Share

Ryby dvakrát nemusím, připadají mi studené, slizké, bez emocí. I když by to tak být nemělo, protože jsem znamením Ryba. Ale objevila jsem nedávno rybu, která mi sympatická je – velmi sympatická. Je trošku netypická, nosí brýle, plavání jí moc nejde a po dně toků, potoků, tůní, jezer a rybníků radši chodí, neboť má nohy. O co míň plave, o to víc čte, o co víc čte, o to je chytřejší. Co si přečte, zapisuje do notesu. Taky ráda vaří. Zdá se, že je mi tak trochu podobná.

Pokud chcete vědět, o jaké rybě píši, tak jde o záhadný rybí druh, který stvořila Magdalena Wagnerová a kterého trefně pojmenovala Ryba Chyba. Příhody podivné ryby autorka sepsala ve stejnojmenné knize a ilustrace k nim vytvořil Zdeněk Netopil.

Pokud si otevřete knihu, která je celá vyvedena do zelena a začtete se, tak se a/ budete bavit a za b/ budete mít pořád hlad. Ono se tam totiž hodně vaří a taky dost jí.

Jak to velké dobrodružství začalo? Vodník Jaromír, co především psal básně a byl vůbec poetického založení, oslavil pětisté narozeniny, sbalil si saky paky a odešel na odpočinek. Jeho rybník U Zeleného tajtrdlíka, který spravoval, byl z ničeho nic bez správce. Nastala katastrofa – jak tak vodník odešel, začalo se v rybníku lenošit! Tuhle se něco zanedbalo, tam se cosi nestihlo a v rybníku začal panovat absolutní chaos, protože každý si dělal jen to, co chtěl, většinou nic. Proto se: „…mocní vládci sladkovodní říše rozzlobili, vyškrtli rybník U Zeleného tajtrdlíka se Stříbropěnného seznamu chráněných vodních ploch a tím také přestali nad tímto rybníkem držet svoji ochrannou ruku, ploutev anebo kdo co měl.“  (strana 13)

Z tohoto důvodu se Ryba Chyba, jediná moudrá ze všech rybničních obyvatel, rozhodla, že svůj domov zachrání. Že obejde dvanáct členů Zeleného sněmu a získá od všech podpisy na petici, aby se její rybník na tu ukrutně důležitou listinu dostal zpátky. Protože byla sečtělá, věděla, že je vždycky něco za něco – a platí to i o podpisu. Sama sice nevlastnila nic, co by za podpis členům sněmu mohla nabídnout, ale brzy pochopila, že za důležité autogramy nemusí nabízet hmotné úplatky, že může na svou stranu všechny naklonit něčím velice chutným: svou výtečnou kuchyní. Její záchranná výprava trvala celý rok, každému z členů sněmu ukuchtila nějakou laskominu, tím svůj domov zachránila, znovu do něj přivedla řád a pořádek. Všechny recepty si pečlivě zapisovala do svého notesu a ještě na dlouhé pouti potkala karase Karase, rybu svého srdce…

Magdalena Wagnerová píše knihy pro děti i dospělé. (Zdá se, že dětské příběhy vítězí.) Drží se při psaní zásady, že dětští čtenáři jsou stejní jako ti odrostlejší. Proto v jejích textech nenajdeme žádné šišlání, lichocení, vnucování se dětskému čtenáři líbivými tématy, žádná laciná témata a vyumělkovaná prostředí. Její knihy srší humornými situacemi, veselou nadsázkou, jiskří vtipnými obraty. Přitom nikdy nikde nechybí důležité sdělení, že nic není zadarmo a nic se nemá podceňovat, že se člověk (i malý) nemusí bát, jít si za svým cílem a cestou oslovit i nějaké ty potentáty, když to bude potřeba.

 

„Hledám Strašáka Ropušáka, ctihodného člena Zeleného sněmu, a ráda bych po požádala…,“ řekla Ryba Chyba, ale Strašák Ropušák, jí skočil do řeči.

„Žádné peníze vám nedám!“

„Žádné peníze nechci,“ usmála se Ryba Chyba a pokračovala, „mně postačí jenom váš podpis.“

Vzápětí se ozvala rána, až se suché rákosí rozšustilo, jako kdyby se přihnal hurikán. To bylo od toho, jak Strašákovi Ropušákovi spadl kámen ze srdce, že po něm tahle podivná ryba nechce peníze.(strana 89)

 

S Rybou Chybou mi bylo dobře. Šmrnc knížce dodávají ilustrace Zdenka Netopila, který představuje čtenářům podvodní svět z velice zajímavé perspektivy. Ale ještě na jeden aspekt knihy jsem skoro zapomněla. Je to nejen dobrodružný příběh o záchraně zanedbaného rybníka, ale také velmi zajímavá kuchařka. Dvanáct receptů, podle kterých dokáže laskominu zhotovit snad každý školák. Kniha by se tak dala doporučit jako doplňková učebnice pro hodiny vaření na základních školách. Žáci se pobaví příběhem a ještě u toho uvaří zajímavé pokrmy – například: vodní kaši nazeleno; jablka poznání; polévku „Co rybník dal“; buřty zbloudilého okouna; tousty podle strýce Jacka…

Kniha byla nominována na ocenění Zlatá stuha za Beletrii pro mládež roku 2012. Zda uspěje a nominaci přetaví v cenu, si musíme ještě počkat do konce letošního května.  Já osobně jí budu držet palce vší „rybí“ silou J.

Magdalena Wagnerová, narozena roku 1960 v Praze. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU, pracuje jako redaktorka. Napsala na dvě desítky autorských pohádek pro děti, dále publikovala romány Papíří (2005) a Krajina nedělní (2010). V jejím pohádkovém světě je klíčovým živlem voda: „Voda je věčně v pohybu, je živá,“ říká. „Je dramatická a zajímavá jako taková, nemusíte s ní vůbec nic dělat. Kromě toho je velice inspirativní, podněcuje fantazii a milují ji především děti.“ Naposledy vydala tituly: Karel aneb Pohádka o našem deštníku (2006), Záhada č. 28 (2007), Hlupýš (2009) a Krys Veliký (2010).

Magdalena Wagnerová: Ryba Chyba

Ilustrace Zdeněk Netopil

Vydal Havran, 2012

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu