Share

Česká sekce IBBY, která jmenuje porotce pro udílení Litery za knihu pro děti a mládež, na Valné hromadě vyjádřila nesouhlas s pojmenováním „Litera Lucie Seifertové za knihu pro děti a mládež“ letošního ročníku soutěže Magnesia litera v této kategorii. Česká sekce IBBY oceňuje finanční podporu nakladatelství Petr Prchal výročních knižních cen Magnesia Litera, a to dokonce v takové výši, že by mohla být vítězi Litery za knihu pro děti a mládež udělena i finanční prémie. Soudíme však, že pojmenování ceny po žijící autorce není šťastné a může ve výsledku poškodit jak ceny Magnesia litera, tak sponzorující nakladatelství a autorku.  Česká sekce IBBY odsouhlasila, že již ani v budoucnu této soutěže by neměla být tato cena pojmenována po žijícím autorovi nebo jakékoliv knize. Členové České sekce IBBY jsou také ochotni vzdát se jakéhokoli finančního ohodnocení této ceny. Ostatně v předchozích ročnících Litera za knihu pro děti a mládež nebyla honorována.

Jménem České sekce IBBY Jana Čeňková, předsedkyně

Česká sekce IBBY
v budově Památníku národního písemnictví
Strahovské nádvoří 1/132
118 38 Praha 1

Česká republika

www.ibby.cz

Více k tématu:

zaslala Jana Semelková, foto: ibby.cz

Nejnovější příspěvky na webu:

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl desátý a poslední Předchozí díl zde Pan školník se usmál a se zvednutým obočím dodal: „Tak to asi nebude tak jednoduché. Od té doby uběhla pěkná řádka let. Marek bude nejspíš dnes už pán v letech. Zatímco ty ses s ním rozloučila před pár minutami, pro něho uběhlo několik desítek let. A možná si na tebe nebude už ani pamatovat.“ Nakonec ale po přemlouvání zapnul pan školník počítač a zkusil se podívat na stránky katastrálního úřadu. „Můžeme to zkusit, Markétko. Zjistíme, kdo na té adrese teď bydlí a třeba bude vědět, kam se Marek odstěhoval.“ Jaké ale bylo překvapení, že na té adrese pořád

Pokračování: Nebyl to jen sen?

Pokračování: Nebyl to jen sen?

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl devátý Předchozí díl zde A už jsme byly zpátky. Čas na hodinách na mobilu nás obě překvapil. Neuběhla ani minuta. Jako bychom nikde nebyly! Je to vůbec možné? Když jsme vybíhaly z tělocvičny po chodbě pryč, školník si nás všiml. „Markétko!“ zvolal. „Já vím, po chodbě se neběhá.“ A zpomalila jsem. Alča běžela až před školu. Měla vytřeštěné oči a sotva popadala dech. I když věděla, že se to všechno stalo, pořád jí něco uvnitř říkalo, že je to vlastně tak nějak bláznivé. Nejspíš potřebovala někoho, kdo by ji štípl do ruky, aby věděla, že to nebyl jen sen. „Počkej, Markétko, je všechno v pořádku?“ zeptal