Share

Zdroj: Wikidudeman/wikipedie. Takto prezentuje homeopatické preparáty wikipedie.

Reakce na článek Zákon chce dát homeopatikům lepší pozici

(technet.idnes.cz  z 11.1.2013, zde)

Je logické, že při prodeji homeopatických léků narážíme na různé překážky. Tou hlavní bude fakt, že pokud se snažíme napasovat homeopatika do škatulky „léky“ ve smyslu „chemické látky určené k léčbě lidí“ musíme nutně narazit na nepřekonatelné překážky vyplývající z podstaty věci.

Tou hlavní je fakt, že v homeopatii neléčíme chemickou látkou, ale informací. Není tedy z podstaty věci možné chemickou látku v homeopatickém léku najít, neboť tam skutečně není. Tedy ne v té podobě a množství, na jaké jsme zvyklí u konvenčních léků. A to z toho prostého důvodu, že se nejedná o léčbu chemickou.

To je stejné, jako byste chtěli pomocí Newtonových zákonů  dokázat existenci kvantové fyziky. Prostě nemožné z podstaty věci.  Měli bychom si uvědomit, že stejně jako platnost Newtonových zákonů nepopírá existenci kvantové fyziky, stejně tak nepřítomnost chemické látky v homeopatickém léku nepopírá účinnost homeopatie jako léčebné metody.

Prostě se zde setkáváme s jiným typem účinku léku, než na jaký jsme zvyklí. Působíme na jiné úrovni než je chemická výměna v těle. V homeopatii působíme o úroveň výš – dáváme informaci řídícímu centru, jak má chemické pochody v těle nastavit, nedodáváme chemické látky, ale dáváme informaci, jak si má tělo pomoci samo. Proto je homeopatie tak účinná, s dlouhodobým efektem a levná v porovnání s klasickou léčbou.

A tím se oklikou dostáváme k „jádru pudla“ proč se farmaceutické lobby homeopatii tak urputně brání. Představte si svět plný dobře homeopaticky léčených lidí. Takový člověk si 4x ročně zopakuje 2 kuličky svého léku a je v pohodě po dlouhé roky. Kolik různých léků by jinak za tu dobu snědl. O kolik miliard by farmaceutické lobby přišlo… to jsou astronomické částky, to není divu, že se homeopatii brání všemi prostředky.

Jako homeopat vítám snahu zpřístupnit homeopatické léky široké veřejnosti a opatřit léky popisem účinku. Vidím však háček spíše v technickém provedení. On jeden homeopatický lék může pomoci na tisíce různých potíží – pokud je správně vybrán na konkrétního pacienta. Takový příbalový leták by mohl obsahovat příliš dlouhý seznam různých indikací. Když byste např. v lékárně požadovali

homeopatie Petra Cihlářová

Zdroj: homeopatie Ing. Petra Cihlářová

„něco na kašel“ mohl by vám lékárník s čistým svědomím prodat 213 léků, co jich v repertoriu na kašel máme. Snadno by se pak veřejnost mohla utvrdit v názoru, že homeopatie nefunguje, protože v homeopatii opravdu na jednu nemoc nefunguje všem jeden lék, ale každému jiný, protože jsme každý jiný.

Lidé by měli mít možnost si v lékárně volně zakoupit homeopatika a vědět na co by jim mohla pomoci. Tak si mohou, s trochou štěstí, sami rychle a účinně pomoci od běžných nemocí. Měli by však také vědět, že pokud jim takto zvolená homeopatika nepomohou, není to chyba homeopatie, ale špatně zvolený lék. A že homeopatií lze vyléčit i závažné chronické choroby, ale na to je zapotřebí zkušeného homeopata, který se ve svém řemesle dobře vyzná.

Petra Cihlářová

petra@homeopatie-praha.com

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to