Před nedávnem jsme hovořili o problémech souvisejících s nadužíváním antibiotik a o programu Ministerstva zdravotnictví, které vzhledem k stoupající bakteriální rezistenci vůči antibiotikům nastoluje určitý postup pro lékaře a laickou veřejnost.

Tématiku ohledně alternativních způsobů léčby a posilování imunity jako prevence před užíváním antibiotik jsme zatím nastínili v prvním článku a budeme se k tomu ještě vracet.

Dnes Vám představíme nový vědecký poznatek, který přináší velkou šanci pro pacienty a lékaře do budoucnosti.

Švábi obecně patří k značně neoblíbené „havěti“, kterou si nikdo z nás nepřeje mít doma. Snad možná jen v teráriích chovatelé jako pokrm pro jejich exotické domácí mazlíčky.

Volně pobíhající švábi po bytě – to je noční můra každého člověka.

Proto když se provádí testy různých chemických prostředků, zejména na hubení hmyzu, na rozdíl od jiných zvířat na obranu švábů nevystupuje žádná organizace.

V současné době vědci zjistili, že však tento nežádoucí hmyz má velmi zajímavý „mozek“, který přináší jednu z možných záchran proti infekcím pro budoucí generace.

Po mnoho desetiletí vzrůstá rezistence patogenů, které jsou schopné odolávat na stále silnější antibiotika. Obzvláště nebezpečné jsou pak kmeny bakterie Staphylococcus auerus, zlatý stafylokok, o němž jsme se zmiňovali v článku o nadužívání antibiotik. Častý problém lidí s ekzémy.

Tato bakterie je velmi odolná a způsobuje lidem mnohé problémy i v jinak sterilním nemocničním prostředí.

Proč jsou však lidé tak náchylní k infekcím?

Proč tento problém netrápí právě zmiňované švábi? Vědci z Nottinghamské univerzity ve Velké Británii se domnívají, že švábi si museli vybudovat silné protilátky, které je před těmito bakteriemi chrání. A tak Naveed Khan a Simon Lee z Univerzity začali studovat nervovou soustavu švábů a odhalili, že se zde nachází několik velmi účinných proteinů s antibakteriálním účinkem. Extrahované a vyčištěné látky studovali za laboratorních podmínek v Petriho misce spolu se zlatým stafylokokem.

Výsledek byl vynikající! Devadesát procent bakterií stafylokoka zemřelo. Takový smrtící účinek měl jen penicilin, podávaný po druhé světové válce. Od té doby se na antibiotika stal stafylokokus značně rezistentní.

Podobný účinek měly švábí proteiny i na bakterii Escherichia coli, která žije v tlustém střevě.