Share

Erhard Dietl, Pušíci jsou tady. Grada 2013.

Pušíci nejsou jen tak ledajací tvorové. Žijí ve skládkách a na rozdíl od lidí je vůbec neláká čokoláda, ani zmrzlina, ani bonbony. Raději si pochutnají na něčem, co je pálivé, shnilé a hořké. Žvýkají gumové pneumatiky a rezaté plechovky, posypané pepřem. Nejraději mají vzduch pořádně prosycený výfukovými plyny. Vůbec se nemyjí, leda tak omylem. Že by třeba zmokli, nebo se cachtali v moři na dovolené, kde si jejich děti zatím s oblibou pochutnají na mořském písku. To pak mají plná bříška ještě před obědem a už se jim tam nevejde ani pěkně na ohýnku opečená bota.

Nejsou to žádní hromotluci, a přesto mají obrovskou sílu. Uzvednou velmi těžké věci: malí Pušíci třeba jednou rukou odnesou tátu s mámou, ještě když leží v posteli, či si s obrubníkem rády hrají na házenou do dálky. Jen kdyby se s ním netrefili tak hluboko do moře. Nikdo jej pak nemohl vylovit. Často hudrují, mají ale velmi neobvyklé nadávky. Když se rozčílí, křičí třeba: „Jak mizerný ropuší pšoukanec! Rezavá břečka! Navoněná zpocená holínka!“ nebo „Při šimravém myším smrádku!“ A čerstvý vzduch jim vůbec nevoní, durdí se: „Moc čerstvému vzduchu vážně škodí.“ No, už aby se vrátili domů na skládku.

V prvním díle Pušíků se seznámíte s Pušíkovic rodinkou, která se svým drakem vyrazí na dovolenou k moři. Do kufrů si zabalí spoustu věcí, včetně gramofonu, aby babička nemusela poslouchat to otravné šumění moře. 965letý dědeček překvapí svou fyzičkou a naučí se plavat. A na závěr, když se vrátí domů, si upečou smradlavý dort.

Jak upéct smradlavý dort – oblíbená pochoutka Pušíků.

15 zkažených vajec se skořápkou
100 gramů připínáčků
1 lahvička tekutého mýdla na praní
3 rybí kostry vcelku
1 litr octa
1 až 2 polévkové lžíce benzinu (bezolovnatého)

To všechno se dobře promíchá a do těsta se pak pomalu vymačká tuba lepidla. Celé se to dá na pět hodin do trouby. Až se dort spálí na uhel, posype se jemně pokrájenými tkaničkami a pokape vychlazenou vodou z nádobí.

Pušíci přejí příjemné mlsání a říhání.

A já báječné veselé čtení všem začínajícím čtenářům.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu