Share

Gill Lewisová, Leť, Iris, leť. Nakladatelství Albatros, ve společnosti albatrosmedia, a. s .  2012.

Jeden z nejsilnějších příběhů pro mladé čtenáře o přátelství, odvaze a odhodlání, o tajemství a slibu.

Nově přistěhovaná holka Iona nebyla ve skotské vesnici přijata právě vlídně. Často sama, přesto se brzy spřátelila s Callumem. Byl jediným ze tří chlapců, který se vrátil, aby jí pomohl. Zatímco prokřehlá a mokrá se schovávala v lese, přivezl ji její bundu a boty. Předchozí klučičí varování se totiž v této drsné zemi nemuselo obejít bez vážných následků.

Jak silný může být život, kolik toho vydrží a co ho dokáže snadno zlomit.

Sledujte stopy migrujících orlovců a spolu s Callumem se spojte s neznámými lidmi z celého světa. V Gambii třeba orlovcům říkají kulanjango.

Iona miluje přírodu. Schovaná ve větvoví pozoruje okolní život. A objevila něco nevídaného: hnízdo orlovce! Musí však být chráněn před pytláky. I před dalšími nástrahami.

Callume a Iona se stanou součástí vzrušujícího dobrodružství. I když někdy nemohou z doupěte pozorovat svou „Iris“, stačí si doma zapnout počítač a sledovat její let na Google Earth.

Nechtěl nic vyzradit, přesto chtěl mít vzpomínky, a tak si Callume začal vést deník.

Příběh Iris nese stopy letu přes půlku světa i prach saharské pouště:

11. září, 5:30 GMT, Poušť Sahara (…) Celková vzdálenost: 3812,02 km

Iris otevřela oči a načechrala si peří. Na obzoru se začala rozlévat světle oranžová záře. Svítalo. Široko daleko nebyl v krajině vidět žádný orientační bod, žádná oáza lemovaná zelenými palmami, žádná lesklá stuha řeky. Do všech stran se donekonečna táhly jen zlatavé písečné duny. Celou noc i celý den zuřila písečná bouře… (125)

Budete dojati a okouzleni. Příběh je protknutý nejen drsnou romantickou skotskou krajinou, ledovými řekami a hustými lesy, životem na farmě, ale také popisy z různých částí světa, kam míří křídla vzácného orlovce.

Budete číst o dětském přátelství, o síle většiny, o tom, kdy je čas „dospět“ a vybrat si. Ale přijdou i zlomy. Přátelství může být na celý život, ale délka života je předem neznámá.

O autorce

Autorka měla štěstí a nejenže orlovce viděla, prožila s nimi také dramatické dobrodružství. Se svými dětmi i za deště prochodila hory a hledala tyto impozantní ptáky. Vycházela z podkladů řady organizací, zabývající se jejich ochranou. „Můj příběh je poděkováním lidem, kteří s nadšením pracují na podobných charitativních akcích a mají odvahu dělat věci jinak,“ říká Gill Lewisová.

Gill Lewisová už jako dítě milovala přírodu: doma si vybudovala svou malou zoo a veterinární ordinaci pro všelijaké brouky, pavouky, myši a ptáky. Dnes píše knihy pro děti. Žije s manželem a třemi dětmi v odlehlých končinách hrabství Somerset.

Ukázka:

Stál jsem u dřezu, míchal pro jehňata mléko v prášku do džbánu teplé vody a oknem jsem sledoval, jak mamka s tátou odjíždějí. Nalil jsem mléko do dvou vymytých lahví, zastrčil jsem si je pod bundu, popadl batoh a vyrazil k přístřešku. Jehňata už bečela hlady, když jsem vešel dovnitř, takže za chvíli byly lahve prázdné a jehňata začala ožvykovat cípy mojí bundy. Zaslechl jsem ze dvora túrování traktoru. Jestli mě Graham uvidí, budu mu muset pomáhat celý den. Raději jsem odložil lahve do kyblíku u dveří a vypadl z přístřešku zadní stěnou, kde byla uvolněná prkna.

Vzduch byl chladný a ostrý. V noci pořádně zapršelo, takže se slunce zrcadlilo v loužích. Vyrazil jsem zadem přes kopec a k jezeru.
Iona na mě čekala.

Tak jsi přece přišel,“ prohodila.
Stáli jsme na místě, kde jsem ji včera začal stopovat lesem podle otisků nohou.
„Jaké je teda to tajemství??“
„Uvidíš,“ řekla Iona.
„Doufám, že bude stát za to,“ prohlásil jsem.
Iona se otočila a vydala se do lesa.

Borovice tady pomalu ustupovaly dubům, břízám a třešním ptáčnicím. Myslel jsem si, že znám území naší farmy do posledního kouta. Vyrostl jsem tady. Všude možně jsme stavěli s Robem a Euanem bunkry. Tahle cesta mezi stromy ale vypadala jinak než ty naše.

Iona se zastavila na kraji paseky. Ležely tady na slunci obrovské balvany seřazené do velikého mechu. Odhalený kámen zasvítil na ostrém jarním slunci. Napadlo mě, že tady se kdysi mohli scházet dávní válečníci, skotští králové.

Iona si položila prst na rty, abych byl zticha a zašeptala: „Vílí kameny.“
„Vílí kameny!“ řekl jsem. „To jsi mě táhla až sem, jen abys mi ukázala tyhle kameny?“
Iona se zachichotala. „Pšt! Copak ty nevěříš na víly, Callume?“
„Jdu domů,“ odsekl jsem a zamračil se na ni.

Iona se opřela o kmen stromu. Zdálo se mi, že potlačuje smích. Poklepala rukou na kůru a zeptala se mě. „Umíš šplhat po stromech?“
Podíval jsem se nahoru. Byl to starý dub, do kterého před pár lety uhodil blesk. Rozštípnutý kmen vypadal proti obloze jako klikatá jizva…