Share

Václav Havel, zdroj: wikipedie

Čerstvě po smrti Václava Havla republikou morálně zacloumala slova radikálních mladých komunistů, kteří bujaře oslavovali jeho smrt jako vítězství.

Smrt je něco jiného, sic patří svým způsobem k životu, ale normálnímu zdravému člověku přináší pocit smutku, ticha, sebereflexe. Někdy to může být pocit lhostejný, v případě, že jsme zemřelého osobně nebo blížeji neznali. Na světě umře denně miliony lidí a necítíme v sobě každou minutu mučící pocit z jejich odchodu. Nicméně, radost ba až exaltická slast nad smrtí člověka, to je spíše podobno lidem psychicky nemocným či stržené zfanatizované mase třeba po linčování nepřítele, kdy tento dav je jeden jednolitý samostatně fungující organismus, zcela oproštěný od logiky a ducha jednotlivce.

Zemřel Václav Havel, národ byl smutný. Na jeho pohřeb přijely významné zahraniční osobnosti. O jeho životě a smrti psala mnohá média.

Postupně se na povrch však draly „škrábance“ těch, kteří Havla nenávidí. Ještě ani květiny ze smuteční lodi nedopluly do moře a už přicházejí i dlouhé tak zvaně odborné články, které chtějí ukázat to nejhorší na Václavu Havlovi. A k tomu ještě hrubší komentáře.

Dnes jsem narazila na sáhodlouhý text „Václav Havel byl prasák, narcis a amorální zbabělec. Osobní svědectví“. Celý „román“ začíná nejprve jako tak zvané objektivně míněné odborné dílo, které se postupně protkává nenávistnými výpady. Autor mluví nejčastěji o „podvodech, bludech a omylech“ Václava Havla, o jeho tajných dohodách ještě před sametovou revolucí o rozdělení Slovenska, o jeho textech, které byly prý k smíchu. O jeho sexuálních úchylkách a lžích. „Jo, co je lež, to VH věděl velmi dobře. Lhal sobě i jiným, viz výše se slibem prezidentem do voleb v červnu 1990. Lhal své ženě Olze, kterou celý život podváděl s milenkami. Rok před její smrti, když umírala na rakovinu, jí podváděl s herečkou Dagmar Veškrnovou, kterou si pak dokonce vzal za manželku… Čistě lidsky bráno, co se týče fyzické lásky, byl VH dle jeho vlastních slov sexuální prasák. Rád se tím jako správný narcis chlubil, dokonce tak o sobě hovoří i v jeho posledním pamfletu Odcházení. Ano, VH jako ženatý muž měl milenky i několik let, prý dokonce s vědomím Olgy, jeho manželky.“

Celý článek je prodchnut jasným odsouzením „diktátora“ v demokratickém režimu, který nebyl nijak vzdělaný, nic neuměl, žádný jazyk neznal (ovšem jak tedy při televizních záběrech hovořil se zahraničními anglicky hovořícími politiky, to je mi záhadou.) a spiklenecky se dohadoval s komunisty za zády celého národa.

Autor Ladislav Andrey považuje svůj vstup jako morální odpovědnost: „V době absurdní, falešné, až fanatické mediální adorace, či kanonizace osoby odešlého VH, považuji za svoji povinnost lidskou i občanskou pravdivě zmínit mou osobní přímou i nepřímou zkušenost s režimem prezidentování VH (1989-2003).“

„VH se koncem prosince 1989 stává prezidentem ČSSR, když byl jednohlasně zvolen do funkce komunistickým FS ČSSR. VH přísahal na socialistickou ústavu z roku 1967 a sliboval věrnost socialismu a své socialistické vlasti, sic. Stalo se tak po mnoha podvodech. Prvním a zásadním morálním problémem bylo porušení dohody mezi VH a A. Dubčekem ze strany VH. Dohoda zněla, že VH bude s podporou Dubčeka prezidentem jenom do prvních svobodných voleb v červnu 1990 a po něm měl být zvolen Dubček za pomoci VH. VH se tímto trikem a zradou politické dohody zbavil A. Dubčeka, který byl v té době daleko populárnější než VH. Praha byla najednou oblepená plakáty s portrétem VH a výzvou „Havel na Hrad!“ Ty byly financovaný ze zahraničí. Naivní a důvěryhodný Dubček byl VH a jeho lidma cynicky podveden a zrazen. Druhou kaňkou na volbě VH prezidentem bylo, že některým komunistickým poslancům bylo vyhrožováno postihy jím a jejich rodinám, pokud by nevolili VH. Tak se VH stal prezidentem pomocí politického puče. K tomu ještě dodejme, že při tzv. kulatých stolech konaných po 17.11.1989 VH a spol. uzavřeli tajné dohody s KSČ o převzetí moci. Byl to podvod na občanech, který pak ještě VH kamufloval ve svém novoročním projevu 1.1.1990, který byl vysílán údajně ze záznamu.“ (Ladislav Andrey)

Traveldiscount.cz 4
Já však místo objektivního přístupu vidím jen vykřikované nenávistné věty, protkané typickými vzteklými výpady a nabubřelými synonymy (jako „Luciferův služebník“), které tak často slyším od lidí, jenž v podroušeném stavu opouštějí svůj zavřený lokál a řvou na celý svět, aby někoho co nejvíce urazili.

Netuším, kdo je autor textu, který se podepisuje Dr. Ladislav Andrey a svůj článek zveřejňuje, kde se dá  (například také zde ve „zvedavci.org“ nebo v komunistickém médiu.) V prosinci vyšla podobná verze v http://tnit.fr/cs/c128.htm, svůj text se snažil natlačit i do komentářů v Parlamentních listech http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Hradni-klika-v-cele-s-Hajkem-ohledne-Havla-Ne-ne-ne-217955/diskuse?parent=1498225 a jinde.

Jak hodně zde lze hovořit o svobodě slova nebo o pomluvě? Vzhledem k tomu, že Václav Havel nebyl jen běžný občan, ale zastupoval Československo a Českou republiku jakožto hlava státu, velmi bych shledala, kdyby jeho text byl podroben odborné analýze ze strany historiků a politologů a na základě toho vznikl objektivní závěr o obsahu zprávy. Zatím celý článek, ke kterému se přidružuje mnoho pozitivních komentářů, dělá dojem cílených morálních útoků, nejen vůči pozůstalým.

Možná to nebude dlouho trvat a (bohužel) zase začnou vznikat dokumenty a díla o „odhalených“ tajemstvích, spekulacích a hlavně šokujících naprosto podložených (pseudo)informací, jak se běžně stává u všech významných osobností, protože jinak by se mnohé práce ani neprodaly.