Share

Asia Bibi. Rouhání? Skutečný příběh ženy žijící v Pákistánu. Fragment 2012.

Připojte se k nám na Facebook. Hledáme fanoušky, kteří se nebojí říci svůj názor. Sledujte nové informace, užijte si články a soutěže.  Superrodina je na Facebooku

Příběh, který vám zlomí srdce a víru ve spravedlnost světa. Asia Norín Bibi, obyčejná venkovanka z Pákistánu vypráví svůj příběh z vězení, ve kterém čeká na svůj osud – milost či smrt – už třetím rokem.

Má strach o svůj život, o život svých dětí a manžela. Jen kvůli jejímu „hříchu“ odsoudili celou rodinu. Co však provedla, že její hanbu musí nést i lidi, kteří s daným skutkem nemají nic společného? Co tak krutého učinila, že byla tlučena, dokud zkrvavená nepadla do mdlob a probudila se až ve vězení?

„Píši vám z vězení v regionu Šejkhupura v Pákistánu, kde prožívám poslední dny svého života… Nikdy jsem nikoho nezabila, nikdy jsem nikoho neokradla… Ale pro justici ve své zemi jsem udělala něco ještě horšího: jsem hříšnice, rouhala jsem se. Je to nejtěžší zločin, zločin nad všemi možnými zločiny.“

Asia je křesťanka v pákistánském muslimském světě. Vdávala se jako panna, byla dobrou matkou a manželkou, křesťankou a vlastenkou. Slavila však jiné svátky, a když přišel ramadán, jednou se žíznivá napila ze studně. V tom příšerném horku byla voda nádherně chladivá a osvěžující. Nabídla ještě plecháček opodál stojící ženě, ale v tu ránu už jen uslyšela: „Haram!“ A blížící se rozlícený dav řval: „Špinavá křesťanka! Otrávila nám naši vodu!“ V dané vteřině mohla udělat jediné, okamžitě přejít na islám.

Neudělala to.

Zfanatizovaný dav ji srazil k zemi a bil, tekla jí krev a jen slyšela: „Smrt! smrt křesťance!“

8. listopadu 2010 byl vynesen rozsudek podle článku 295 C pákistánského trestního zákoníku. Asia byla odsouzena k nejvyššímu hrdelnímu trestu oběšením a k pokutě 300 000 rupií. Nikdy takové peníze nesežene. Copak „nestačí jen oběšení“?

Asia nechápe, proč se kvůli náboženství musí dělat tolik zla.

Její příběh proběhl světem. Ministr pro ochranu menšin, Šáhbáz Bháttí, a místní guvernér, Salmán Tasír, byli zavražděni za to, že chtěli Asie pomoci.

Asia je zesláblá a nešťastná. Sama v kobce už netouží po ničem jiném než po smrti. Vzpomíná a vybavuje si další lidi, kteří byli nesmyslně vězněni či zavražděni. Na ženu, která ve vedlejší cele křičela celou noc. Ráno bylo ticho, byla mrtvá. Její prohřešek? Pár dní po svatbě si vyjela na motorce se svým manželem a bourali. Naštěstí nebyli vážně zraněni. Důvodem uvěznění, trýznění a smrti však bylo, že motocyklem narazili do památníčku, postaveném na počest proroka Mohameda. Oba byli obžalováni z rouhání.

Sedím na dřevěném lůžku, které tak tlačí, a ptám se, jak mohl Bůh dopustit, že jsem byla obviněna z rouhání. O jakém bohu mluvíme? Ať si říká Bůh, Alláh anebo jinak, bůh je dobrý neodsuzuje na smrt nevinné. A já tu trčím přes rok jen proto, abych se teď dočkala toho, až mi dají oprátku kolem krku. Slyším znovu a znovu, jak soudce říká, že se rozhodl dosoudit mne k smrti po bedlivém zvážení všech nezbytných důkazů, jež získával a shromažďoval celý rok. Ale o jakých důkazech mluvil? Že mne tři ženy nemají rády, protože jsem křesťanka? A pak ještě soudce prohlásil: „Nejsou polehčující okolnosti!“ (49)

Výtěžek z prodeje této knihy bude věnován dětem a manželovi, kteří se musí skrývat. Část výtěžku připadne také na úhradu právníkům, kteří ženu obhajují.