Share

Lenka Rožnovská, Dědo, ty jsi indián. Grada 2013.

Čtení pro prvňáčky

Letní prázdniny jsou sice ještě v nedohlednu, ale malí školáci si je již mohou užít nyní s jemně vtipnou knížkou Lenky Rožnovské – Dědo, ty jsi indián. S přátelskými ilustracemi Jiřího Fixla a velkými písmenky, aby se text dobře četl, vás přivítá školačka Anička, která první prázdninové dny tráví s babičkou a dědečkem na venkově. Děda je pěkný kulišák, je s ním kopec legrace a babička, jak se zdá, je tu hlavně proto, aby ty dva nezbedy kočírovala.

Na samém začátku se stane drobná kuchyňská nehoda, při které přistane dědovi vařečka s těstem uprostřed čela. Tak Anička povýší dědu na indiánského náčelníka. „Jsem indiánský náčelník Velkývařech a ty, Aničko, budeš můj indiánský učeň,“ říká dědček a jmenuje Aničku na „Maloulžičku.“

Spolu si zažijí lumpáren, při nichž se babičce občas protáčejí oči. Navíc půvabná stylistika je doplňována vyjma slovy jako Velkývařech a Malálžička i dalšími poutavými novotvary. Víte, co znamená například Koupeluch či Bílépírko?

Na řadu také přijdou starší tvary nebo méně používaná a přesto hodně zajímavá slovíčka, která dětem rozšíří slovní zásobu: jako „šlofíček“, „klukovatět“, „šmakovat“, „grunt“, „gaťata“, „fištrón“, „panděro“, „ždibec“ a další.

S dědou indiánem bude všechny školáčata čtení vždycky bavit.

Ukázka:

„Páni, já mám hlad, že bych s chutí snědl i smažené holínky souseda Ludvíka,“ prohlásil děda, když si sedal ke stolu.

Anička se uchichtla, babička nesouhlasně zakroutila hlavou.

„Dědečku, dědečku, nezačínej zase. Alespoň u oběda si dej pokoj.“

„Dyť já vím, babičko, že by mi holínky nešmakovaly, že tvoje pečínka je lepší. Aničce nalij plný talíř, polívka je grunt a to druhý špunt, viď Aničko,“ dodal dědeček. Anička příkývla, ale v duchu uvažovala, jakpak by se asi taková holínka dala uvařit. Možná by se z ní dal udělat guláš anebo svíčková. Musí se zeptat babičky.

„Babičko, už jsi někdy vařila holínky? Jak se to dělá? Já bych si napsala recept a uvařila bych tátovy holínky k večeři.“ (22,23)

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu