Share

Hillel J. Kieval, Formování českého židovstva.
Národnostní konflikt a židovská společnost v Čechách 1870 – 1918, Paseka 2011

Připojte se k nám na Facebook  Superrodina je na Facebooku

Hillel J. Kieval je profesorem židovských dějin na Washingtonově universitě v St. Louis. Zaměřuje se na proměny židovské kultury ve středovýchodní Evropě v období od osvícenství po druhou světovou válku.

Obecně je známo, že Židé zejména do roku 1849 neměli snadné životní podmínky; byli geograficky roztroušeni a přesto spojeni nábožensky, tradicemi a restrikcemi, které však na(ne)štěstí nebyly všude stejné. Židé patřili navzdory své segregaci díky svému podnikání ve finančnictví, pro změnu zapovězenému pro křesťany, k zajímavému ekonomicky přínosnému živlu.

Avšak stigmata vrahů Ježíše se k nim podle společenské a politické nálady vždy negativně periodicky přelévala. Bylo-li na koho svést ekonomické nezdary, epidemie, uhranutí či smrt, byli to právě Židé.

Navzdory povrchnímu negativnímu postoji většiny Židé nepodlehli svodům mstít se, ale jako pevná komunita ve svých zásadách tradice a víry budovali co nejbezpečnější a nejlepší domovy pro své rodiny.

Dbali na vzdělání a jejich školy navštěvovali také české a německé nežidovské děti. Více tíhli k německé menšině a v jejich domácnostech se mluvilo jidiš nebo německy. I v politických a společenských aktivitách se cítili být blíže k Němcům než k Čechům, což samozřejmě bylo zase trnem v oku houstnoucímu českému národnímu hnutí.

Židé se tak stávali znovu nepřáteli, i když si později měnili jména a podstoupili křest, často jen na oko, aby mohli přijmout významný úřad a postoupit v kariéře. Teď už však nebyli tou separovanou skupinou za zdmi svých ghett, ale ti, kteří stáli proti českému hnutí.

Z této skupiny se časem vydělovali také jedinci, kteří se hlásili k českému národu. Jejich pocit sounáležitosti skončil, jakmile překročili bránu synagogy; zde hovořili často pouze německy. Snaha rabína Filipa Bondyho implementovat český jazyk i do bohoslužeb a kázání v synagogách zpočátku vyvolala značné rozpaky. Sympatie s Čechy však stále rostly, vznikaly také různé spolky a periodika.
Bohužel však ke konci 19. století díky sociálním nepokojům znovu vzrostlo osočování a obviňování Židů. V roce 1892 proběhla fáma o rituální vraždě křesťanské dívky zvrhlým židem,  dubnu 1893 vypukly další protižodovské nepokoje v Kolíně kvůli zavraždění jiné dívky, jejíž tělo bylo vyloveno z Labe. „Za pomoci dalších Židů ji měl zabít její zaměstnavatel a její krev pak údajně použil při výrobě macesů (nekvašených chlebových placek).“ (103) Nesmysly a fámy, jichž se však lidé velmi rychle a lačně chytali, rozšířily povstání v mnoha dalších městech. V tisku také mimo jiné stálo, že si za pogromy nakonec mohou sami kvůli jejich ekonomické prosperitě a podporování Němců.

Fanatickou touhu po mstě v jednom z dalších procesů s údajným rituálním vrahem křesťanské dívky, Hilsnerem, se však nepodařilo zvrátit ani zásahy intelektuálů jako Émile Zola či T. G. Masaryk. Mladík naštěstí unikl trestu smrti oběšením, nicméně nenáviděn většinou Evropy si pobyl řadu let ve vězení.

Ke konci století vzrůstá antisemitismus, který vyústil později ve skutečnou tragédii celého lidstva.
Korektně a objektivně vypracoval Hillel J. Kieval svou historickou práci, která chronologicky popisuje společenské a politické vztahy, snahu vyrvat se z nespravedlivého jha a přitom neustálé propadávání se zpátky kvůli nespravedlivé kolektivní vině.
Studujete-li či zabýváte-li se židovskou tématikou, společensko-politickou situací na přelomu 19. a 20. století nebo máte-li židovské kořeny, můžete čerpat z této publikace značné množství informací a souvislostí.

Jedním z nejtragičtějších paradoxů Židovstva bylo, že navzdory se cítilo více sounáležející s Němci, byli to právě Němci, kteří v nich spatřovali největšího nepřítele a původce všeho zla.