Share

Představa našeho svobodného surfování na internetu naráží na určitá úskalí. Možná bychom to mohli nazvat jakousi „pseudosvobodou“, neboť sic se nemusíme setkat s žádnými výraznými omezeními, neporušujeme zákon, přesto mnoho informací je nám doslova „předsouváno“ podle našeho chování na internetu. Nikdy to nelze generalizovat, stále existuje na miliony drobných subjektů (včetně například Superrodina.cz, wikipedie apod.), které nejsou prošpikovány reklamami a PR články a píší si to, co skutečně chtějí. Jak dlouho budou moci?

Většina lidí chce mít přece svobodný internet. Záměrně neříkám každý, protože nějaké důvody k omezování tu přece jsou. Sledováním chování uživatelů internetu se lépe nasměrují efektivnější reklamy a přicházejí vyšší zisky.

Na politické rovině za svobodný internet „bojuje“ například Česká pirátská strana, která si pod termínem svobodný internet představuje zejména zákaz sledování uživatelů internetu, cenzuru internetu, odpojování uživatelů od internetu, porušování síťové neutrality a přenášení právní odpovědnosti za jednání uživatele na poskytovatele internetových služeb atd. (více zde.)

Já, internet, kniha… To vše jedno jest..

Každý máme určité myšlenky. I nyní, jak píši tento článek, odvíjejí se mi v hlavě. Necenzurované, netlačené sponzory a představou výdělku. Jsou to mé myšlenky, které přecházejí zde ve slova. To je svoboda projevu. Zveřejňuji je zde, neboť právě tak cítím svou právní jistotu ve svobodu projevu a mé sebevědomí. Nikdy však nechci, aby někdo sledoval, co se v mé hlavě odehrává bez mého svolení, aby tok mých myšlenek byl zneužit korektním nasměrováním, tak zvaným „vylepšením“.

Přesně tak jsou vždy odůvodňována sbíraná data od uživatelů internetu – vše je jen za účelem lepšího internetu a k individuálnějšímu přístupu.

Google své reklamy nazývá „personalizované“.

„Díky personalizovaným reklamám můžeme vylepšit uživatelský dojem při zobrazování reklam tím, že zobrazujeme reklamy týkající se posledních vyhledávání a kliknutí nebo informací z doručené pošty ve službě Gmail.

Google se snaží zobrazovat nejrelevantnější reklamy bez ohledu na to, zda jste přihlášeni do zobrazování personalizovaných reklam. Ačkoli často přiřazujeme reklamy určitým stránkám (na základě obsahu stránky nebo vámi zadaných vyhledávacích dotazů), další informace nám pomáhají reklamy ještě více přizpůsobit,“ uvádí Google.

Reklamy jsou také personalizovány prostřednictvím webové historie, tj. vašeho privátního vyhledávání a prohlížení v minulosti, které jsou pro google rovněž zajímavé. V některých zemích se reklamy můžou zobrazovat podle návštěv na webech inzerentů. Výraznou sílu mají cookies, uložené ve vašem počítači. Stále máte možnost, pokud máte účet na gmail.com reklamy blokovat.

Já chci ale pracovat volně se svými myšlenkami, s internetem a se svou knihou.

Záměrně zde nepíši televizí, protože televize má svobodu výběru značně oktrojovanou. Výběr programů na rozdíl od výběru mých myšlenek, internetových stránek a klíčových slov a množství knih je velmi omezený. Často – až na pár slabých výjimek – jsou pořady vybírány podle sledovanosti a prošpikovávány reklamami v nejméně vhodný okamžik. Abyste daný snímek/zprávu mohli vidět do konce, musíte mu věnovat celý jednotný čas, zatímco knihu můžete odložit a později se k ní vrátit. Vracíte se k myšlenkám, otvíráte více oken na internetu.

Špehování na internetu

Wall Street Journal se zabýval tím, jak hodně jsme na internetu sledováni (resp. američtí spotřebitelé). K tomu si připravil balíček, který informuje o tom, jaké z nejpopulárnějších stránek přitom nejméně chrání vaše informace, u kterých dětských stránkách nejste monitorováni, jak jsou sledovány vaše aplikace, jak inzerenti používají cookies k vašemu sledování a jak novodobé technologie napomáhají k navýšení stalkerů atd.

Je zřejmé, že dnes i průměrný uživatel internetu, který vůbec nemusí znát žádné html kódy a neumí programovat, velmi snadno zjistí o vás všechna data: adresu, rodné číslo, kde se pohybujete, jaké máte koníčky, s kým se stýkáte, jestli máte dluhy. To vše leží volně a legálně na internetu. Může nahlédnout do katastru, přidat si vás jako přítele na Facebook (i když neakceptujete jeho přátelství, ale ani neodmítnete, necháte nabídku volně ležet, navrhovateli se některé vaše informace zobrazují).

