Share

Marek Pečenka, Bohuslav Litera, Dějiny Ruska v datech. Dokořán 2011

Obecný článek o knize naleznete zde.

Co do obsahu je publikace Dějiny Ruska v Datech velmi obsáhlá, přesná a hlavně značně praktická. Každé konkrétní údobí či datum naleznete snadno systematicky na stránce. Texty jsou typologicky rozděleny do několika rozdílných oddílů, které se vzájemně prolínají a na sebe navazují.

Připojte se k nám na Facebook. Hledáme zajímavé fanoušky, kteří se nebojí říci svůj názor. Sledujte nové informace, užijte si články a soutěže.  Superrodina je na Facebooku

Jak obecně bývá pravidlem, určité národní dějiny jsou význačnější a vypichují se před ostatními. A naopak ty, jenž vytvářejí „negativní obraz národa“, se v patriotickém povědomí zastírají nebo překrucují.

Ne každý je pyšný na všechno, čím se ve světě a v učebnicích dějepisu blyští jeho vlast; nechceme přebírat kolektivní vinu za skutky jedinců či skupin, s nimiž nemáme nic společného, vyjma toho, že patříme ke stejnému národu. Ale paradoxně pokud se jedná o úspěšné činy, kolektivní pýchu přijímáme bez zardění.

Je někdy těžké nalézt střední cestu a s objektivním přístupem k historii, bez emocí s politickým či nacionálním podtextem vypracovat studii, která by přinesla fakta z pohledu nezávislé třetí strany. Takovou publikací jsou právě Dějiny Ruska v datech od autorů M. Pečenky a B. Litery.

Stručně z obsahu:

Z nejstarší historie národa se ku píše vlasti přenášejí různé legendy a pověsti, ale také letopisy. K nejstarším ruských letopiscům patřil mnich Nestor, který je považovaný za autora Povestí vremenných let z přelomu 11. a 12. století. Jak už nejstarší spisy měly zvykem i tento se snaží zařadit svou zemi do kontextu světových dějin od co nejranějšího prvopočátku. A tak vychází z doby babylonských zmatení jazyků až do své současnosti a ospravedlňuje vládu Rurikovců. Původní verze se vládcům nelíbila, a tak postupně došlo k dvojímu přepracování.

Jak jinak si představit ruské legendy než s udatnými bohatýry a nebezpečnými šelmami, protkány láskou a zradou. Se silnými a spravedlivými vládci a s božími zásahy.

Počátky jsou spojovány s Kyjevskou Rusí a zejména se jménem Jaroslava Moudrého, který byl v zahraniční politice úspěšný přestupem na křesťanství a dynastickými sňatky. Vytvořil mimo jiné zákoník Ruská pravda.

Po té Rusko ohrožovali Mongolové, o nichž jsme více psali v předchozím článku. Po skončení „ukřičené“ bitvy, při které nebyl nikdo zraněn, vzrostla moc Moskevského státu.

Velkou krizi tohoto silného politického útvaru zapříčinila vláda Ivana IV., přezdívaného Hrozný. Politické krizi z let 1584 až 1689 se věnuje kniha v samostatné kapitole.

Od začátku 17. století rostla carská byrokracie. Ruská kultura a vzdělání se nechalo ovlivňovat Západem. A například car Alexej byl milovníkem evropské hudby a divadla.

Často získávali panovníci, ale i panovnice (např. Kateřina II.), přídomku Veliký či Veliká.

Právě Kateřina II. Veliká šířila po zemi osvícenské reformy. Nicméně nebyla ještě natolik otevřená všem změnám, zejména ze strachu ze ztráty podpory šlechty a z nevolnických povstání. Kromě povinností vůči státu (zejména daň z duše) museli nevolníci odvádět dávky i šlechtě a to buď obrok (peníze) nebo barščinu (robota). Kateřina II. svižně obchodovala s americkými koloniemi i v době války za nezávislost.

V souvislosti s touto carevnou vám jistě přijde na mysl i  slavné sousloví Potěmkinovy vesnice. V této době právě Grigorij Alexandrovič Potěmkin uspořádal v roce 1787 pro carevnu cestu na Krym. Carevna se měla kochat pohledem na makety vesnic, měst a dokonce i lodí. Autoři publikace se však domnívají, že se nejspíš jedná jen o legendu.

Na začátku 19. století usedl na trůn dychtivý, ale nerozhodný 24letý mladík Alexandr I. Jeho zemi vyčerpávaly napoleonské války a na další reformy už nezbylo mnoho času a sil. Následujícího panovníka Mikuláše I., jemuž se nelichotivě přezdívalo „četník Evropy“,  trápily palácové intriky a povstání. Za jeho vlády se však připravovalo podloží pro moderní Rusko.

Zaostalá širá zem

Ke konci 19. století po porážce v krymské válce však svět viděl spíše zaostalé Rusko, plné feudálních přežitků. Šlechtici se mezi sebou přeli, jak nastolit reformy. Zrušení nevolnictví v roce 1861 se tak stalo levným kompromisem, který nevolníky neuspokojil. „Vesměs totiž očekávali, že dostanou všechnu půdu, zadarmo a hned!“ (139). Velká propagandistická akce, která měla vysvětlit a pomoci rolníkům, aby se vymanili ze své bídy, však ztroskotala. Rolníci jim nerozuměli. Na druhou stranu stát uplatňoval značné represe za jakékoliv protistátní aktivity. Politická šikana fungovala na plné obrátky.

Bomby mění politiku

V této atmosféře nenávisti vůči vládě rostl Michail A. Bakumin, anarchista, který se nebál použít k prosazení svých zájmů násilí.

Skupiny teroristů propašovávaly bomby do zimního paláce. Při jednom z výbuchů, zapříčiněných Marodoveleckými, Alexandr II. zemřel. Novým carem se stal Alexandr III.

Nový vládce nastavoval „kontrareformy“. Stavěl se k rolníkům, jako k lidem, jimž rozumí. Silně zasahoval do školství. V zemi však rostl nacionalismus. Po moci prahli také marxisté. Jejich strana se však v roce 1903 rozštěpila na menševiky (ortodoxní marxisty) a bolševiky (revolucionáře). Kam pak bolševický radikalismus vedl, to je všem známo. V roce 1917 převzali moc a země se tak separovala před celým světem. Vládní paranoidní čistky, likvidace lidí ve svých řadách, ale i zdecimování celého národa. Hladomor, bída a do toho druhá světová válka. Sovětský svaz, jenž vznikl v roce 1922, po druhé světové válce přidával pod svá „ochranitelská“ křídla i další státy, nejen Evropy. Komunistické politice a vývoji v zemi je věnovaná obsáhlá část v Dějinách Ruska. KGB, Gulagy. Ale také Jurij Gagarin, výroba nových aut, filmů.

Po pádu komunismu a rozpadu Sovětského svazu se Rusko pokusilo vydat cestou demokracie.

Posledním datem knihy je 30. prosinec 2010. Poslední fotografie zachycuje amerického prezidenta B. Obamu, jak si s úsměvem podává ruku s ruských prezidentem D. Medveděvem v souvislosti s podpisem odzbrojovací smlouvy v roce 2010 v Praze.

Mnohem více a detailněji se však dozvíte při čtení této knihy. Nejen skutečnosti obecně známé, ale i informace a data, která vám mohla uniknout. Kniha je velmi kvalitně vypracovaná a výbornou pomůckou pro rozšíření znalostí o dějinách Ruska od 9. století až po současnost.