Share

Heinz Höhne, Elita ve stínu smrti. Nakladatelství Grada, 2012.

Schutzstaffel der National-socizalistischen Deutschen Arbeiter-Partei (obranný oddíl Národně socialistické německé dělnické strany), zkráceně SS byl nejnebezpečnější skupinou „šílenců“, vrahů a maniaků v Třetí říši, která se podle slov SS-Hauptsturnführera Dietera Wislicenyho „považovala za novou náboženskou sektu s vlastními pravidly a zvyky.“

Byl to stát ve státě, tajná sekta, která neumožnila cizím osobám, aby jen nahlédly do její struktury. Nosili černou uniformu a na čepici jim zářila lebka. Vůdci přísahali věrnost na věky. Nesměli se pouštět do občanskoprávních sporů, aby nic neuniklo z jejich řádu. V koncentračních táborech a přidružených pracovních táborech terorizovali a vraždili miliony lidí. Měli značné množství informátorů kdekoliv ve společnosti. Na univerzitách, v továrnách, na úřadech, všude byli jejich špiclové.

Vojenský soud Spojenců zapsal do protokolu vše, co organizace pečlivě skrývala. Díky svědeckým výpovědím a důkazům obžaloby vyšla najevo rasová nenávist apokalyptických rozměrů a lidé si vytvořili představu o děsivé minulosti SS – popravčí četě psychopatů posedlých čistým národem. Výsledek této hrůzy: čtyři až pět milionů Židů, 2,5 milionů Poláků a 520 000 Romů zavražděno, 473 000 ruských válečných zajatců popraveno, 100 000 nevyléčitelně nemocných zplynováno v programu eutanazie. (9)

Heinz Höhne ve své knize, která v originále vyšla již v roce 1967, pečlivě popisuje na základě doložitelných a věrohodných zdrojů celou historii SS a boří i mnohé mýty o totalitní diktatuře a fungování jejich nástrojů teroru.

Třetí říše nebyla silným totalitním státem, ale jen jeho „karikaturou“.

Podle historika Buchheima nebyl totalitní Vůdcův stát dokonale sestavený aparát, nejednalo se o promyšlený systém, ale naopak o snůšku privilegií, politických vztahů, kompetencí a zmocnění, a nakonec šlo o boj všech proti všem, který byl ve své době výstižně nazván „bojové hry národního socialismu“. Nacistické Německo nebyl dokonalý totalitní stát, nebyl to dokonale mobilizovaný celek s ústřední kontrolou. Ve skutečnosti veškerou moc a autoritu hřímal ve svých rukou pouze Hitler. Ale náladový vůdce často vydával rozkazy, které byly nejednoznačné. Navíc neustále přesouval centrum politické moci v řadách svých nejbližších spolupracovníků, „čímž zabránil případným rivalům, aby nad jeho osobou získali převahu. Podle nepsaného diktátorova zákona nesměla žádná státní ani jiná organizace omezit Hitlerovou svobodu pohybu.“ Nacistický právník Hans Frank nazval národně socialistický režim jako „anarchii všemocných“.

A v této anarchii vládla svou krutou silou SS, která se pohybovala mimo právo, přesto pod Hitlerovou ochranou. SS byly odlišné od ostatních byrokratických organizací Třetí říše. Soupeřem Himmlerovy Schutzstaffel bylo například Göringovo gestapo, které ve skutečnosti vzniklo jako pozůstatek pruské státní tajné policie. Ale i ten se brzy mohl třást před Himmlerovou mocí.

SS tu byly hlavně pro tu „špinavou práci“, ale dočtete se více, o životě hlavních představitelů, intrikách, o Noci dlouhých nožů, kdy SS získala konečně vítězný triumf nad SA, o zrádných Himmlerových myšlenkách ke konci války.

Himmler ztratil důvěru ve vůdce a snažil se zachránit si vlastní kůži.

A Hitler zjistil, že šéf SS je v jednání se západními spojenci, aby zajistil diplomatické ukončení druhé světové války. Okamžitě se ho zbavil. Jakmile vůdce spáchal sebevraždu, dva dny po té Himmler také dobrovolně odešel ze světa.

Höhne nabízí výborně propracovanou historii SS a válečných souvislostí. Heinz Höhne (1926-2010) by německým novinářem a historikem. O elitě SS psal na pokračování pro Spiegel. Právě ve Spiegelu proslul svými kontroverzními reportážemi, ve kterých rozkrýval neznámé či utajované skutečnosti týkající se nacistického režimu. Je autorem řady knih.