Share

Víte, co jsou to kočičí depozita? Setkala jsem se s nimi poprvé loni na výstavě koček a letos mi do cesty přišla knížka plná smutných, veselých i dojímavých příběhů z kočičích depozit. Pochopila jsem více… O těch obětavých lidech plných kočičí lásky, kteří doma léčí zraněná a často lidmi zmrzačená zvířata a hledají jim nový domov.

Anebo… nechávají si je. Není výjimkou, že takový vypiplaný miláček, šelmička, která opět nabyde důvěru k člověku, zůstane i své depozitářky. Ano, depozitářky, protože se touto činností většinou zabývají ženy.

Možná to tak trochu patří k naší podstatě.

Knížka To je kočka, napsala, je z pera Markéty Matějkové a je takovým sebraným spisem mnoha příběhů nejen jejích vlastních, ale i jejích kolegyň depozitářek, své velké slovo tu má i kolegyně veterinářka, jež přispěla nejen svými příběhy, ale celou knížku zaštítila svými znalostmi. Ono vůbec, i přes pochmurné téma je tu znát obrovská sounáležitost nejen mezi lidmi a zvířaty, ale i mezi lidmi samotnými.

Jako když ústavní dětský domov vyměníte za SOS dětskou vesničku

Markéta Matějková má sama kočičí depozitum, ale občas se v něm objeví i pes, ježek nebo dokonce dravec sražený autem.  Vlastně nepotřebujete kromě trochy prostoru (poněvadž v paneláku by to asi nešlo) a velkého srdce – no a vlastně i trochy financí – nic dalšího. Kočičí depozita jsou prosté domácnosti, kde si někdo vezme zraněnou či nechtěnou kočičku, postará se o ní a zároveň jí hledá nový domov.

Jak se nápad zrodil, prozradila sama Markéta:

“To byla opravdu velmi humorná chvíle.. .s kolegyněmi – depozitářkami jsme se sešly na kus drbu v hospůdce a jedna ze zakladatelek našeho občanského sdružení Kočičí naděje Pavla Hybská na nás vybafla, že vydáme knihu. Myslím, že byste se velmi pobavila, kdybyste viděla v tu chvíli naše obličeje. Domnívám se, že nápad vydat knihu, byl výsledkem euforie z velmi vydařené předchozí akce, kdy jsme vyrobily nástěnný kalendář, který šel do prodeje v říjnu 2011, a do konce roku jsme jich dokázaly prodat 400. Dokonce jsme byly nuceny udělat dotisk, jaký byl o něj zájem. Ten pocit, že se vám něco povedlo, že to bylo jednoduché a lidem se to líbí, vás potom lehce sveze k domněnce, že vše půjde tak lehce a že všechno musíte zvládnout levou zadní.”

No a – nakonec to možná bylo levou zadní, ač to stálo čas, nervy i všelijaké strádání, které nakonec autorka zdárně překonala. I schůzka s majiteli nakladatelství LIKA KLUB, které se knihy ujalo, se nesla v úžasné atmosféře:

“Byl to opravdu velmi příjemný večer, všichni jsme chytili tu euforii, každý měl jasně daný úkol a každý si připadal důležitě a také důležitý byl. Myslím, že Tejkalovi  (majitelé nakladatelství) nejvíc porazilo naše zapálení pro věc, asi ještě s takhle praštěnými kočkobabami nepřišli do styku. Jsou to prostě lidičkové, kteří mají úžasně široký záběr zájmů a asi nejvíc je zajímají lidé, co pracují srdcem – třeba i na úkor pedantické a suché kvality.”

Mě porazila často syrovost, která v knížce je. Nečekala jsem růžové příběhy, ale popálené kočky, slepé kočky nebo srdcervoucí příběh kočičky, jež po úderu do hlavy trpěla bolestmi, navíc je vše dokumentováno ještě fotografiemi. Nemusíte se však bát, mnohé umí veterinární věda vyléčit, mnohé zmírnit a nakonec velmi brzy zjistíte, že všechny ty kočky měly obrovské štěstí v neštěstí.

Protože potkali lidi, jež s nimi zacházeli lidsky.

Celý výtěžek z prodeje této knihy jde občanskému sdružení Kočičí naděje a jeho depozitním svěřencům. Knížku budete moci koupit na výstavě koček v Praze, 15. září nebo na emailu kocicinadejeaukce@seznam.cz či v nakladatelství LIKA KLUB nebo v e-bux.cz a určitě vám ji rád objedná i každý knihkupce, pokud knížka zrovna nebude k mání.

Vydalo nakladatelství LIKA KLUB, www.likaklub.cz  a www.kocicinadeje.cz , 2012

Renata Petříčková

www.petrickova.cz