Internetová hysterie – každý je soudcem. Jak vypadá dvorek v litoměřické věznici?

A je tu další hysterie. S vystoupením Davida Ratha v Poslanecké sněmovně jeho téma, které po těch několik týdnů už přestalo lidi bavit, zase znovu ožilo. Je to tak pokaždé – jak se objeví „velká“ ryba nebo silně mravně odsouzeníhodný čin, každý se v mžiku stává tím nejzasvěcenějším soudcem. Je úplně jedno, že existuje presumpce neviny, že lidé, na něž se vztahuje vyšetřování, mají své rodiny, přátele, že všechno tohle posměvačství a plivání plive i na ně.

Časem se může stát – a nebylo by to vůbec poprvé ani naposledy – že se prokáže nevina, ale tisíce předtím vyřčených slov nelze vzít zpátky. Nejednou u soudu vyhraje ten, kdo má lepšího právního zástupce. Bohužel neexistuje rovnítko mezi rozsudkem a spravedlností. Soud svým způsobem jen supluje spravedlnost a ne vždy se mu to podaří s jakous takous úspěšností. Nemáme ale zatím jiné možnosti. Pokud nesouhlasíme s výsledkem soudu, lze se odvolat či dovolat. Ale nelze to donekonečna. V demokratickém státě rozhoduje množství instancí, odvahy a peněz.

Před nedávnou minulostí přišla hysterie se Straussem-Kahnem. Jakmile byl ve vazbě, nemluvilo se o ničem jiném, než jaký to je „zvrhlík“ a kolikrát už to již zkoušel na cizí ženy. Jeho velmi drazí právníci ho však – jak se lidově říká – z daného nařčení znásilnění pokojské „vysekali“. Proti jejich síle neměla tahle dáma žádnou šanci. Musela a ještě musí a dlouho bude muset litovat, že se vůbec do takového boje dala, že když s pláčem vyběhla z pokoje, se nechala přemluvit, aby celou věc pohnala před spravedlnost: vždyť Spojené státy jsou přece svobodnou demokratickou zemí ve srovnání s jejími africkými končinami. Prohrála. A Dominique Strauss-Kahn ji nyní žaluje v přepočtu na české koruny o dvacet milionů jako odškodné. V atmosféře, kdy sám čelí aktuálnějším problémům z obvinění z napomáhání ke kuplířství. Takový muž tvrdí, že mu pokojská poškodila pověst? Musíme však respektovat rozhodnutí soudu. Nikdo nám však nemůže zabránit ve vlastním názoru na věc.

K našim nejslavnějším zadrženým ještě do nedávna patřil Kájínek. Díky aktivitě mnoha novinářů a hlavně po natočení stejnojmenného filmu zde nastala zajímavá situace, do té doby v našich podmínkách nevídaná. Každý se stal tím nejzasvěcenějším soudcem a nositelem spravedlnosti. I na Facebooku vznikla řada skupin – právě po shlédnutí snímku – které nesly heslo: Kájínek je nevinný. Získávaly své fanoušky a podporu v komentářích, které mnohdy erudovaně obhajovali odsouzeného. Na základě čeho? Filmového scénáře.

Poslední a v současné době nejpopulárnější kauzou je ona krabice od vína se sedmi miliony a diskutování o tom, zdali David Rath je vinný či nikoliv. Kreslenými vtípky počínaje a vulgárními útoky konče, tak každý mluví po celém internetu o úplatkářské kauze. Nikdo si ale už neuvědomuje, že nemluví jen o „nějakém“ nehmatatelném případu, ale zase mnozí uráží skutečného ještě neodsouzeného člověka a potažmo tak jeho děti, přátele, celé rodiny. Jak se asi mají Rathovi kluci? Jak se cítí ve škole a doma? Jak se jim večer usíná?

Zejména po jeho vystoupení v Poslanecké sněmovně se vše znovu rozjiskřilo. David Rath nasadil do hlav mnoha lidí otazníky a pochybnosti. Je skutečně všechno pravda, co doposud hlásila média? Není to nakonec jen novodobá konspirativní teorie, „Kubiceho“ msta, politický odstřel? Rath tvrdí, že úplatek nevzal, že doma žádné miliony v podlaze neměl, neměl ani samopal. Vzdal se všech mandátů a funkcí, ale právě díky tomu, že ten poslanecký sám nesložil, mohl vystoupit. Tohle považuji za velmi silné a logické gesto. Jinak bychom stále vycházeli pouze z jednostranných zpráv bez hlasu obviněného a kamenování je přece tak snadné!

Ale ani jeho vystoupení nám nezadává důvody k tomu, abychom měli právo někoho odsoudit, ať Ratha nebo stranu žalovanou (Kubiceho?) a křičet urážlivé věty na všechny strany.

Ono se taky klidně může stát, že s rostoucí popularitou odposlechů v této paranoidní době může klec spadnout na kohokoliv, aniž by skutečně provedl něco zásadního. Je přece zřejmé, že domácí mluva je uvolněnější, po sklence řekneme, co bychom nechtěli, a názory rychle stárnou v čase. To, za čím jsme si mohli tvrdě stát před nějakou dobou, dnes ochladlo a nemusí mít pro nás žádný význam. Nemluvím teď o konkrétní kauze, ale právě o tom, jakou sílu a zneužitelnost má novodobá technika v  rukou „mocných“.

Když zasurfujete internetem, pak jak v Británii, v USA, či u nás, všude ve světě rostou kauzy založené právě na odposleších a s nimi roste kritika tohoto sledování. Často si pak vzpomenu na nádherný herecký výkon paní Bohdalové a pana Brzobohatého ve filmu Ucho. Jaké tu nakonec jsou a nejsou svobody?

Mimochodem, okrajově k diskutovanému tématu ohledně dvorku v Litoměřicích. Rath zmínil 2×3 metry. I idnes.cz zesměšňuje Rathovu schopnost propočítat si plochu na přesná čísla. K čemu? Dvorek v Litoměřicích je malý, čísla, která Rath uvedl, byla přece vyřčená proto, aby zdůraznila význam malého prostoru. Je potřeba dodat metr, dva navíc? Je to stejně ze všech stran betonová komora s mřížovaným stropem, po které je dovoleno chodit denně maximálně hodinu. Tak se podívejte a proměřujte. (foto – zdroj. Facebookovská stránka.)

Marcela Stehlíková