Share

Kdo chce umět číst, musí znát nejdříve jednotlivá písmenka. Jakmile ví, jak které písmenko vypadá, může je spojovat k sobě a číst slabiky, celá slůvka, věty. To je velký a těžký úkol, naučit se celou abecedu, zapamatovat si, jak které vypadá. My, dospělí, už zapomínáme, že písmena vypadají jako „něco“. Už je vnímáme jenom jako čáry, tečky, kroužky, obloučky, prostě grafické vzorce. Jen děti vidí, že A je takové špičaté a připomíná třeba štafle a D má břicho veliké jako děda… Všichni jsme toužili znát písmenka vlastních jmen co nejdříve, abychom se mohli podepsat na pohled z prázdnin ještě dřív, než jsme vstoupili do první třídy. A tahle touha zůstává v malých dětech dodnes.

Na trhu je spousta „hracích“ knížek s abecedou – některé povedené, jiné méně.  Rodič si proto musí dávat pozor, co kupuje. Aby se nestalo, že díky takové knížce se všechno dětem pěkně pomotá. Jednu takovou méně povedenou jsem docela nedávno viděla a myslím si, že malým dětem vůbec do ruky nepatří. Učily se v ní jen o písmenku „A“. Jenže to bylo „namalováno“ verzálkami (velké) a minuskami (malé), tiskací i psací. Čert aby se v tom vyznal! Na třetí stránce už všem byla „áčka“ šumafuk – dítěti i rodiči – a jen si spolu prohlíželi obrázky s Mickey Mousem. Tak takhle by publikace s abecedou pro malé (ne)čtenáře opravdu vypadat neměla.

Proto mi udělala velikou radost interaktivní knížka, kterou pro děti vytvořili výtvarník František Petrák a básník a překladatel Radek Malý. Jejich Kamarádi z abecedy vedou holky a kluky pěkně od A do Zet. František Petrák namaloval jednotlivá písmenka tak, jak se mu nejvíc líbila. Určitě měl mnoho nápadů, nakonec do „hrací“ knížky vybral písmenkové obrázky, kde jednotlivé litery vypadají jako šašci, klauni, akrobati či diváci jakéhosi písmenkového cirkusu. Takže s nimi děti prožijí jedno velké cirkusové představení. K obrázkům připsal Radek Malý veselé básničky, které lehce napovídají, co je kdo zač.

Podívejte se na krásné ukázky:

Aby v knížkách nevlád zmatek
Bez konce a začátku,
Evička si abecedu
Celou sází do řádků.

.
Emil na ni dává pozor,
Dbá, ať je vše v pořádku,
A když celou vysázeli,
mají z písmen zahrádku:

.
A B C D E F G
H CH I J K L M N
O P Q R S T U
V W X Y Z

Aby si děti všechno dobře pamatovaly, můžou si to které písmenko samy namalovat a pokusit se splnit přichystané úkoly – třeba vybarvit „A“, vytvořit pěknou vlnovku v podobě „S“ nebo jen tak začmárat celou stránku u „Zet“. Kamarádi z abecedy jsou prostě veselí, kreativní, hraví, nezkazí žádnou legraci a podporují fantazii dětí i rodičů.

Úžasná, unikátní, ojedinělá kniha-sešit  – nelžu, prohlédněte si ji sami, s dětmi i bez nich. Uvidíte, že i vám začnou písmenka znovu něco připomínat, třeba měsíc na obloze, nebo žebřík. Na závěr je nutno ještě prozradit, že na celkové „interaktivní“ koncepci publikace se významně podílel i autor grafické úpravy Martin Pecina.

PS: Neodolala jsem a jako dítě si vyhledala v knize litery svého jména JANA – díky tomu mi vznikl malý souboreček tří básniček (podruhé jsem A neopakovala) – tady jsou:

J jak háček se tu věsí,
ocásek má ještěří.
Usmívá se: odložte si!
Nikdo mu však nevěří

.
A jako stříška se tu tyčí
a ukazuje do nebe.
Až bude pršet – už to fičí! –
Jestli nás schová pod sebe?

.
Není N jako N,
některé má háček!
Jiné nemá ani ten,
zato nosí fráček.

Radek Malý, František Petrák, Kamarádi z abecedy. Nakladatelství Host Brno, 2012

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu