Share

Ljudmila Ulická, Daniel Stein, překladatel. Paseka 2012

Pořád je mi zima. Dokonce i v létě na pláži, na žhnoucím slunci mě nepřestává mrazit v páteři. Asi proto, že jsem se narodila v zimě, v lese a první měsíce svého života jsem strávila v rukávu odpáraném z mámina kožichu. Celkově vzato, neměla jsem přežít, takže jestli někdo dostal život darem, byla jsem to já. Jenom nevím, jestli jsem tenhle dar potřebovala. (8)

Ewa Manukianová se narodila v Bělorusku, žila pak v Rusku, Polsku, v NDR a ve Spojených státech. Její matka, se kterou si nikdy dobře nerozuměla, pocházela z Varšavy.

Jednoho dne se Ewa setká se stařičkou Esther. Do té doby o své minulosti mnoho nevěděla. Byly to matné vzpomínky, ale Esther jí přinesla „světlo“. Díky korespondenci manželových zápisků a novinových a archivních materiálů se dozvěděla o Danielovi, mladíkovi,  který byl po otci Němec a po matce Žid. Nehodlal však, aby byl jeho neárijský původ znám, a využil proto svého německého jména Dieter Stein a pracoval na gestapu jako překladatel, aby tak mohl pomoci Židům, kteří byli umístěni v místním lágru. Díky své odvaze zachránil stovky životů.

Ewa často vzpomíná na svou matku. Mezi nimi však byla vždy studená zeď. Toužila po mámě, její postrádala něžné city: mluvila jen o politice. Nemohla ji však nenávidět celý život. Ale ani lásce k ní se nenaučila. Matka ji porodila v zemljance, když utíkala z lágru. Byl to právě Daniel, který ji zachránil. Tehdy prchlo asi 300 lidí a ti, co se báli podstoupit riziko a dostat se na svobodu, byli později zastřeleni. Mezi nimi  také otec Ewy .

Ewa nevyrůstala ve stálé blízkosti své matky. Ta ji a jejího bratra odložila do sirotčince. Důvodem bylo její přesvědčení, že musí bojovat za lepší budoucnost. Byla nezlomná komunistka, navzdory tomu že si také zažila své díky soudruhům a komunistickému vězení.  Během toho času jí zemřel syn.

Daniela se štěstí o utajovaném původu dlouho nedrželo. Jakmile došlo k prozrazení, že je Žid, prchl do katolického kláštera a nechal se pokřtít. Do konce války pak bojoval po boku partyzánů. Po válce vstoupil do kláštera a později odjel do Izraele, kde se snažil obnovit židovsko-křesťanskou obec. V Izraeli také dožívala svůj život matka Ewy. Ewa ji navštěvovala jednou ročně. Cestu k sobě však nikdy nenašly.

Obsáhlá kniha o tvrdém životě, zapírání a snaze navzdory svému údělu a nebezpečí pomoci druhému. O krutosti války, ale i nelehkém životě po něm. O tom, že i když zvěrstva vyhlazovacích táborů byla známá, těžko se jim dalo uvěřit.

Ruská spisovatelka Ljudmila Ulická se nechala pro svého Daniela Steina inspirovat Oswaldem Rufeisenem. I on pracoval v Bělorusku na gestapu jako tlumočník a snažil se zachránit mnoho lidských životů, odsouzených k smrti jen díky svému židovskému původu. Příběh se poskládává z deníkových zápisků, korespondence, novinových a archivních článků. Jsou to střípky jeden po druhém, které otevírají celou tu spleť, gestapáckou mašinérii, ničení a obnovování, smrt i naději. Ani Ewě nezůstala židovská víra. V dětství v polském sirotčinci konvertovala ke katolictví, což byl také protiklad ke své matce, komunistické fanatičce.

Ljudmila Ulická patří v současné době k jedné z nejvýznamnějších ruských spisovatelek. Napsala několik prozaických knih, tři knihy pro děti a šest divadelních her. Román Daniel Stein, překladatel, získál řadu literárních ocenění, byl přeložen do šestnácti jazyků a prodalo se ho přes milion výtisků. Nyní máte možnost přečíst si ho také v českém jazyce díky Aleně Machoninové a nakladatelství Paseka.

Ljudmila Ulická byla v roce 2009 nominována na Man Booker Internationl Prize.

Setkání s Ljudmilou Ulickou proběhne také na knižním veletrhu v Praze v pátek 18. 5. od 12. hodin a dále téhož dne v Kavárně a knihkupectví Fra od 20 hodin.

KJARA