Share

Ouva tači

Kapitola třetí – Nemocnice

Přijali nás v úterý 14. 1. 2003. Jen co jsme se trochu rozkoukali, poslali nás na vyšetření průtoku krve ve spáncích. Není to nic jiného než ultrazvukové vyšetření. Ke zdárnému průběhu vyšetření je třeba, aby hlava pacienta byla v klidu, nehýbala se a aby neplakal. Dvacet minut před vyšetřením přinesla sestřička kapky na uklidnění a já se radovala, jak pěkně zabraly. Jenže když jsme přišli do vyšetřovny, už se vrtěl a pobrekával. Zato pan doktor byl v klidu a říkal, že to zná. Jezdil Ondrovi sondou po hlavě a to se mu dočista přestalo líbit. Po deseti minutách jsme udělali pauzu, protože jsme se přes Ondrův řev neslyšeli. Plakal a já jsem mu neuměla pomoct. Lékař vypnul počítač a řekl, že to by snad jako vstupní vyšetření mohlo stačit a že se mu chce spát. Vyplnil příslušné papíry, a poslal nás zpátky. ONdrovy krásné modré oči byly prázdné a zmatené. Všechno se ve mě sevřelo a v krku jsem ucítila hořko. Bylo mi ho líto. Neví co se s ním děje – pláč je jen reakce na úplně nový stav. To máma pozná.

Po operaci byl Ondra převezen na ARO

Po operaci byl Ondra převezen na ARO

Noc byla náročná. V tušení, že se bude něco dít, ne a ne usnout. Kojení ve dvě hodiny bylo poslední a po něm hodina a půl tvrdého spánku. Ve čtyři hodiny posledních pár kapek čaje a až do sedmi neklidný spánek po deseti minutách. Změřit teplotu, otřít žínkou, ten jeho smutný pohled. Potlačovala jsem slzy a snažila se na něj smát. Prasklo to ve mně v půl osmý, když mu sestřička píchla do stehýnka injekci. Začala se mu zavírat očička, ležel na posteli a trochu se usmíval, držel mě za palce a já nad ním seděla a pro slzy neviděla. A to jsem si přísahala, že před ním nebudu brečet. Ale nešlo to. A pak přijela sestřička s kočárkem. Vzala mi ho jen tak – v plínce a já ještě pohladila jeho stehýnko a už ujížděli pryč. Pak už jsem jen bezmocně stála na konci dlouhé chodby, koukala, jak se mi bílá sukýnka, která před sebou tlačí mého chlapečka, vzdaluje. Projeli lítačkama a pak už bylo jen ticho a prázdno.

Můžete navštívit blog paní Šťastné s tematikou o skafocefalii zde.

Kapitola čtvrtá – OPERACE

A je to, říkala jsem si. Už se to nedá vrátit. Ještě, že tu se mnou byla moje sestra Janča. Moc mi to pomohlo! Seděly jsme v hovorně pro návštěvy a moc na něj myslely. Najednou bylo půl desáté. Po půl jedenácté se ale minuty začaly táhnout úplně neuvěřitelně. Snažila jsem představit si, co se asi na operačním sále děje právě teď. Čas jakoby se úplně zastavil.

 „Počkám do čtvrt na dvanáct a pak se půjdu zeptat na sesternu. Odvezli v osm a říkali dvě a půl až tři hodiny.“

„Ještě je na sále,“ řekla sestřička a podívala se na hodinky. „Počítám tak kolem druhé.“

„Až?“ vytřeštila jsem oči.

„Nějakou chvíli trvá, než ho připraví a potom než ho probudí,“ pokrčila rameny a očima se mi omlouvala.

 „A je to normální průběh operace?“

 „Naprosto.“

Byla jsem zhruba v polovině oběda, když se přede mnou zjevil pan doktor Vaculík.

V tuto chvíli jsem byla ráda, že to máme za sebou. Ale rozhodně jsme nebyli na konci cesty.

V tuto chvíli jsem byla ráda, že to máme za sebou. Ale rozhodně jsme nebyli na konci cesty.

 „Tak je to za námi,“ mnul si ruce a usmíval se. „Operace proběhla nad očekávání dobře, a když se probudil, začal hned dýchat sám. „Ale nechali si ho na ARO,“ viděla jsem, jak se jeho rty pohybují, ale neslyšela ho. „Můžete se na něj jít podívat.“ Pohladil mě po ruce. „ A další dobrá zpráva – ve čtyři ho můžete jít nakojit. Je to statečnej kluk, maminko. Pooperační adaptace naprosto bezvadná,“ usmíval se. „Ráno vás zase přijmeme a dopoledne ho převezeme k nám na oddělení.“ Přeci těch pár hodin přečkám, vždyť jsou na tom jiní ještě hůř.

 „Děkuju vám, pane doktore, hlavně že je všechno v pořádku.“  Utíkala o patro níž, abych ho viděla. Byla jsem opravdu připravená na cokoli.

Pokračování příště

Zaujal Vás tento příběh? Pokračování bude již za pár dní! Připojte se k nám na Facebook, aby vám nic neuniklo!
Připojte se k nám na Facebook. Hledáme zajímavé fanoušky, kteří se nebojí říci svůj názor. Sledujte nové informace, užijte si články a soutěže.  Superrodina je na Facebooku