Share

Pavla Státníková, Povodně a záplavy. Nakladatelství Paseka 2012.

„Noc ze 3. na 4. září byla jedna z nejhroznějších, jaké kdy obyvatelstvo Prahy zažilo. V domech zatopených stoupala voda neustále, záchranných prostředků byl nedostatek, všem o pomoc volajícím nebylo lze vyhověti. A po hrozné noci nastalo děsné jitro. Déšť neustával, vody přibývalo, jekot rozzuřených vln mísil se ve volání po lodích a záchraně. A ke všem hrůzám roznesla se za šera ranního ohromující zpráva: Pražský most se zbořil! A zlověstná zpráva se potvrdila. Asi k 5. hodině ráno dne 4. září pozoroval strážník na mostě stojící, kterak v klenutí mezi pátým a šestým pilířem, počítajíc od strany Staroměstské, něco šelestí a praská. Po čtvrt hodině počalo se dláždění na této části mostu rozstupovati, nastal velký lomoz, oblak prachu zvedl se do výše a klenutí s rachotem se sřítilo do vody. O čtyři hodiny později sřítil se třetí oblouk mezi sedmým a osmým pilířem. Nejslavnější stavitelská památnosť pražská z věku otce Karla zničena, voláno zděšeně po Praze, a ten Čechem nebyl, komu při tom srdce se nekormoutilo a slza neukanula!

Takto emotivně informuje o jedné z největších povodní v Praze z roku 1890 F. Augustin. Nebylo to poprvé a ani naposledy, co Prahu postihla velká voda, nicméně vedle mnoha škod na majetku právě proboření Karlova mostu na mnoha částech způsobilo v zemi velký smutek a žal. Ve vrcholném období národního cítění se zřítila památka, na níž byl každý Čech hrdý.

Již z této doby existovala řada fotodokumentací a v knize Povodně a záplavy si můžete prohlédnout jinak nejspíš neznámé fotografie nejen právě probořeného Karlova mostu, ale také desítky dalších snímků, zaznamenávajících škody, které napáchala voda v různých historických obdobích, práce s odklízením a rekonstrukcemi.

Než přišly devastující povodně v roce 2002, málokdo věřil, že může být Praha zaplavena.

Poklidné 20. století a neoblomná víra ve vltavskou kaskádu, která zastaví všechnu valící se vodu, nechávala navzdory předchozímu varování, počítačovým modelům a informativním brožurám s evakuačním plánem z přelomu roku 2001 a 2002 většinu lidí – hlavně Pražanů – naprosto klidných.

A pak když stoletá voda přišla, byli jsme překvapeni. Historie však říkala jasně: kdykoliv se násilně změnilo koryto řeky, voda si vždy po čase našla svou cestu a strhávala s sebou domy, zaplavovala pole, ničila mosty. K výrazným změnám říčního koryta kvůli novým stavbám docházelo od konce první poloviny 19. století. A přišla povodeň v roce 1845, 1872, 1890 a další.

Publikace Zmizelá Praha – Povodně a záplavy vychází k desátému výročí dramatických povodní z roku 2002, které patří k současným největším přírodním katastrofám na našem území. Upozorňuje také na starší záplavy, které jsou uváděny již například v Kosmově kronice a jinde.

Nejdůležitější součástí knihy jsou obrazové přílohy, snímky zatopených domů, ulic, evakuace osob, ale i zvědavost, která rovněž není novodobým fenoménem. Již tenkráte lidé postávali při březích a fascinovaně hleděli na divokou řeku. 

Podívejte se na další publikaci z edice Zmizelá Praha:

Zmizelá Praha, automobily a motocykly. Knihá plná vzpomínek a unikátních fotografií.