Share

Příběh s vábivou atmosférou exotických dálek, prozářený sluncem a provoněný mořem, ale i napínavá zápletka s pachem krve a zatuchlých podzemních labyrintů. Tak by se (opravdu jen velmi stručně) dal nastínit děj jedinečného historického románu Luďka Wellnera Poslední z faraonovy družiny.

Recenzi Vám přináší šéfredaktorka magazínu vlastovka.info.

Považuji se za přiměřeně náročnou čtenářku, kterou klišovitý thriller s nesmrtelnými hlavními hrdiny nebo upjatý ženský román nemůže literárně uspokojit. O to víc dokážu ocenit kvalitní historický román, který mě pohltí a od začátku až do konce nepustí do reality a nedovolí ulétnout v myšlenkách jinam. A právě takovou byla kniha Poslední z faraonovy družiny Luďka Václava Wellnera.

Poutavý příběh jako z mytologie

Děj se odehrává před třemi tisíci lety. Hlavní hrdina, Řek Bríseus, se spolu se svými druhy vrací do rodné Trifýlie z výpravy za posvátnými Daidalovými ostatky. Opojení z vítězného návratu však brzy vystřídá rozčarování, když se v královské rodině rozhoří boj o moc. Bríseus se ocitá na nepřátelské straně a je odsouzen k smrti. Za pomoci věrného přítele se ale dostává z Řecka a je odhodlán najít svou snoubenku, která byla za podivných okolností unesena. Vzhledem k jejímu egyptskému původu je cíl jeho putování jasný.

Po dalších peripetiích se Bríseus dostane do Egypta, kde se kolem něho vzápětí roztáčí šílený vír událostí. Hlavní hrdina si zoufá nad tím, že je nucen řešit problémy, které s hledáním jeho snoubenky nesouvisí, jakmile se ale začne rozplétat klubko záhad a odhalovat tajemství místních obyvatel, zjistí, že právě oni a jejich minulost mohou být klíčem k úspěchu při jeho pátrání. Nejvíc mu přitom pomůže setkání se Šesep-anch Horem, posledním z družiny zavrženého faraona Achnatona.

Fascinující výlet do minulosti

Co knihu činí čtivou a vskutku kvalitní, není jen nosný příběh, perfektně vypointované zápletky a neumdlévající děj, ale i jazyk. Narozdíl od většiny soudobých historických románů se autor nebál nechat postavy promlouvat poněkud archaickou (nikoliv však nesrozumitelnou) mluvou, což knize naopak pomohlo, protože i jazyk dotváří děj a prostředí a dobu, v níž se odehrává.

Vše je navíc pojato bez odstupu, z pohledu vypravěče, takže ani zapřísáhlý realista nemůže románu vytknout pasáže, v nichž jsou zdánlivě nadpřirozené věci vysvětlovány jako vůle bohů. Krom toho je vysvětlení pro všechna mytologická střetnutí na hranici skutečného světa vždy po ruce, takže se nejedná o žádnou sci-fi ani fantasy.

Pokud tedy máte chuť na napínavý a nevšední historický román s detektivní zápletkou a nádechem nadpřirozena a mytologična, pak byste po knize Poslední z faraonovy družiny od Luďka Václava Wellnera rozhodně měli sáhnout!

Anna Burdová

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to

  1. Lenka says:

    Naprosto souhlasím s recenzí!Jsem na 130 stránce a mohu jen potvrdit, že se jedná o velmi kvalitní román, napsaný krásným českým jazykem, který jakoby už u současných “ tak populárních a známých“ českých autorů vymřel.

Comments are closed.