Share

Waldemar Bonsels, Včelka Mája a její dobrodružství. Převyprávěla Frauke Nahrgang. Grada 2013.

Ve dvacátých letech minulého století patřil německý spisovatel Waldemar Bonsels k nejčtenějším německým autorům. Jeho Včelka Mája bavila čtenáře na mnoho let, podobně jako Sekorův Ferda Mravenec. Rovněž také později inspirovala tvůrce k natočení mnoha dílného televizního seriálu. Mája se stala – a pro malé děti ještě stále je trendem, oblíbenou postavičkou, která zažívá různá dobrodružství ponejvíce ve světě hmyzu.

Nejspíš nenajdete dítě, které by ji neznalo. Pochybuji však, že přinejmenším čeští fanoušci televizního seriálu budou tušit, že Májiny příběhy jsou ve skutečnosti „tak staré“. První kniha o včelce rebelce, která nechtěla zůstat v úlu s ostatními, vyšla totiž už před více jak sto lety, v roce 1912.

Motivací napsat právě příběh o včelce byla svým způsobem ješitná vzpoura vůči Bonselsovi příteli Bernardu Isemannovi, který sepsal vyprávění o mravencích. Bonsels totiž tvrdil, že sám je schopen vytvořit něco mnohem zajímavějšího. A pravdou je, že na Máju se skutečně nezapomnělo. Stala se tak jeho první knížkou psanou pro děti.

Spisovatelka a učitelka Frauke Nahrgang si pokládá otázku, co je příčinou takového velkého úspěchu jedné malé včelky.

„Včelka Mája obsahuje mnoho prvků, které jsou typické pro dětské knihy, je dobrodružná a pojednává nejen o zvířatech, Mája poznává svět kolem sebe podobně jako dítě, je zvědavá a nepředpojatá. Navíc je odvážná, ochotně každému pomůže a zastane se ho. Neřídí se nařízeními dospělých, uletí z úlu, sbírá zkušenosti a vrátí se větší, rozumnější a právě i „dospělejší“.

Setkává se s nejrůznějšími zvířaty a zvířecími charaktery. Někteří živočichové jsou milí, jiní zvláštní či podivínští, jako například vlídný zlatohlávek, pilný kůrovec, chrobák Ctirad, jiní jsou naopak nepříjemní a nebezpeční. Mája musí samostatně posoudit, jak se má zachovat. Naučí se rozlišovat s úctou, vlastní štěstí není to nejdůležitější a nemělo by se stát omluvenkou pro bezohlednost, každý potřebuje mít přátele – to je několik ponaučení, která si ze svého putování odnesla. Máje je hrdinka, se kterou se mohou čtenáři, tedy především děti, skvěle ztotožnit, protože prožívají podobné věci.“

Nakladatelství Grada přináší Včelku Máju a její dobrodružství přeložené pro české čtenáře. Kniha je krásně ilustrovaná a nepodbízí se komerční líbivosti, což však bohužel může malé čtenáře zklamat vzhledem k automatické spojitosti figurky s tou z televizních obrazovek. Mája je totiž v publikaci vizuelně jiná. Vypadá skutečně jako včelka s drobnými antropomorfními rysy, není tak infantilně roztomilá, jako se objevuje v seriálu. Hmyz v knížce je tedy více podoben reálnému hmyzu.

Důvodem nejspíš bude fakt, že původní Bonselsova kniha se stala pouze předlohou pro budoucí seriál. Současní čtenáři však ani nečtou originální text, nýbrž převyprávění z pera Frauke Nahrgang.

Ukázka:

V kůže borovice, kde si Mája zařídila svůj letní byt, bydlel také kůrovec Fridolín se svou rodinou. Byl to pracovitý chlapík, kterému záleželo hlavně na blahu jeho nejbližších. Hrdě pozoroval svých padesát čilých synů, do nichž vkládal velké naděje.

Jednoho rána se Fridolín zase, jako celkem často, zastavil u Máji na kus řeči a ptal se ji, zda se dobře vyspala.

„Dnes nikam nepoletíte?“ zajímal se.

„Ne,“ odpověděla Mája. „Je moc silný vítr.“

A to byla pravda. Les hučel a divoce mával větvemi a listy na stromech vypadaly, jako by chtěly někam odletět.

Fridolín si povzdychl. „Celou noc jsem pracoval,“ vyprávěl. „Tak to je, když chcete v životě něčeho dosáhnout.“

„Jak se daří vašim dětem?“ optala se Mája mile. Věděla, že děti jsou nejoblíbenějším tématem jejího souseda.

A ani tentokrát se Fridolín nenechal dlouho prosit: „Vskutku dobře, myslím si.“ A poněkud rozpačitě dodal: „Už nemám úplný přehled. Je jich moc, víte? A každý z nich už si buduje vlastní chodbičky. Ale často je slýchávám, jak pilně vrtají a pilují. Proto si myslím, že se jim vede dobře.“ (41-42)

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu