“Bavič” Karel Šíp – O dietách.

Ukázka z knihy:

Kdybych se posledních dvacet let nepotýkal s nadváhou, asi bych tu teď tohle téma nenastolil. Problém nadváhy je navíc problém civilizační, lidstvo je tlustší a tlustší, hlavně Američani, ale my taky. Já taky. Když se podívám na fotografie, kde mi bylo kolem třiceti, jdou mi slzy do očí. Netrpím narcismem, vzhled jako takový není podstatný, ale kila navíc mne limitují v mnoha ohledech, sportem počínaje a obyčejnou chůzí do schodů konče. Proto mám doma váhu, a jakmile se digitální číslice blíží k číslu trojmístnému, začnu jančit.

Diety, které se kdy objevily, jsem zkusil snad všechny. A mnoha z nich jsem v tu chvíli podlehl tak, že jsem je doporučoval kdekomu.

Vzpomínám například na zázračnou modrou pilulku jménem Xenical. První mi ho doporučil Karel Svoboda. Taky ho kila navíc trápila. O tomhle mluvil jako o zázraku století. Protože jíst prý může člověk, jak je zvyklý, pak spolkne pilulku a ta odvede z těla tuky, takže tyto se v nás neukládají a my netloustneme. I třeba z pečené kachny si pilulka tuky odvede. Okamžitě jsem si to nechal aplikovat.

A opravdu. Pilulka si tuky odváděla. Jenomže kdy si tuky odvede, o tom pilulka nedala tělu předem sebemenší signál. Takže kachna ano, ale zůstat s ní doma tak dlouho, dokud ve vás nezbyde totálně odtučněná, protože ty tuky byly z těla odvedeny. A vy samozřejmě musíte dát pilulce v každou chvíli šanci, aby je měla kam odvést. Nebylo možné jít po pilulce do kina či divadla. Jakmile se pilulka přihlásila, že má tuky na háku, nikdy nebyla ochotná dlouho čekat.

Znám řadu svých kolegů, kteří tohle podcenili. A zažili dramatické chvíle.

To byl důvod, proč tuhle metodu opustit, protože člověka uvazovala k domovu, kde je to sice hezké, ale pořád tam být nelze. Zkoušel jsem si představit, jak to v tom těle probíhá, a celý proces jsem viděl jako kreslený film. Modrý panáček vlítnul někam do střev, kde už si v klidu pochrupovaly tuky z kachny. A ospale se rozhlížely, kde se usaděj. Jedna parta už měla namířeno do boků, menší, svižnější kolektiv se hodlal vydat do podbradí, většina si ti hodlala namířit na nejbližší místo, do břicha. A najednou modrej škůdce. Zařval: Tuky, vztyk!

Za mnou do trojstupu – seřadit! A tuky, protože jsou blbý a neuměj nic jinýho než se ukládat, opravdu vstaly, seřadily se a tupě putovaly za modrým generálem. Všechny tuky už byly na odchodu, ten poslední líně vstal, přiřadil se na konec fronty a kolegy před sebou se zeptal: Kam se to jde?

Nevím, někam do hajzlu. A frnk – už tam byly.

Ale to je jenom taková moje naivní představa, jak to asi mohlo fungovat. Mnohem lépe to ale vystihl Ringo Čech, který taktéž zatoužil odvádět tuky.

Řekl, že tahle pilulka je splněný sen mnoha generací. Že to je bypass hlava–prdel.

To je doslovná citace, chápete, sám bych vulgarismus neužil, já užil přirovnání s kreslenou groteskou.

Zajímavá dieta, kterou jsem však nikdy nezkusil, je zelná polévka. Nejíst nic jiného než zelňačku. Co dělá s tuky v těle zelňačka, jsem si však neuměl představit ani jako grotesku. Co dokáže zelí, víme všichni.

Jednou za měsíc. Jako doplněn ke knedlíkům a kachně. Co ale dokáže, když jde do těla zelí bez doprovodu knedlíků a kachny, to znám jen z vyprávění těch, co to zkusili. Proto – nedoporučuju.

Nejslavnější prostředek na hubnutí se jmenoval Herbalife. To byla revoluce, novinka, které podlehl snad každý tlouštík, protože se něco takového objevilo u nás poprvé. Co já znal jenom těch podomních prodejců… To musel být z podnikatelského hlediska opravdový majstrštyk. Taky jsem si doma lžičkou odměřoval ten růžový prášek a pak míchal v šejkru, kterej se k prášku automaticky prodával. Jestli někdo zhubnul, tak určitě ne nadlouho. Věděli jsme, co je to Herbalife, ale nevěděli jsme ještě, co je to takzvaný jojo efekt. Ale jak říkám – klobouk dolů před tím nápadem. (ukázka 220-222)

Karel Šíp, Bavič. Nakladatelství X.Y.Z., 2012.