Knihy a špehování

Diskuse ale nyní probíhají ohledně zveřejněných skutečností, se kterými přišel jako první právě Wall Street Journal: jak může špehování internetu ovlivnit i naše e-knihy. Zatím se tato strategie neinfikovala na české pole, pokud je mi známo. Vychází se z informací ze Spojených států, ale svět není nepropustná zóna, je to globální trh a vzájemná interakce a inspirace. Na jednu stranu tu panují obavy o tom, že v budoucnu kvalita knih klesne podle masového zájmu uživatelů. Na druhou stranu – nepřistoupili jsme již na podobnou hru třeba právě u filmů a počítačových her? Je známo, že u počítačových her finální verzi také předchází jistá beta verze, která se ozkouší na určitém množství hráčů a pak se doladí nedostatky.

Už jsme se přizpůsobili u filmů…

Podobně se vytvářejí i velké komerční filmy s mnohamilionovými rozpočty. Hledání lukrativního nápadu a scénáře s častými přepisy a úpravami (mnohdy původní knižní předloze na hony vzdálené), herecké obsazení, které již svými jmény v titulcích a na plakátech přiláká diváky a vydělá mnoho milionů dolarů a tak dále.

Podíváte-li se na historii filmu – a přitom filmový průmysl je z časového hlediska stále batole ve srovnání třeba s knihami a divadlem – hned na první pohled vidíte tu dynamiku změn, a to nejen technologických! Filmy se zrychlují, vzdalují se skutečnosti a běžnému životu. Jsou plné špionů s nadčasovými stroji a super moderními vynálezy, všude padají dobře mířené střelby, jsme fascinováni rychlými drahými auty, která se mohou bez slitování zničit, a krásnými ideálními těly, přijímáme ploché vztahy bez vnitřní kritiky a tak dále. Úspěšné filmy mohou být také plné skřítků, draků a kouzel a umu počítačové technologie. Neuvidíte u těch nejlukrativnějších snímků pomalý vývojový přechod hlavního hrdiny, který prochází krizovou situací, bouří se v něm různé názory, může šlápnout vedle, netrefit se, mýlit se, poučit se nebo nikdy nepoučit.

Mohou se skutečně v budoucnu změnit knihy?

Vraťme se nyní zpátky ke knihám. Můžeme se skutečně v budoucnosti dočkat toho, že všechny knihy zploští a budou psány na míru masovému čtenářstvu? Otvírají se tu nové možnosti pro vydavatele knih a autory samotné.  Na druhou stranu i přes tento nejčernější scénář bychom stále nějak měli věřit našem skutečným možnostem, svobodě názoru a vzdělání.

Nejvíce obav mám však ohledně poslední položky – vzdělání.

K dobrému vzdělání nepatří jen prokázat se diplomem či maturitním vysvědčením. Ale kolik toho v nás ve skutečnosti je(?) Mimo jiné kolik knih – nejen potřebných k dosažení svého vzdělání – jsem po dobu studia přečetl(a)? Nabídka mnoha internetových a hodně využívaných stránek, které zadarmo či za úplatu literaturu přečtou, napíší referáty, seminární práce a dokonce i diplomové práce, jasně ukazují na to, jakým směrem se ubírá naše společnost. Nemluvě ani o plagiátorství, kdy veškerá práce se skládá jen ze dvou částí – ctrl+c ctrl+v. Tihle studenti, kteří využívají výše zmíněných služeb, přicházejí o jistý díl sebe sama, o tu část dospělé „moudrosti“ a seberozvoje, o kterém nemají ani páru.

Neprokoušu-li se danou knihou a nevypotím-li vlastní práci, přicházím o silnou zkušenost, která mne ovlivňuje i v dalším výběru. Jak snadno jsem „prošel“ školní literaturou, tak snadno budu chtít projít i dalšími knihami a životem. Ulehčování si života by však mělo být ve sféře technologií, aby nedocházelo ke zbytečnému zatěžování organismu na úkor jeho zdraví. Nikoli v jeho inteligenčnímu rozvoji, osamostatňování se a možnosti také sám něco tvořit, ne jen pasivně přijímat.

Právě naše kvalitní vzdělání, které dokázalo rozvinout ducha a přijímat těžké a možná zpočátku zdající se nudné úkoly, může také rozhodnout o tom, jak hodně chceme přijímat některé trendy gigantických společností. Je to hodně podobné například volbě časopisů – někdo si kupuje bulvár, jiný ekonomické listy, historické časopisy apod. Pokud nebudeme sami sebe odbývat plochým vzděláním, budeme vyhledávat další překážky, které nás rozšiřují a po pravdě i vzrušují. Zakušení něčeho nového, rozvinutí sebe, takové to překročení vlastních možností by mělo být pro člověka daleko více inspirativní než příběhy, kde již na začátku víte, jak se budou odvíjet a jak dopadnou. Nejhorší známka pro kulturně chudou společnost je, když předjímaná linka příběhu není čtenářem nebo divákem vůbec rozpoznána a on je nakonec „překvapen“ a spokojen rozuzlením!

velká kniha pro humor legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
books legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
knihy legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz