Share

Přiznám se, že čtivo je to nesmírně obtížné zvlášť pro dnešní děti. Když si s ním však poradili mistři herci a vypravěči, musí vzniknout zákonitě lahůdka! Nerudovy Povídky malostranské jsou v tomto podání tak skvělé, že zaujmou i nečtenáře.

Audizpracování této knize rozhodně neublížilo na cti, ba právě naopak. Jan Neruda by se při poslechu jistě příjemně usmíval.

Literární tvorbu žurnalisty, prozaika a básníka Jana Nerudy ovlivnilo prostředí, ve kterém se narodil a vyrůstal – pražská Malá Strana. A právě odtud čerpal inspiraci. Pamatuji se, že jako dítěti se mi tyto povídky nelíbily. Byly zvláštní, měly neopakovatelnou atmosféru, o tom žádná. Byly snad na mne příliš složité? Něco jim chybělo. Až nyní mi to došlo! Chyběl jim příběh, chyběl příběh, jež by oslovil dětské srdce.

Jan Neruda totiž nevypráví děj, ale skládá příběh z mozaiky pocitů, klepů, drbů, různých úhlů pohledu, nekompromisnosti tamních tehdejších obyvatel. Je důvěrným znalcem prostředí a svědek událostí, které nemají valného významu, ale lidé jimi žijí, protože jim nic jiného nezbývá.

Ústředním tématem povídek je deziluze?

Ano, celistvost obrazu není dána jednotným dějem, dějovou zápletkou, ale vytváří se z tříště pozorování, situací, lidských postav a osudů. Ústředním tématem povídek je DEZILUZE. Píše Jiří Vondráček na přebalu cédéčka. A to je přesně ono! To je to, co mi na povídkách vadilo tehdy, a ostatně dnes také.  Neustálé zklamání, neustálá honba za štěstím, za iluzí. A neustálé zklamání. V každé povídce najdete tento smutný a nostalgický pel.

Přesto je to čtivo hodnotné, nejen pro zastaralou češtinu, která je klenotem a ve vypravěčském umění Otakara Brouska st., Jana Hartla, Miroslava Táborského, Stanislava Zindulky, Ladislava Mrkvičky, Luďka Munzara nebo Jiřího Hromady,  jsou to diamanty o to zářivější. Doprovod hudby ošperkované výběrem nahrávek hracích strojků, flašinetu a orchestrionu dodává sváteční ráz. A navíc, obal vytvořil výtvarník J.F. Palme a také velmi trefně vystihl atmosféru čtyřicátých let na Malé Straně.

Stojí za poslech, zejména tehdy, víte-li, že se ke knížce jen tak nedostanete, ať už z jakýchkoliv důvodů.

Povídky Malostranské jsou dle mého názoru trvalkou, kterou je dobré znát – a nechat na sebe zapůsobit. Někdo na ně nedá dopustit, někomu budou vadit. Oboje je správně. Ale Jan Neruda tady po sobě zanechal kus vytříbeného literárního umění, které už nelze ničím a nikým napodobit. Jeho mistrné skládání příběhů, volba slov a udržování patřičné atmosféry, je důkazem obrovského talentu, který měl.

CD obsahuje pouze výběr některých kratších povídek z cyklu: Svatováclavská mše, Psáno o letošních dušičkách – 1876, Večerní šplechty, Pan Ryšánek a pan Schengl, Přivedla žebráka na mizinu, U tří lilií, O měkkém srdci paní Rusky, Hastrman, Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku a Doktor Kazisvět.

Doba trvání nahrávky: 3 hodiny, 46 minut.

Vydalo vydavatelství Českého rozhlasu, Radioservis, 2013, www.radioservis-as.cz

Renata Petříčková

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu