Share

Tak tady se k osvědčené dvojici z Vílích pohádek, přidaly ještě další dvě dámy. Čtveřice vypravěčů stvořila 21 pohádek, ve kterých hlavní roli hrají andělé. Jejich nejrůznější podoby a jejich nejrůznější poselství. Něžné a láskyplné příběhy jsou přesně zrcadlem problémů dnešních dětí. Od nedůvěry v sebe sama po praktické věci jako je vyrovnání se s tím, že mí rodiče založili novou rodinu.

Jak si poradit se strašidelnou situací, se sourozeneckou rivalitou nebo se šikanou? Knížka je opět velmi vítanou příručkou pro rodiče, protože při čtení se nenásilně připravujete na řešení právě takových situací.

Bála jsem se andělů…

Popravdě, jsem se tohoto tématu trochu bála. Andělé jsou skuteční, nebo jsou to mýtické, vymyšlené postavy? Nebudou ty pohádky vyznívat fanaticky? To byla asi moje největší obava. Čtveřice autorů si však s tímto tématem poradila vskutku bravurně a opět jsou to pohádky, které jsou všechno, jen ne vtíravé. Naopak, získala jsem během četby pocit, že kdybych byla dítě, ráda bych začala v anděly věřit. Něžné bytosti, které jsou plné lásky a pochopení a přináší útěchu právě tehdy, když potřebujeme.

Ty pravé pohádkové bytosti, které si  –  budeme-li chtít, můžeme vysnít a aplikovat do současného reálného života. I když, kdoví…. Hladivost Andělských pohádek je tak milá, že se nějak nechci vzdát představy, že je to „jenom“ pohádka.

Návod pro rodiče

Je to příjemný návod pro rodiče, jak připravit dětem klidné spaní. Síla takové společné četby a následně i vyprávění je obrovská. A stejně jako u Vílích pohádek, i tady se otevírá široké spektrum možností, jak nejen příběhy, ale i následné vizualizace využít při dalším rozvíjení.  Meditace tu jsou opravdu nenásilné a brzy zjistíte, že mnohé z cvičení představivosti, již mimoděk činíme i jako dospělí. Nebo jsme dělali jako děti – třeba zaletět si vymyslet si místo, kam se můžu alespoň v duchu jít schovat pře zlým světem. Vždyť i taková věc je úžasná a v životě se hodí.

Víte, jak se spojit se svým andělem?

Vidíte, dá se to najít v dětské knížce. Mimo jiné. A mě se to moc líbí. A tak se podělím:

„Představa anděla, který patří jen konkrétnímu dítěti, mu dává pocit výjimečnosti, dodává sebedůvěru a poskytuje útěchu a pohodlí. Pokud se vás dítě ptá na svého anděla strážného, vyzkoušejte následující vizualizaci, abyste mu pomohli nalézt odpověď:

„Zavři oči a představ si kruh bílého světla. Je to místo, kam vstoupí tvůj anděl strážný. Řekni mu, že by ses s ním velmi rád setkal a zeptej se, jestli by se ti nemohl zjevit. Teď čekej… Co vidíš? Možná anděl nevypadá tak, jak bys očekával. Je možné, že vidíš nějaké zvíře nebo něco úplně jiného. Pokud se na tebe tvůj anděl usmívá, usměj se také: je to zdvořilé! Pozdrav se s ním a poděkuj mu, že se ti ukázal. Teď  poslouchej, slyšíš jeho hlas? Pokud máš to štěstí, mohl by na tebe i promluvit. Všímej si, jak něžně se na tebe tvůj anděl dívá. Říká ti, že se nikdy nemusíš cítit osaměle, protože tě neustále opatruje. Teď je čas se rozloučit. Anděl se vytrácí, světlo pohasíná a mění se na tisíc malých hvězdiček. Už je pryč a ty máš pocit, jako by tě zahalil teplý oblak lásky a štěstí.“

Tak co, já jsem teda podlehla….

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2013, www.synergiepublishing.com

Renata Petříčková

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu