Share

 „Potvůrky“ sající krev – zejména dotěrný hmyz není nikomu příjemný. Nejčastěji se setkáváme s komáry, hlavně v létě podél rybníků, dotěrné jsou také blešky a vůbec na ně neplatí populární věta ze Samoty u lesa: „To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou.“ Dětské školní hlavičky otravují vešky – ve 21. století evidentně vůbec nezničitelné – a nejspíš proto, že jsme si tak hezky vybudovali svobodu, která místy někdy překročí i logické meze. Celoškolní a celoškolkový útok proti vším je právně nereálný. Vši tak zažívají svůj boom, neboť dětem nesmí být omezována svoboda.

Na vědeckém poli je však nyní nejpopulárnější tento pavoučí „krasavec“ z východní Afriky (Evarcha culicivora), osminohý upír, který vysává krev z komárů.

Zajímají ho ale jen komáří samičky, které roznáší malárii. Moc mu chutná krev savců, ale žádného doopravdy nenapadne. Jde na to oklikou. Přes komáry, kteří již předtím vysáli krev z jiného savce.  Sedí a čeká, a když uvidí pěknou „baculatou“ komáří samičku, skočí na ni. Nejeví zájem o samčí komáry nebo o komáry „s prázdnými břichy“ a také ho vůbec nezajímá jiný stejně sající druh hmyzu.

Východoafrický pavouk se před nedávnem dostal do ohniska pozornosti vědců na Canterburské univerzitě na Novém Zélandě. Ptají se: jak je možné, že tak dobře od sebe rozezná samičku a samečka? Doposud se předpokládalo, že jde o vůni; nyní se o tom chtěli vědci přesvědčit a dozvědět se více.

Dalším fascinujícím zjištěním k těmto upířím pavoukům je jejich posedlost použitými ponožkami. Ne, nejedná se o opožděný aprílový žertík, ale skutečně vědci se v loňském roce zabývali touto skutečností jakožto eventualitou, která může lidi ve východní Africe ochránit před komáry, přenášející malárii. Zatímco běžně jsou zpocené ponožky spíše společenské faux pas, zdá se, že v některých částech světa mohou i zachránit život. Vědci ve Velké Británii a Keni zavřeli pavouky do boxů, do jednoho plynul čerstvý vzduch a do druhého se táhl zápach z použitých ponožek. Pavouci byli jak šílení, jakmile ucítili svou oblíbenou vůni, a byli schopni zabít až dvacet komárů najednou.

Zjistili, že samička komára s plným břichem upířím pavoukům prostě lépe voní. Ale vědcům to nestačilo. Zavřeli pavouky spolu s návnadami mrtvých komárů nebo jen jejich částí těl, které různě poslepovali. Vytvořili něco jako miniaturního komářího Frankensteina – hlava, tělo, křídla pocházeli z různých komárů. A pavouk si mezi nimi vybíral vždy ty, které byly plné krve. Když mu předložili Frankensteina samčího i samičího, v obou případech se stejným množstvím žádaného červeného moku, zvolil si vždy samičku. Vědci také pavoukovi pouštěli virtuální komáry na obrazovce, aby se přesvědčili, že volba upířího pavouka není jen v čichu, ale také v zraku. A skutečně – pavouk po každé reagoval skokem na samičku, jakmile se objevila na obrazovce.

Vědcům stále vrtá hlavou, jak je možné, že tento pavouk, který má oči a mozek na primitivní úrovni, přesto pozná u komára rozdíl mezi jednotlivými pohlavími, což je pro oko běžného člověka zcela nemožné. Samička a samičku od sebe rozlišují hlavně tykadla, ale toho si člověk téměř nebo vůbec nevšimne.

Pro Afriku je tento pavouk přínosem – malárii roznášející komáři se tam poslední dobou hojně rozmnožili a upíří pavouci tak napomáhají eliminovat jejich množství. Sic až po té, co komár si cucne krve.