Share

Šmoulové – modří skřítci s vlastním jazykem a pohlednou vesničkou, v níž se jistě musí krásně žít, pokud jim neotravuje život nějaký záludný nepřítel nebo jejich odvěcí trapiči Gargamel se zákeřným kocourem Azraelem. Těm je třeba se postavit stůj co stůj, to ví dobře každý Šmoula. Původně se tito modří lidičkové objevili jako vedlejší postavy v historickém fantastickém komiksu Johan et Pirlouit. Jejich šmoulí svět natolik zaujal čtenáře, že se stali hlavními hrdiny nových příběhů ze šmoulího světa, a tak od roku 1959 – tedy již padesát čtyři let – baví malé i velké.

Černí Šmoulové jsou prvním samostatným příběhem, ve kterém sledujeme, jak taťka Šmoula bojuje svými kouzly a lektvary za záchranu kamarádů před velmi zákeřnou nemocí. Stylem pokus-omyl dospěje ke kýženému výsledku – zachrání všechny – i sám sebe – před velmi zlou nemocí.

Albatros v letošním roce vydal komiksový sešit Černí Šmoulové s příběhy šmoulího národa. Najdeme v něm právě onen první příběh, podle kterého se celý komiks jmenuje, který doplňují ještě dvě další dobrodružství modrých skřítků: Létající Šmoula a Lovec Šmoulů.

Otcem Šmoulů je Peyo – vlastním jménem Pierre Culliford, který se narodil v roce 1928 v Bruselu otci Angličanovi a mamince Belgičance. Přezdívku Peyo má na svědomí jeho bratranec, který takto zkomolil pro něho nevyslovitelnou zdrobnělinu Pierrova jména – „Pierrot“.  Peyo byl od dětství fascinován pohádkami, strašidelnými příběhy i komiksy. Rád si maloval na okraje školních sešitů, místo aby sledoval výklad svých učitelů. Svůj pohádkový svět si, přes počáteční nezdary s publikováním svých pokusů, uchoval a v roce 1959 konečně našel vydavatele. Od té doby obliba modrých skřítků rostla, stali se hrdiny knížek, komiksových sešitů, filmového plátna. Peyo však zůstal po celý život skromným a uchoval si dětské vidění světa. Nedůvěřoval nikdy příliš lidem, kteří se snažili nad jeho dílem filozofovat, protože sám svůj úspěch považoval za dar Štěstěny. Zemřel v roce 1992.

Nebudeme tedy filozofovat a probírat, co je příčinou úspěchu šmoulího světa. Berme na vědomí, že je to krásný pohádkový svět s půvabnými postavičkami, které drží za všech okolností pospolu a dobře vědí, že společně ochrání svůj svět před nepřízní osudu i zákeřností nepřátel. Peyo jim dal velmi příjemné vzezření – vzhledem i charakterem – proto bavili a baví děti i dospělé od polovině minulého století a jistě je budou bavit i nadále.

Se Šmouly se šmouluje skvěle – každý si totiž pod tím slovesem může představit, co se mu líbí.

Zdroj foto: Albatros

Peyo: Černí Šmoulové

Vydal Albatros v roce 2013

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu