Share

Ze zoologické zahrady jistě znáte kočku rybářskou, která boří mýty o tom, že by se kočky bály vody. Své jméno nezískala nadarmo: je to nevelká kočička (o trochu větší než ty naše domácí), která v přirozeném prostředí žije v oblasti bažin v jihovýchodní Asii. Na první pohled vás zaujme její mrštné potápění a plovací blány mezi prsty na předních končetinách. A nejen děti v ZOO se doslova „lepí“ na sklo, aby shlédly její vodní akrobatické kousky.

Nicméně ani klasické kočky se vody nebojí. Tato pověra vznikla nejspíš proto, že kočky ji většinou zrovna nevyhledávají a mnohdy v ní působí neohrabaným dojmem. Kočička se prostě raději vyhřívá na sluníčku, než by se někde cákala.

Avšak přesto, pokud ji přepadne touha po změně, zvědavost – jaké to je být mokrý, nebo ji napustíte příjemně teplou vodu, vydrží v ní klidně i dlouhý čas.

Naše kočka mi do vany lezla pokaždé, protože voda byla horká. Máchala si tlapky, to bylo její blaho. Do studené by ji nikdo nedostal.

Video: Kočička si hoví ve vaničce s kachničkou, spokojená jako by se „válela“ někdy na mořské pláži. Nejspíš si užívá v příjemně teplé vodě

Jsou však některé kočky, které stále udivují okolní přihlížející. Skočí z lodi do rybníka a plavou si, jen tak pro zábavu. Kočka není tak dobře fyzicky vybavena jako pes, takže se při plavání dříve unaví. Avšak jak je vidět, některé jsou opravdu velmi mrštné a od pořádného koupání je nic neodradí.

Lidé si často kladou otázku, zdali svého kočičího domácího mazlíčka koupat či nikoliv. Kočky se stále olizují a jsou hrdé na svou pachovou stopu, díky níž se mezi sebou vzájemně identifikují. Prakticky nejsem moc zastáncem koupání v umyvadle se šampony, nicméně někdy je to nevyhnutelné. Má-li kočka přístup na zahradu, kde se může náhodou výrazně zašpinit (ale je to jen zřídka, kočka sama dbá na to, aby pořád vypadala dobře), nebo se zašpiní důsledkem domácí nehody či zdravotního problému (na její srsti jsou zvratky nebo výkaly).

Pokud je kočka v náruči svého oblíbeného páníčka, většinou se mytí ve vodě ani nebrání. Když ji dopřejete příjemně teplou vodu zhruba do 40 stupňů Celsia, budete ji stále hladit a mluvit na ni, možná bude působit trochu křečovitým dojmem, ale nepoškrábe vás a neuteče. Moje zkušenost říká, chce to ještě předtím navodit příjemnou atmosféru právě tím hlazením a mluvením s přátelským tónem v hlase, nepouštět zprudka vodu (nejlépe vůbec nepouštět vodu a mít již připravené umyvadlo s lázní) a jemně otírat mokrou žínkou a nakonec může kočka i vrnět a být spokojená.

Voda by se neměla dostat do uší; kočce může vzniknout zánět. Špinavé uši vytírejte vatičkou, buď jemně navlhčenou ve vodě nebo v olejíčku. Neměla by v uších zůstávat žádná tekutina.

Po koupeli ji můžete zabalit do ručníku. Hlavně proto, že jí je zima, jakmile vyleze mokrá. Můžete ji mít chvíli v náruči, aby z ručníku hned neprchla. Schoulí se vám do klína, a když už je sušší, vyleze z ručníku a začne se opět olizovat.

Sice smáčená vypadá legračně, hned jak začne osychat a upravovat se vlastním hrubým jazýčkem, je z ní brzy zase pěkná krasavice či krasavec.

A na závěr bych dodala toto video z YouTube. Kočka si v něm sice nezaplave, dokonce uhýbá před mořskými kapkami, ale je v úžasné vzájemné interakci s delfíny. Mořští savci kočku přijímají s velkou vřelostí a kočka se o ně spokojeně tře. Je to jedno z nejdojemnějších videí na kočičí téma.