Share

Prvák Kája se rád stará o domácí mazlíčky, to je prostě jasné. Jinak by nechodil k paní Novákové a nepomáhal jí venčit Evu, Emu a Elu. Ale to nejsou jen ledajací mazlíčci. Jsou to želvy, které Kája nosí v košíku do parku, aby se napásly třeba jetele.

„A kde máš psa?“
„Jakýho psa?“ nechápe Kája.
„No toho, cos měl venčit? Fuj, Kikino!“ okřikne pudla, který očichává Kájův proutěný košík.
„Já nevenčím psa. Já venčím želvy,“ oznámí Kája Dádě a z košíku vytáhne Evu, Emu a Elu jednu po druhé.
„Jé, ty jsou! Smím si je pohladit? Fuj, Kikino, lehni!“
Eva, Ema a Ela se dávají na pochod trávníkem. Občas se zastaví a něco uždíbnou. Zdálo by se, že se jen tak pomalu sunou. Ale sotva se Kája zamyslí, už je každá želva jinde.

(strany 16 a 17)

Paní Nováková má nejen želvy, ale ještě zelenou střechu u domku. Roste jí na ní tráva, kytky a dokonce malý strom. A jako překvapení jí syn přivezl leguána. Bydlí v teráriu, vypadá jako malý drak a jmenuje se Fík. Kája brzo – i se svými kamarády Dájou a Igorem – se přestane podivného tvora bát a začne venčit s želvami i Fíka. Jenže ten jednoho dne zmizí otevřeným oknem z obýváku paní Novákové. Všichni ho musí hledat. Dokonce rozvěsí po městečku cedulky, že se ztratil leguán. Pátrání nikam nevede, nikdo leguána neviděl, nikdo o něm neví. Kam mohl Fík zmizet? Vtom na to Kája přijde.

 


Kája se loudá Dlouhou ulicí. Kam jen se ten Fík mohl schovat? Dumá v duchu. A pak ho něco napadne. Přidá do kroku. Utíká. Letí.
U branky paní Novákové se ani nezastaví. Rychle ji přeleze a pospíchá k hrušni za domem.
(strana 65)

Knížka F jako Fík je určena úplně začínajícím čtenářům. Těm, kterým čtení ještě trošku škobrtá, a tu a tam se zakoktají. Odpovídá tomu stavba věty i velikost písma. Ivona Březinová však ukazuje, že jednoduché neznamená hloupé. Její příběh je rozverný, je v něm patřičná dávka poučení, odpovídá přesně vyprávění dětí kolem šestého sedmého roku. Autorka dobře volí kratší věty, které začínající čtenář dokáže bez pomoci „přelouskat“ a pochopit. Přitom volí jak slova, která jsou v běžné slovní zásobě prvňáčků a druháků, tak současně přidává postupně nové výrazy, kterými jejich zásobu obohacuje.

Morální aspekt – pomáhat starším i sobě navzájem – z příběhu netrčí jako zdvižený ukazováček. Děti vezmou za samozřejmé, že kamarádi si pomáhají a že mají v úctě starší sousedy. Navíc pátrání samotné je pro ně napínavé.

Příběh F jako Fík je zařazen do edice První čtení. Ilustrovala ho Vlasta Baránková svým okouzlujícím způsobem. Součástí knížky je pracovní sešit s řadou úkolů. Všechna zadání vycházejí z příběhu Káji a leguána, takže si děti mohou lehce ověřit, zda vše co přečetly, správně pochopily. Zároveň zjistí, jak jsou na tom se znalostmi z gramatiky, přírodovědy i prvouky.

Osobně bych leguána mít doma nechtěla. Asi by se mi ani nelíbilo, kdyby mi vlezl oknem do bytu. Ale rozhodně by mne bavilo, kdyby nějaký malý čtenář mi příběh Fíka a jeho kamarádů předčítal. A to je nejdůležitější ze všeho. Děti musejí číst nahlas a měly by předčítat dospělým. Ti by je měli vnímat. Nebaví-li je však texty ze slabikáře, co s tím? Pak je dobré zkusit třeba novou knížku Ivony Březinové.

F jako Fík
Edice první čtení
Ivona Březinová
Ilustrace Vlasta Baránková
Vydal Albatros, 2012

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu