Share

Když už nevím, co bych uvařila k obědu a nemám moc času na přípravu, sáhnu po tomto osvědčeném receptu, který vařila už moje maminka a – s malou obměnou – i moje babička. Chutná dospělým i dětem a hodí se k němu téměř jakákoliv příloha – rýže, brambory nebo knedlík, takže z toho pokaždé můžete mít tak trochu jiné jídlo.

 

Polabská plec

Ingredience:

1 / 2 – 3 / 4 kg vepřové plece

1 cibule

1 balení mražené směsi mrkev + hrášek + kukuřice

sůl, drcený kmín, příp. pepř

olej

hladká mouka

Postup:

Na oleji zpěníme cibulku, přidáme maso nakrájené na kostky a orestujeme. Osolíme, okmínujeme, případně opepříme (dětem pepř vynecháme a solíme jen mírně nebo vůbec). Podlijeme horkou vodou a dusíme téměř doměkka. Vsypeme mraženou zeleninovou směs, přivedeme k varu a vlijeme trochu vody, do které jsme rozmíchali lžíci hladké mouky. Povaříme ještě 10 až 15 minut, aby bylo maso měkké a mouka dobře provařená.

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se

 

Dobrou chuť!