Share

Jiný kraj, jiný mrav, říká se. To, co naší kultuře připadá nepředstavitelné nebo třeba i odporné a nechutné, může být jinde vážené a ceněné. Před několika desítkami let jsme nechápali, jak mohou Asiaté jíst pokrmy z hmyzu a dnes už se nejen nedivíme, ale i u nás se nacházejí některé lepší restaurace s touto exotickou pochoutkou.

Přesto to neznamená, co Asiat, to gurmán po hmyzu. Moje kamarádka, rozená Číňanka, se naopak nad tím velmi ošklíbá a rozhodně si tak nepředstavuje chutné jídlo.

Jako je pro nás těžko pochopitelné, že si v některých kulturách mohou pochutnat na psím masu, tak je třeba nepochopitelné pro muslimy a židy, že si dáme k obědu vepřový řízek.

Dalo by se však říci, že se někdy jedná jen o jiný kulturní jídelníček a leč nám může být leccos proti srsti, sami také nejsme nejhumánnější. Pořád zabíjíme nebo chováme něco za účelem zabití, abychom to po té zkonzumovali. Zní to hrozně, ale od karbanátku nás to stejně neodradí.

Podstatně děsivější a pro naši kulturu nejen nepochopitelné, ale i odsouzeníhodné je pojídání některých částí těla, většinou z pověr či pro nehumánní domácí léčbu.

Uveďme si několik absolutně drastických příkladů:

1. Sušené maso z mrtvých dětí

Jestliže dítě umře, jeho maso se usuší a rozemele na prach. Lidé věří, že takový to prášek může vyléčit různé nemoci. Právě v tomto týdnu bylo v Jižní Koreji zajištěno na tisíce pašovaných kapslí ze severovýchodní Číny. Těla novorozenců nebo maximálně ročních dětí zde byla nakrájena na malé kousky a sušena v kamnech, dokud z nich nebyl prášek. Oficiálně se Čína staví proti těmto praktikám negativně, ale jen za poslední tři čtvrtě roku bylo celníky zajištěno přes 17 000 kapslí. Původ dětí je neznámý. Navíc prášek není ani léčivý: po rozboru bylo zjištěno, že obsahuje i nevhodné bakterie a další přísady.

2. Medvědí žluč

Bohužel i k nám se před nějakou dobou dostaly produkty vyráběné z medvědí žluči; byly však zabaveny. Žluč se dává do různých nápojů (i čínského vína) nebo krémů a šampónů a dokáže prý snížit horečku, zlepšit zrak, pomoci při léčbě bolesti zad a kloubů a další. Nejedná se však o žádný mírumilovný proces. Medvědi jsou chováni v čínských farmách, kde se jim žluč za velkých bolestí odebírá dvakrát denně. Medvědi nejen při tomto procesu neskutečně trpí – bolestí tlučou hlavou o mříže, snaží se je přehryzat, a tak si často vylámou zuby, jejich těla jsou deformovaná, svalstvo ochablé – i po té mají velké bolesti a dožívají se nízkého věku. Mrtvému medvědovi, tj. většinou tomu, který zemřel hladem, neboť již přestal produkovat žluč, se odříznou tlapy, které slouží dále jako výborná místní pochoutka.

3. Foie gras

Tučná husí či kachní jatýrka, jejichž 50 % množství tuku se dociluje násilným krmením této drůbeže. Do jejich krku se dvakrát až třikrát denně zavádí 20-30 cm dlouhá trubice a pod tlakem se importuje potrava přímo do jícnu. Někdy se stane, že bohužel zvířeti jícen praskne. Více informací zde.

4. Velká kuřecí prsíčka

Na jednu stranu si říkáte, co je na kuřeti tak „odporného“. Nejde však o klasická kuřata. Ve Spojených státech se totiž chovají geneticky upravená kuřata,  která dorostou do požadované velikosti za 49 dní místo za 3 měsíce. Báječné? Ale rychle mohutnící kuřata se však nedokážou ani pořádně pohybovat. Za sedm týdnů je z malého žlutého kuřátka 2,5 kg cvalík s nevyvinutými kostmi a vnitřními orgány, který sotva ujde pár krůčků. Chce-li více, svalí se a udusí. Samotný vstup člověka na farmu mnohá kuřata vyleká natolik, že po málo krocích umírají udušením. V tomto směru obecně doporučuji shlédnout dokument Potraviny, a. s.

Ve výčtu bychom mohli pokračovat, ale na to by byla potřeba asi mnohatisícistránková kniha. Škoda.