Share

Představte si – ryze hypoteticky – že nějaká soukromá firma o vás sbírá veškerá data. Ví, kde se denně pohybujete, co máte rádi, jak se jmenují vaši členové rodiny, přátelé, koho nesnášíte a o kom jste co nechutného řekli. A nejen to, získá i vaše fotografie ze soukromých akcí, dovolených, a třeba i ty nejchoulostivější snímky.

Bude vědět o vás absolutně vše. I to, co už jste dávno zapomněli, ona bude stále evidovat.

Děsné?

Ale na druhou stranu tak skutečné.

Existuje mnoho firem, které špehují lidi. Některým však dáváme své informace zcela dobrovolně a rádi.

Jedním z nejsilnějších sběratelů soukromých dat je v současné době Facebook. Jakou máte jistotu, že vaše data, drby, fotky zůstanou jen v okruhu těch lidí, kterým jste svěřili vaši zeď?

Vůbec žádnou.

Zkoušeli jste třeba někdy zadat na Facebooku reklamu? Dostanete zde spoustu dotazů, komu chcete přesně směřovat vaši propagaci, aby se nezobrazovala těm lidem, kteří neodpovídají danému filtru.

Svůj profil a informace o sobě však můžete uvádět na leckteré sociální síti. Přes regionální (jako třeba limibseti.cz) nebo mezinárodní (jako např. myspace). Tak nějak na ostatních sociálních sítích lidé s oblibou „lžou“. Často se stávají tyto sítě virtuálním propojením s „neznámými“ a důvodem k navazování nových vztahů.

Nicméně Facebook se svými rodinným funkcemi originálním psychologickým umem lidi vlastně „nutí“ dobrovolně (a s nadšením) uvádět o sobě co nejpravdivější údaje. Vždyť jedině takto můžete být v kontaktu právě se svou pravou rodinou a přáteli z práce a ze školy. Navazujete zde nové vztahy, ale více utužujete ty běžné. Někdy totiž vypadnete na čas z obrazu (mateřská dovolená, odstěhování se, zahraniční stáž apod.), a Facebook se stává vaší nejefektivnějším komunikačním jádrem. Znáte to – sejde z očí, sejde z mysli. Když se přeruší – byť dočasně – vztahy, těžko se pak navazují. Lidé si nemají co říct. Doba dávno minulá, kdy když se lidé rozešli kvůli změně zaměstnání či bydliště a slíbili si, že si budou psát, a pak stěží napsali, koupili obálku či známku a čas se vlekl, až to všechno „vyšumělo“, je dávno pryč. Díky sociálním sítím máte jedinečnou možnost nepřijít o své „staré“ známé.

Za cenu toho, jaké nádherné podhoubí vytváříte pro marketingové firmy.

Na druhou stranu si můžete říci: je to opravdu tak škodlivé? Aspoň se mi nebude zeď spamovat reklamami, které mne vůbec nezajímají. K čemu mi je třeba reklama na zubní protézu, když mi je pětadvacet?

Pak je také otázka, jak odolní jsme vůči cíleně na nit šitým reklamám?

Odklikneme? Koupíme?

Nehledě k tomu, že naše data se tak mohou dostat i do rukou mnohých jiných spammerů a hackerů. Nedávno jsme třeba informovali o „Spamovém králi“, neponaučitelném muži, který navzdory soudním příkazům stejně spamoval sociální sítě za účelem tučného zisku.

Data z Facebooku se také mohou stát zdrojem informací pro policii. V některých případech skutečně ospravedlnitelné (viz například Breivik, byť až tedy se zpožděním). To, co si však vezmou jiné policejní složky či tajné služby, to se stejně nedozvíme, právě pro to „utajení“.

Facebook se stává oblibou i pro mnohá televizní média, která ve svém vysílání předčítají názory svých fanoušků na stránkách. Na druhou stranu, je to to nejlevnější vyjádření svého názoru. Nicméně jakou mají média jistotu, že jim na daný dotaz odpovídá „hlas lidu“ a ne zainteresovaná lobby pro daný problém?

Je mnoho takových spíše „nevýznamných“ témat, která nemusí nijak interesovat silnější lobby. Pakliže se tak již nestalo, může přijít situace, kdy nějaký politický názor, aby se více protlačil, se pod mnoha různými IP adresami uvede jako běžná diskuse třeba pod čt24 a dalšími renomovanými m

 

édii, jež se považují za silná a následováníhodná.

Odpůrci Facebooku založili stránku http://www.antifacebook.net/.

K dalším důvodům, které uvádějí proti Facebooku, je rovněž i sociální fakt „facebookové rozvody“. K tomu mohu jen přidat, že někdy stačí změnit status ze zadaný na nezadaný dřív, než to oznámíte protějšku, a už je oheň na střeše. Stránky uvádějí také, že „Občas se objeví dokonce případy sebevražd či vražd souvisejících s užíváním Facebooku.“ A také: „Fakt, že Facebook je často využívaný pro tzv. virtuální šikanu, která je v mnoha ohledech horší než klasická šikana a může mít i tragické následky.

Mnohdy zbytečné nahrazování mezilidské komunikace komunikací elektronickou, kvůli které ztrácejí lidé sociální a jazykové schopnosti. To dokazuje příšerný psaný projev se spoustou pravopisných chyb, jež lze zaznamenat u mnoha uživatelů sociálních sítí.“

Nelze než poznamenat, že tvůrci stránek mají pravdu. Avšak dokážeme se snadno oprostit? Položit na váhu pro a proti a v případě, že zvítězí proti, svůj účet prostě zrušit?

Je to těžké dilema.

Je to také spíš o zdravé úvaze každého člověka, s čím se na Facebooku svěřuje světu. Vždy mějte na paměti, že cokoliv svěříte své zdi na síti, jakobyste řekli celému světu. Nedávno proběhnuvší případ z pardubické základní školy, kdy děvčata nadávala na místní ředitelku, je jasným příkladem toho, že když si svůj vztek vybijete slovně mezi kamarádkami, není pak žádného důkazu, oproti tomu, když tatáž slova napíšete na svou stránku. Mnohaměsíční tahanice se zhoršenými známkami z chování, které se pak nakonec obrátili v zuřivost rodičů, požadujících trest naopak pro ředitelku, jsou jasným příkladem toho, co se má a nemá veřejně ventilovat.

Stejně tak jako když nějaké děvče v rozmaru a zaslepenosti lásky odešle svou fotografii v rouše Evině svému příteli. Když se z něho stane „ex“, digitální fotografie může proudit dále netem. Zlomené srdce někdy sahá i po nečistých zbraních.

Nehledě na to, že mnohdy na Facebooku skončí „tváře“ lidí, kteří buď nejsou v síti registrovaní, nebo o tom nemají ani tušení. Nebylo by na tom nic tak zlého, kdybyste ukázali fotku své sousedce u kafe. Ale opět, co visí na zdi, je přístupné a kopírovatelné po celém světě. A někdy jsou pak z toho jen traumata.

Takže – otevřete si svůj účet na Facebooku a projděte si pečlivě fotografie a diskuse na své zdi s otevřenou hlavou, jakože jste třetí osoba, která se nezávisle měla možnost podívat na vaši zeď. Jsou tam skutečně jen ty věci, které může (náhodou) vidět každý?