Share

Leč jsou mezi čtenáři ještě více v oblibě klasické knihy, zájem o digitalizovanou formu stále více roste a s vysokou pravděpodobností se v budoucnu stane majoritní na trhu s literaturou. Odpovídají tomu již pomalu, ale jistě narůstající statistiky prodejců e-knih a čteček.

Nicméně elektronické knihy získávají další novou funkci, která u klasických knih nebyla nijak možná realizovatelná. Při čtení knih z čteček jste automaticky sledováni.

Prozatím (a doufám, že to tak i zůstane) nikoho nezajímá, zdali knihu čtete v posteli, na dovolené u moře nebo v křesle u babičky, ale zájem firem směřuje jiným komerčnějším směrem.

Velké globální společnosti, které nabízejí e-knihy (jako Amazon, Google Books, iBookstore a jiné) již nyní s vaším souhlasem shromažďují některá vaše data. Ví, kdy knihu otevřete, jak rychle jí listujete, zdali si označíte některé citace či je pošlete elektronickou poštou dál.

K čemu slouží tyto informace?

Nejde jen o ochranu autorských práv. Nezapomeňme, že velkým firmám vůbec nejde o umění nebo kulturu, ale o zisk. Nejen počet stažených titulů dané knihy vypovídá o její úspěšnosti na trhu, ale také informace o přeskakování některých pasáží či naopak zdůrazňování jiných. Čtenář je spotřebitel.

Již nyní je pro mnohé autory, a zejména ty úplně začínající, velmi těžké prosadit se u nakladatelství. Na českém trhu mohou často slyšet odpovědi typu: „nezapadáte do edičního plánu“, „nevydáváme české autory, jen překlady ze zahraničí“, „vydáváme pouze známá jména, protože je o ně zájem“ apod. Tlaky mohou být však také další – ve snaze uplatnit se autoři musí sledovat moderní trendy (fantasy romány, upíří romány, „krváky“ či erotické romány) a tak dále.

Zdroj: mamtalent.sk

Máte talent, píšete úchvatná díla, která však nikdy nemusí být vydána, protože potenciální čtenářská skupina je příliš malá a tudíž zisk je spíše nejistý.

Tlaky ale porostou ještě dál. Právě díky elektronickým knihám.

Budou-li čtenáři v určitém procentuálním měřítku přeskakovat některé pasáže, s vysokou pravděpodobností vznikne tlak na autory dané pasáže přepsat nebo zcela vynechat. Nebude se tak dít přinejmenším u knih dříve vydaných, ale testovací verze, říkejme jim „beta knihy“, mohou být „ozkoušeny“ na určitém vzorku respondentů. Podle jejich reakcí se pak finální verze poupraví. Objemné knihy se čtou dlouho, možná by bylo pro vydavatelství snazší naporcovat knihy na více dílů a prodat je jednotlivě, nebo prostě obsah knihy zúžit.

Velké společnosti se brání, že „špehování“ čtenářů e-knih má vést jen k tomu, aby autoři byli schopni vytvářet lepší knihy než dosud. Je však toto skutečným hodnotným měřítkem kvality knih? Jsou či budou knihy ještě známkou talentu nebo jen průmyslovým chrlením popsaným papírů, resp. textových editorů, jen podle aktuální poptávky?

Statistiky mohou být však ošidné. To, že několik desítek procent může určité pasáže v knihách přeskakovat, ještě neznamená, že ty pasáže jsou „špatné“.

Důvody chování čtenářů mohou být různé, například:

1. Literatura je určena pro jiný druh čtenáře. Můžeme si položit otázku, zdali měli všichni možnost se k ní dostat. Byla přístupná skutečné zájmové skupině čtenářů?

2. Literatura patří do povinné školní četby a ta se (bohužel) často šidí. Čtenáři hodně přeskakují a vyhledávají jen důležité informace, které zužitkují v rámci daného studia, referátu, seminární práce, zkoušky apod.

3. Čas pro danou knihu v původním znění ještě nenastal, nebo čtenář k tomu vývojově/rozumově/edukačně nedospěl. Některé knihy jsou prostě nadčasové a jejich čas teprve přijde. Jiné prostě nechápeme a musíme k nim dozrát.

4. Příliš složitá a odborná kniha, jejíž statistiku může neblaze ovlivnit také laické čtenářstvo, které si ji stáhne a listuje jí. Důvody ke stažení mohou být různé – efektivní reklama, nutnost ze strany školy, zaměstnavatele apod.

Může se předpokládat, že takový trend by se měl týkat jen beletrií (s jakou jistotou to lze však říci do budoucnosti?).

Statistika je sledována jen z konkrétních čteček. A zde je další úskalí. Ačkoliv by se to nemělo, přesto mnoho knih lidé získávají i nelegální formou a půjčováním si mezi sebou a zde již tyto velké firmy nemají šanci získávat potřebná data. Není známo, kolik procent lidí si knihy stáhne nelegálně do svého počítače, jistě se však nejedná o nezanedbatelné procento. Jaké je jejich chování při čtení stejné knihy? Jak hodně oni mohou zahýbat se statistikou? Nebudou pak nakonec získaná data velkých firem a tlaky na autory vlastně zcela scestné?

Když trochu odbočím, jednou z mých nejoblíbenějších knih je například Totalita a nekonečno od Emmanuela Levinase. Nejedná se o beletrii, ale o filozofii, vycházející z Husserlovy fenomenologie a Heideggerovy ontologie a také z jeho vlastních kořenů – z judaismu, stavějící na etice a úctě k člověku. Je to přesně ta kniha, kterou když čtete poprvé, tak jí nerozumíte. Musíte ji číst pomalu, do hloubky, přemýšlet nad každou větou, ponořit se do samé podstaty a pak si ji zamilujete a podtrháváte skoro každou větu. Naštěstí vydání této geniální knihy nebylo pod tlakem sesbíraných dat chování čtenářů.

To, čeho se v této souvislosti nejvíce obávám, je, že se blíží daleko dramatičtější novodobá cenzura knih. Nebude postavena na tom, co je zakázáno psát, ale spíše, co nikdo nechce vydávat. Stane se „povolenou“, „schválenou“ knihou jen ta, která zajišťuje největší zisky? Je tohle skutečně správně nasměrovaný boj o čtenáře? A měla by kniha ve své podstatně skutečně bojovat o všechny čtenáře?

books legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz