Share

Danny Wallace, Yesman. Řekni ano. Nakladatelství X. Y. Z. 2012.

Představte si hypotetickou situaci – na všechny dichotomické otázky byste odpovídali pouze „ANO“. Neexistuje žádné ne. Do jakých situací vás to může přivést? Jakýkoliv souhlas vás může posunout někam, kam byste se za jiných okolností nedostali.

Právě tuhle jakousi psychologickou roční kúru podstoupil hlavní hrdina knížky Yes Man. 26letý zaměstnanec BBC, nezadaný mladý muž, který většinu volného času trávil o samotě. Ne, že by trpěl nedostatkem přátel – i těm se totiž neustále vymlouval, že nestíhá. A přitom se zatím jen válel ve svém bytě. Jednoho dne se dal v autobuse do řeči s jistým mužem, který mu poradil, aby se více otevřel, a začal odpovídat častěji „ano“. Jen lidé bez vášně říkají stále „ne“. Nenařídil mu a ani ho nepřesvědčoval pro permanentní souhlas, ale Danny si to vzal k srdci doslova.

Zpočátku to bylo těžké, ale výsledky byly efektní. Danny se cítil skvěle. Přicházel na schůzky, odpovídal na všechny e-maily ano – ano, přijdu, ano, objednávám… Kladně přistupoval také ke všem spamům. A tak mu začaly domů chodit všechny nemožné věci, které mají způsobovat neuvěřitelné zázraky. Nehledě k tomu, že proti veškerým schopnostem zdravého rozumu zareagoval i na absolutně nejnaivnější spam o mnohamilionové výhře, kterou získal ze španělské loterie, jíž se ani nezúčastnil. Vyrazil letecky do Amsterodamu na adresu údajného zprostředkovatele výhry, kde zjistil, že ono jméno je skutečně slavné. Podvodník se totiž nechal pojmenovat podle místního supermarketu. Téhož večera rozčarovaný Yes Man se ještě stihl seznámit s mužem, který střídal různě pochybné podniky, gay klubem počínaje až drogovými trafikami konče. A drže se svého předsevzetí neříkat ne Dannymu tuto divokou noc pěkně trnul úsměv na tváři: neřekne si náhodou nějaký koženáč o službičku?

Nakonec nás Danny překvapí happy endem. Ačkoliv byste nejspíš očekávali, že se se svým absolutně pozitivním přístupem dostane až na samotné dno, každý ho oškube a využije a on vyzkouší všechny drogy světa, Danny se naopak šťastně ožení. A i ona řekne „ano“.

Obálka knížky slibuje obrovský kopec zábavy s tím, že se jedná o nejprodávanější humoristický román ve Velké Británii. Pokud však neholdujete anglickému suchému humoru, smát se nebudete. Budete jen krčit obočí a připadat si i za Dannyho trapně. Nejčastěji se setkáte s dlouhými dialogovými pasážemi, při kterých si budete nutně klást sami sobě otázku: copak v BBC zaměstnávají takové „ťulpasy“? Pozitivní přístup k životu? Rozhodně ano. Ale každý – i ten nejpozitivnější člověk s jistou dávkou inteligence přece ví, že spamům, podvodníkům a vyděračům se ano přece neříká. Že drogu, která „vám vypálí díru do hlavy“, pokud nepatříte zrovna mezi narkomany nebo patologické osobnosti, si s téměř sto procentní pravděpodobností nevezmete. Budete vědět, kdy je vhodné hovor ukončit, i třeba s tím, že není třeba říkat své jasné stanovisko.

Svým způsobem si myslím, že by Yes Man mohl být jedním z těch úspěšných jednoduchých sitcomů, u nichž se příliš důvtipu ani nevyžaduje. Jsou tu přeci jenom pro pobavení.

Nicméně opravdovým plusem knihy je její perfektní obálka. Muž s doutníkem a brýlemi. A co ten pejsek na rameni? Inu, to je taková dlouhá amsterodamská historka… 😉

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu