Share

Mgr. Magda Bílková

Ve své každodenní praxi se setkávám s různými názory na vzdělávání dětí předškolního věku v cizích jazycích. Kromě optimálního přístupu k této problematice jsem se setkala ještě se dvěma tábory, které představují buď silně odmítavý nebo naopak příliš zapálený přístup. Ráda bych tímto textem uklidnila ty, kdo mají strach ze zbytečného přetěžování dětí ranou výukou cizích jazyků. Současně je mým cílem varovat před zklamáním ty rodiče, kteří od výuky cizího jazyka v předškolním věku očekávají zázračné výsledky, které ovšem nikdo neslibuje a ani nemůže zaručit.

Nezdravý optimismus

1. Dítě chodí ve školce na kroužek angličtiny s rodilým mluvčím, a to na osvojení jazyka stačí.

V žádném případě nelze očekávat, že se dítě v běžné mateřské škole naučí mluvit plynule anglicky. Jde o prvotní setkávání a seznamování se s cizím jazykem formou hry. Rozhodující není objem toho, co se dítě naučí. Cílem a současně i jediným výsledkem, který lze u dětí od takové výuky očekávat, je získání motivace k učení a přirozeného kladného zájmu o cizí jazyky. Až později začnou děti vnímat užitečnost a potřebnost této znalosti.

2. Čím dřív dám dítě do anglické školky, tím rychleji se domluví anglicky.

Pokud jde o schopnost osvojení si přízvuku v daném jazyce, odborníci tvrdí, že čím dříve dítě vnímá zvuky různých řečí, tím snáze by mělo v dospělosti hovořit bez cizího přízvuku. Většinou však není vzdělávacím cílem dokonalé napodobení přízvuku, ale spíše zvládnutí každodenní komunikace. Za optimální věk pro zahájení výuky cizího jazyka se považuje období od narození do sedmi let. Menší děti další jazyk snáze „vstřebávají“, ale to, za jak dlouho se samy domluví, je individuální, a nesouvisí přímo úměrně s věkem. (Respektujeme-li fakt, že s rostoucím věkem schopnosti k osvojení cizího jazyka slábnou.) Přicházejí totiž bariéry, které malé děti nevnímají: nový jazyk nepředstavuje hrozbu, děti nemají strach, že něco neřeknou správně a nemají dosud pojem o negativních postojích vůči rasám či kulturám, což může mít značný vliv na jejich motivaci.

3. Své dítě dokážu cizí jazyk naučit sám/sama, když mám určité znalosti.

Děti předškolního věku by měl cizí jazyk učit ten, kdo sám jazyk dobře umí a zároveň ovládá metodiku práce s předškolními dětmi. Důležité jsou tedy nejen metody a formy práce, ale také kvalitní jazykový vzor, protože malé dítě se učí cizí řeči stejně jako řeči mateřské – mimoděk, odposlechem a nápodobou. Proto je velmi důležitá jazyková i metodická odbornost pedagoga – zde je důležitá vyváženost obou kvalit. Jsou-li děti vzdělávány způsobem, který nedostatečně respektuje specifika pedagogické práce s předškolními dětmi a jejich vývojové možnosti, výsledky jsou nevalné a motivace k dalšímu vzdělávání pro děti mizivá.

Autor: Mgr. Magda Bílková

Pokračování zde – Mýty o předškolní výuce jazyků aneb „Chudáčku, ty už se učíš anglicky?“ – část 2.

Více informací k projektu zde – www.zazitek-ze-skolky.cz