Share

Zora Beráková, Zimní královna. Nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Média, a. s., 2012.

Publikace Zimní královna je bezesporu příjemně psanou „učebnicí“ dějepisu z období třicetileté války, kdy mladá princezna Alžběta se stává manželkou falckého kurfiřta Fridricha a spolu odjíždějí do neznámých Čech, aby tak vládli vzdorovitému národu, který měl tu odvahu svrhnout předchozího panovníka. Sic v nich vládne nejistota, přesto – anebo v prvopočátku – je to vidina královské koruny, která by pozvedla „vyhlášenou krasavici“ Alžbětu, dceru anglického a skotského krále Jakuba I. a vnučky Marie Stuartovny také na trůn.

Jako mladá a nezkušená se zamiluje do podobně nezkušeného mladíka, vzájemná láska je opětována sňatkem a mnoha potomky. Vše vypadá ideálně, ale situace v Česku není tak růžová a navíc je pro tento pár zcela neznámá. Zpočátku některým okolnostem ani nerozumí. Česky neovládají a úvodní přijetí jim připadá jemně řečeno „komické“.

Mladý král musí násilím potlačit úsměv, nechápe smysl celé maškarády… Jeho dvořané se smějí nahlas, ale jen do chvíle, než z řady roztodivných ozbrojenců vystoupí muž ve vlajícím černém hábitu, který nového krále osloví dokonalou latinou:

„Vaše královské Veličenstvo, lidé, co Vás takto přišli přivítat, vzali na sebe oděv a zbroj svých předků husitů, kteří se tak slavně osvědčili v boji za víru a svobodu českého národa. Jsou to vesměs příslušníci čtvrtého stavu, jenž na sněmu nemá žádné zastoupení, ale přesto se hlásí o podíl na povinnostech, o svůj podíl na obraně české země, jejich práv a její víry.“ (39)

Místní však byli z nového královského páru rozpačití, někdy až pohoršení. Alžběta si sebou přivezla francouzskou módu a její hluboký dekolt všechny popuzoval k pomluvám, že ani svobodné dívce se nesluší takto odhalovat, natož matce a ještě k tomu ve vysokém stupni těhotenství.

Manželský pár podle kritiky vyhazoval peníze za různé plesy a drahé věci, zatímco česká vojska na frontě nedostávala ani pravidelný žold. Měli hlad a byla jim zima.

Byli to právě čeští stavové, kteří si vybrali Fridricha Falckého za nového následníka trůnu. Předešlá situace v Čechách byla nejistá: Rudolf II. neměl potomky, Albrecht Jan Smiřický, jehož si stavové také zvolili, však zemřel a korunovaný Ferdinand II. Štýrský si popudil svými absolutistickými politicky špatně mířenými tahy šlechtu, což vedlo k pražské defenestraci v květnu 1618 a poté k sesazení Ferdinanda II. z trůnu.

Nejsympatičtější nástupce, který zajišťoval i pouto s nejvýznamnější zemí té doby, Anglií, Fridrich Falcký výzvu stát se českým panovníkem přijal.

Nic se však nevyvíjelo, jak si stavové představovali. Anglie Čechy nepodpořila proti katolickým tlakům ze strany Habsburků. Po neúspěšné bitvě na Bílé hoře navíc Fridrich odjel z Pražského hradu do Vratislavi. Přišel o království, byl uvržen do říšské klatby a zemřel jako nežádoucí v Mohuči. Jeho manželka ho o několik let přežila a získala si díky své povaze mnoho přátel, dopisovala si s předními muži své doby (například s René Descartesem) a mezi obdivovateli se našli i věrní ctitelé (Lord Craven)

Manželství Alžběty a Fridricha však bylo šťastné a plodné. Alžběta porodila Fridrichovi třináct dětí; osm chlapců a pět děvčat.

Na začátku své královské kariéry si s sebou do Prahy nebrala Alžběta prvorozené děti, ale už tak přijížděla v posledním trimestru těhotenství. Měsíc po korunovaci se jí narodil čtvrtý potomek, Ruprecht.

Nakonec když opustili Čechy do exilu, jejich láska stejně nezmizela. Podle autorky byly vášnivým párem.

Matka mnoha dětí stejně jako její manžel si na svém novém dvoře užívali například svých oblíbených loveckých radovánek.

Fridrich Falcký byl náruživý lovec. Za pobytu v Praze často jezdíval do Královské obory ve Hvězdě, doprovázen jediným sluhou. Lovecké záliby se nevzdal ani v Nizozemí. I Alžběta této vášni podlehla a vyjížděla s manželem do okolních lesů.

Její lovecké zaujetí se jí málem stalo osudným. Pronásledovala se svou družinou lišku a byla honičkou tak zaujata, že se své družině ztratila. Psi ji nenásledovali, drželi se ve směčce, a Alžběta ujížděla docela sama. Teprve husté větve v hlubokém neprostupném lese ji zastavily. Byla bezradná… (140)

Tehdy měla Alžběta již 11 dětí.

Publikace Zimní královna je co do historie a podávání faktů velmi detailně propracována. Dozvídáte se mnohá pozadí a souvislostí historických událostí, které se při běžné školní látce tohoto údobí nedozvíte. Za nevýhodu bych považovala, že stylistika knížky není příliš bohatá. Nejspíš pro množství dat a informací, které autorka chce v necelých 190 stranách podat, by na košatější a poutavější text nebylo prostoru. Navíc příběh Zimní královny není dominantním v celém textu; prakticky se zde odehrávají širší historické události zejména v českých zemích, které vám sic představí okolnosti a konkrétnější reálie, nicméně na úkor příběhu o Alžbětě.