Share

Mladá Slovenka se přes internet seznámila s Indem. Utěšil ji ve smutných chvílích, kdy i po roce bolel odchod její milované babičky. Spřátelili se a brzy ji Sunil požádal o ruku. Napoprvé odmítla, ale pak si řekla – proč ne. Odjela do Indie, aby snad zakusila nový život. A zakusila i místní kuchyni. Zpočátku jí nechutnalo téměř nic. Byla také zmatená ze změti mnoha bohů a indického náboženství, ale i ze Sunilovy kamarádky, která nedbala na zásnuby a chtěla mladé Slovence dohodit hned několik jiných mladých Indů, ať si sama vybere.

Michaela se musela naučit mnoho nového. Třeba na co se která ruka používá („pravá ruka na jídlo, levá ruka na zadek“), že Indům velmi chutná italská kuchyně a překvapená byla i ze své budoucí tchýně, když se po třech měsících pobytu schylovalo ke svatbě. Nerozuměla její hindštině, ale podivily ji její otázky, které směřovaly k Sunilovi: „Proč je tak bílá? Jaký tělový pudr používá?“

První měsíc po svatbě otěhotněla. Oba si přáli mít děti co nejdříve. Narodila se jim holčička a přišlo špatné období plné depresí. S půlroční dcerkou Saloni také navštívila Slovensko. Nezůstala u jedináčka a brzy se jim narodila druhá dcera. Michaela ve své zpovědi vypráví o indickém zdravotnictví, jak byla u zubaře, o tom, proč upekla žábu, a o dalších zajímavých tématech jednoduchou a stručnou stylistikou. Dozvíte se hodně o Indii a jejich zvycích a hlavně spoustu receptů z této exotické země, které si můžete zkusit také doma.

Vařte s Michaelou Samant:

Indická kuchyně mě vůbec neoslnila. Všechno chutnalo opravdu špatně. Kde byla mámina svíčková a bábovka?! Ale nakonec jsem našla jedno jídlo, které chutnalo výborně a dodnes na něj nedám dopustit. Purí bhádží je velmi známá a oblíbená indická snídaně, ale v celé Indii se připravuje i při jiných příležitostech, jako jsou různé svátky či oslavy. Kromě toho, že je chutné a levné, je jeho příprava velmi jednoduchá. Každý ho však dělá „po svém“. Někdo používá více chilli papriček, někdo má rád jen cibuli a brambory a někdo si přidá i jinou zeleninu. Nejlevnější verzí je samotná cibule, což je ale také velmi chutná varianta. Základem by však měly být brambory a cibule. Nějakou dobu jsem se nemohla toho jídla nabažit, a i když je považováno za snídani, v období mé purí bhádží mánie jsem ho jedla k snídani, obědu i večeři.

Purí bhádží

6 středně velkých brambor
2 středně velké mrkve
Hrst mraženého hrášku
3 větší cibule
Několik lístků kari
Olej a sůl
1/3 lžičky kurkumy
1/3 lžičky mletého pepře
½ lžičky kašmírského chilli koření

V hrnci zahřejeme olej, vhodíme lístky kari, a když puknou, přidáme nadrobno nakrájenou cibuli. Restujeme, dokud nezesklovatí. Potom přidáme kurkumu a mletý pepř, promícháme. Dále přidáme na menší kostky nakrájené brambory a mrkev, osolíme a podlijeme vodou. Přikryté vaříme na mírném ohni doměkka. Když je zelenina měkká přidáme mražený hrášek a chilli koření, promícháme a přilijeme ještě vodu, pokud se nám většina vypařila, a opět chvíli povaříme. Potřebujeme, aby se brambory rozvařily a samy celou směr zahustily. Hotové jídlo nemá být řídké, ale dostatečně šťavnaté a zahuštěné rozvařenými brambory. Takže většinu vody je potřeba nechat vyvařit, ale nenechat jídlo úplně suché. Podáváme s plackami puri.

Základní recept na purí bhádží

6 středně velkých brambor
3 velké cibule
2 zelené chilli papričky
½ lžičky nastrouhaného zázvoru
½ lžičky nastrouhaného česneku
1/3 lžičky kurkumy
1 lžička citronové šťávy
Olej
1 lžička nasekané koriandrové nati
½ lžičky římského kmínu
½  lžičky holčiných semen

V hrnci zahřejeme olej, přidáme římský kmín spolu s hořčičnými semínky a necháme je puknout. Přidáme zázvor, česnek, chilli a cibuli a společně restujeme, dokud cibule nezměkne. Přidáme nakrájené brambory, sůl, kurkumu a citronovou šťávu, promícháme. Podlijeme vodou a vaříme na mírném ohni, dokud se brambory nerozvaří. Jídlo zůstane šťavnaté, ale bez přebytečné tekutiny. Na talíři posypeme čerstvou koriandrovou natí. Podáváme s plackami puri.

Placky purí

Celozrnná mouka átá
Vlažná voda
Olej a sůl

 

Z mouky, vody a trochu soli vypracujeme pevné, nelepivé těsto a necháme ho odležet v misce zakryté vlhkou utěrkou aspoň dvě hodiny. Z těsta vytvoříme kuličky velikosti pingpongového míčku a kuličku položíme na desku, jemně stlačíme dlaní a potřeme trochou oleje. Vyválíme na tenkou kulatou placku.

V hluboké pánvi rozpálíme olej až k bodu varu. Placku do něj opatrně vložíme a ihned přitlačujeme, aby se nám nafoukla. Osmažíme z obou stran dohněda. Když přitlačujeme, je zapotřebí dávat pozor, abychom ji neprotrhli, jinak nám klesne (jako se to stalo i mně). Hotové placky vyndáme na papírový ubrousek, který vsákne přebytečný olej.

Michaela Samant, Jak chutná masala. Nakladatelství Motto, 2013.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to