci dějí, a kdo se tam ocitne, prožívá dobrodružství od rána do večera v noci taky.

(8)

Máte pocit, že jen bratr utěšuje nemocného chlapce, aby se nebál smrti. Čekáte, že to přijde. Karel umře a všichni opláčou a je po příběhu. Astrid Lindgrenová vás ale překvapí. První neumře ani ne desetiletý Karel, ale Jonatán. Dům začne hořet a Jonatán svého bratra zachrání. Bohužel sám podlehne. Dostane se jako první do Nangijaly. Na svého nemocného bratříčka „Suchárka“ však nečeká dlouho. Brzy k němu dorazí, a protože je to země pohádková, Karel už není nemocný, nekašle, nohy nemá křivé. Může si plně užívat svého volného času. Jezdí na koni, mají zahradu a vlastní dům.

Ale ani Nangijala není zemí klidu. Brzy se dozví o jejich stínech a o velkém nebezpečí. Jonatán musí odejít pro dobrou věc celé země. A malý Karel zůstává sám. Musí také podstoupit několik tíživých cest a nebezpečných dobrodružství, až se znovu setká se svým Jonatánem. Jenže Jonatán byl zasažen Katliným plamenem, který buď způsobí smrt, anebo nehybnost. Jedinou záchranou je skočit přímo do Nangilimy.

Pak nastala noc a tma přikryla Nangijalu, hory, řeku i zem. A já stál nad srázem s Jonatánem, který se mě pevně držel rukama kolem krku, až jsem cítil jeho dech na uchu. Dýchal úplně klidně. Ne jako já… Jonatáne, bratře, proč nejsem tak statečný jako ty?
Neviděl jsem propast pod sebou, ale věděl, že tam je. Stačí udělat jeden krok do tmy a všechno bude za námi. A půjde to rychle. (151)

Bratři Lví srdce vyvolali řadu diskuzí. Kniha byla dokonce i zakázaná. Více o tom si přečtěte zde.

Dnešní děti znají Jonatána a Karla. Ukázku z knihy mají v čítance pro třetí ročník.

Astrid Lindgrenová (1907 – 2002) byla úspěšnou švédskou autorkou dětských knih. Psala také romány, povídky, divadelní hry, poezii, filmové a divadelní scénáře. Její knihy byly přeloženy do sedmdesáti jazyků a prodávány ve více než sto zemích světa. V roce 1958 získala Cenu Hanse Christiana Andersena.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu