Share

Tipy Jany Semelkové

 

Je půlka května, ve škole vrcholí známkovací období, než se žáci a studenti (vlastně i rodiče) nadějí proběhnou klasifikační konference a bude tu vysvědčení. Kdysi znělo českými médii motto: Za vysvědčení knihu! Nedávno jsem si ho připomněla díky animovanému seriálu O klukovi z plakátu. Takový pěkný rošťák od pohledu byl vyobrazen na plakátu s knihou a oním heslem. Tak mne tak napadlo, z jaké knížky bych se radovala, kdybych byla:

1/ prvňáčkem:

To by mi určitě udělala radost knížka, která je trošku i sešitem. Smí se do ní kreslit a je to knížka-neknížka, se kterou se zažije legrace a ještě si človíček zopakuje všechna písmena z abecedy. Jmenuje se Kamarádi z abecedy a jejími autory jsou František Petrák a Radek Malý.

.

2/ druhákem:

Po druhé třídě už člověku jde čtení lépe, takže zvládne víc slov na stránce. Líbila by se mi knížka o prázdninách, ze života, něco, co se opravdu mohlo stát. Jednu podobnou napsala Marie Kšajtová docela nedávno a ilustroval ji Jaromír F. Palme. Jmenuje se Dina a tajemství starých tenisek. Opravdu je prázdninová. Vypráví se v ní, co všechno zažila během několika dnů osmiletá Dina u tetičky Feferonky, vlastně Albíny Fouskové. Tu tetičku do prázdnin neznala, ani její domek ve Velké Hučce, ani její mlsnou kozu či kocoura Madlafouse, co umí číst líp než Dina. Takové prázdniny prožít, jo, to by bylo!

3/ třeťákem:

Po třetí třídě bych se asi chtěla vypravit někam dál, než jenom do Velké Hučky. Co třeba do Afriky? S jedním odvážným klukem například. Knížku Jožin jede do Afriky napsala Iva Procházková a ilustrovala Zdeňka Krejčová. Jožin jede úplně sám za africkým šamanem, protože moc roste a je pořád unavený. Jen tento kouzelník mu může pomoci. Cestou vidí zvířata, co je znal jen z televize, obrázků a ze ZOO, jak se volně procházejí savanou a buší. Přestože má trošku strach, překoná ho a najde lék na svou únavu. Je to velké dobrodružství.

4/ čtvrťákem:

Po čtvrté třídě bych se asi vrátila zpátky do Čech a vyrazila k rybníku. V jednom takovém žije Ryba chyba, která umí číst, je děsně chytrá a taky umí skvěle vařit. Protože už jsem velká (mám za sebou přece čtvrtou třídu), zkusila bych o prázdninách něco z receptů té chytré brýlaté ryby uvařit a překvapit rodiče (nebo hasiče). Tento veselý příběh z vodní říše napsala Magdalena Wagnerová a obrázky je ozdobil Zdeněk Netopil.

5/ páťákem:

Po páté třídě bych si dala něco hodně veselého. Po prázdninách mne čeká druhý stupeň, tam už je to o krapet náročnější, tak bych se o prázdninách chtěla hodně nasmát. Legraci umí vymýšlet a do knížky poskládat skvěle spisovatel, kastelán, cestovatel a dobrodruh Jiří Holub. Knížka Jak se zbavit Mstivý Soni je jednou z nich. Navíc o prázdninách bych se za ním podívala na Hrubý Rohozec (tam pan spisovatel kastelánuje), třeba by mi tu knížku podepsal a prozradil mi další vylomeniny, které páťáci z Žábokudel ještě spáchali, a co se už do knížky nevešly. Ilustrátorem veselých skopičin neposedných páťáků je Juraj Martiška.

6/ šesťákem:

To budu mít za sebou první třídu druhého stupně, a to si žádá veliké dobrodružství. Třeba takové, jaké prožívá o prázdninách Martin u prastrýce v Rožmitálu v knížce Společenstvo klíčníků od Daniely Krolupperové, kterou ilustrovala Barbora Kyšková. Martinovi se do malého městečka v Brdech vůbec z Prahy nechtělo, vždyť starý pán nemá televizi a o internetu snad ještě neslyšel, ale pak vše dostalo správný říz a pátrání po pokladu zvídavého klučinu (i čtenáře) naprosto pohltí.

7/ sedmákem:

Po sedmé třídě už je člověk natolik „velký“, že už si může přečíst beze strachu horor. V tento okamžik je správný čas na knížku Zuby nehty, ve které je takových lekavých povídek dvacet, jedna je hrozivější druhé a všechny se odehrávají v reálném životě. Po takových příbězích člověku běhá mráz po zádech a není mu lehko, když musí zajít do sklepa, na půdu či do obyčejné koupelny. Povídky napsali autoři, kteří patří do tvůrčí skupiny Hlava nehlava (Ivona Březinová, Zuzana Frantová Pomykalová, Kateřina Hejlová, Tomáš Heřman, Jiří Holub, Ladislav Karpianus, Ivana Musilová, Hana Poláková, Martin Strnad a Tomáš Tvrdý, který knihu i ilustroval).

8/ osmákem:

Po osmé třídě bych měla rozhodně chuť na příběh čtrnáctiletého Darka. Na příběh, který voní senem, koňskou srstí a pomeranči. Napsala ho Iva Procházková a jmenuje se Uzly a pomeranče. Autorka v něm odhaluje jak těžké je stát se dospělým. Výstižnými slovy vypráví o statečnosti, odpovědnosti, první lásce… Je to nádherný příběh, který proudí kolem nás, nutí k zamyšlení a graduje v drobných vírech do dramatického vyústění. Ilustroval Jiří Franta.

9/ deváťákem:

Ukončená základní školní docházka mne jistě opravňuje k tomu, že můžu sáhnout po knížce, která je určena starším, „dospělákům“. Ale je třeba dobře vybírat, abych se zase při čtení nenudila. Tak bych si přála knížku, kterou napsala Monika Petrlová. Je v ní dvanáct povídek a jmenuje se Hafni! a jiné povídky. Některé jsou úsměvné, v jiných se trošku smutní, hlavně se odehrávají tady a teď. Proto se dobře čtou a proto se s nimi pěkně tráví čas…

Tak to jsou má přání, tyhle knížky bych si přála od rodičů. Ale určitě jsou další možnosti, další příběhy, které by bylo pěkné dostat za vysvědčení – za každé, ne jen za to se samými jedničkami. Vždyť záleží jen na rodičích, dají-li svému potomkovi knížku za odměnu (těm čtenářsky gramotným) či za trest (těm, co by si měli o prázdninách tu a tam něco zopáknout).

A že mne téma vysvědčení a prázdnin napadlo právě teď? No, je nejvyšší čas se porozhlédnout po knihkupectví, aby to pak člověk neuspěchal a nepopadl první, co se mu na pultu dostane pod ruku. Také aby měl „dospělý“ čas si knížku pro svou ratolest přečíst dřív, než ji pustí dál…

 Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu