Share

Zdroj: Wikidudeman/wikipedie. Takto prezentuje homeopatické preparáty wikipedie.

Reakce na článek Zákon chce dát homeopatikům lepší pozici

(technet.idnes.cz  z 11.1.2013, zde)

Je logické, že při prodeji homeopatických léků narážíme na různé překážky. Tou hlavní bude fakt, že pokud se snažíme napasovat homeopatika do škatulky „léky“ ve smyslu „chemické látky určené k léčbě lidí“ musíme nutně narazit na nepřekonatelné překážky vyplývající z podstaty věci.

Tou hlavní je fakt, že v homeopatii neléčíme chemickou látkou, ale informací. Není tedy z podstaty věci možné chemickou látku v homeopatickém léku najít, neboť tam skutečně není. Tedy ne v té podobě a množství, na jaké jsme zvyklí u konvenčních léků. A to z toho prostého důvodu, že se nejedná o léčbu chemickou.

To je stejné, jako byste chtěli pomocí Newtonových zákonů  dokázat existenci kvantové fyziky. Prostě nemožné z podstaty věci.  Měli bychom si uvědomit, že stejně jako platnost Newtonových zákonů nepopírá existenci kvantové fyziky, stejně tak nepřítomnost chemické látky v homeopatickém léku nepopírá účinnost homeopatie jako léčebné metody.

Prostě se zde setkáváme s jiným typem účinku léku, než na jaký jsme zvyklí. Působíme na jiné úrovni než je chemická výměna v těle. V homeopatii působíme o úroveň výš – dáváme informaci řídícímu centru, jak má chemické pochody v těle nastavit, nedodáváme chemické látky, ale dáváme informaci, jak si má tělo pomoci samo. Proto je homeopatie tak účinná, s dlouhodobým efektem a levná v porovnání s klasickou léčbou.

A tím se oklikou dostáváme k „jádru pudla“ proč se farmaceutické lobby homeopatii tak urputně brání. Představte si svět plný dobře homeopaticky léčených lidí. Takový člověk si 4x ročně zopakuje 2 kuličky svého léku a je v pohodě po dlouhé roky. Kolik různých léků by jinak za tu dobu snědl. O kolik miliard by farmaceutické lobby přišlo… to jsou astronomické částky, to není divu, že se homeopatii brání všemi prostředky.

Jako homeopat vítám snahu zpřístupnit homeopatické léky široké veřejnosti a opatřit léky popisem účinku. Vidím však háček spíše v technickém provedení. On jeden homeopatický lék může pomoci na tisíce různých potíží – pokud je správně vybrán na konkrétního pacienta. Takový příbalový leták by mohl obsahovat příliš dlouhý seznam různých indikací. Když byste např. v lékárně požadovali

homeopatie Petra Cihlářová

Zdroj: homeopatie Ing. Petra Cihlářová

„něco na kašel“ mohl by vám lékárník s čistým svědomím prodat 213 léků, co jich v repertoriu na kašel máme. Snadno by se pak veřejnost mohla utvrdit v názoru, že homeopatie nefunguje, protože v homeopatii opravdu na jednu nemoc nefunguje všem jeden lék, ale každému jiný, protože jsme každý jiný.

Lidé by měli mít možnost si v lékárně volně zakoupit homeopatika a vědět na co by jim mohla pomoci. Tak si mohou, s trochou štěstí, sami rychle a účinně pomoci od běžných nemocí. Měli by však také vědět, že pokud jim takto zvolená homeopatika nepomohou, není to chyba homeopatie, ale špatně zvolený lék. A že homeopatií lze vyléčit i závažné chronické choroby, ale na to je zapotřebí zkušeného homeopata, který se ve svém řemesle dobře vyzná.

Petra Cihlářová

petra@homeopatie-praha.com

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se