Share

zraněný free picture pixabay

Ležela na chodníku. Zbitá, zraněná, špinavá. Ale lidé ji obcházeli. Nikdo se nesehnul, ani jí nepomohl. Proč? Na první pohled vypadala jako opilá špinavá bezdmovkonyně. Nikoho nenapadlo,že byla přepadena, okradena a má zlomené žebro.

Potácel se po krajnici silnice a snažil se stopnout nějaký vůz. Byl špinavý a nikdo mu nezastavil. Není divu, šel z něho strach. Vypadal jako nebezpečný pobuda. Nikdo netušil, že předtím také on zastavil, aby pomohl jinému ubožákovi, ten ho ale na lesní pěšině skopl ze dveří, zbil holí, okradl a odjel jeho autem.

To jsou jen dva z příběhů.

Jak máme poznat, že někdo opravdu potřebuje pomoct a jiný je jen podvodník?

Máme strach nebo jsme lhostejní? Jsme ovlivněni našimi zkušenostmi, nebo deformováni tolika přístupnými zprávami z médií?

Nebyla schopna pomoci, i kdyby chtěla

„Pamatuji si, jak jsme před mnoha lety jeli v koloně motorkářů. Byl to nějaký sraz a mohlo nás být několik set. Jeli jsme pomalu, tak jak to bývá. Je to silná emoce, lidé na vás koukají, děti mávají a vy patříte k silné skupině. Motory vrčí. Na jedné straně úzké vozovky někdesi mezi dvěma vesnicemi stála stařenka, ročník 1924. Pamatuji si – narozená v lednu 1924. A my jeli v létě 1997. Celou dobu nás sledovala, pak to nevydržela a vystřelila do naší kolony. I když jsme jeli téměř krokem, upadla nárazem na zem. Začala krvácet z hlavy. Po pár dnech v nemocnici umřela.

Pamatuji si, jak jsem stála nad jejím tělem na silnici a nemohla se pohnout. Něco mne zastavilo. Úplně mne to vypnulo. Nemohla jsem nic dělat, i kdybych chtěla,“ vypráví na dotaz jedna mladá žena. V jejím případě nešlo o lhostejnost, ale o psychologický jev, kdy člověk ve vyhrocené situaci zcela „stuhne“ a není schopen nic dělat, je jakoby uvězněn v čase.

Většinou toto „vypnutí“ se koná jen při první zkušenosti. Na další životní situace je člověk už připravený.

Ilustrační obrázek

Jak se vyrovnat s vlastním strachem z ublížení?

Více ohrožené se pochopitelně cítí ženy. Oproti mužům jsou častěji křehčí a slabší.

Nebojte se pomoci. Jestliže nemáte jistotu, že se jedná o podvod, můžete pomáhat i zprostředkovaně – z povzdálí.

Téměř každý má u sebe telefon. Zavolejte policii nebo záchranou službu. I za okny projíždějícího automobilu můžete zavolat pomoc.

Jste-li na ulici sami a někdo vám tvrdí, že potřebuje pomoc, a máte-li strach, utečte, schovejte se na více frekventované místo, nejlépe někam do davu. Odtamtud už můžete v klidu zavolat pomoc a přesně strážníkům lokalizovat dotyčného.

Nikdo by si neměl zahrávat na hrdinu, pokud si sám není vědom větší fyzické síly a zkušeností. Někdy i špatně vedená pomoc by mohla poškodit.

Vše je potřeba překvalifikovat podle konkrétní situace. Protože pamatujme, co říká zákon:

První pomoc a zákon

Trestného činu neposkytnutí pomoci dle § 207 Trestního zák. se dopustí ten, kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, nebo kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout.

Povinnost poskytnout pomoc se týká každého, kdo je v dosahu ohrožené osoby a má možnost jí pomoc poskytnout. Potřebnou pomocí se rozumí základní první pomoc, které je zapotřebí k odvrácení nebo snížení nebezpečí smrti ohroženého, popř. k tomu, aby taková osoba neutrpěla další újmu na zdraví proto, že jí nebyla pomoc poskytnuta.

Potřebná pomoc může záležet i v přivolání pomoci. Povinnost pomoci je dána i tehdy, není-li možné člověka zachránit. Ohrožená osoba jeví známky vážné poruchy zdraví, došlo-li ke zranění za okolností a podmínek, z nichž i bez odborných znalostí lze usuzovat na vážné zranění.

Neodkladný stav je takový zdravotní stav nemocného nebo zraněného člověka, kdy je bezprostředně ohrožen na zdraví či životě v případě, že se mu neposkytne okamžitá lékařská odborná pomoc.

Lékař i každý občan mají podle našich současných platných právních předpisů povinnost poskytnout nutnou pomoc člověku i proti jeho vůli, a to v případě, že ohroženému nepochybně hrozí bezprostřední nebezpečí smrti.

Trestného činu neposkytnutí pomoci dle § 208 Trestního zák. se dopustí řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.

Dále je nutné respektovat pravidla při dopravní nehodě, souhrnně zde:

Postup při zvládání dopravní nehody

Zajištění místa nehody

■ zastavit nejméně 50 m za havarovaným vozidlem, rozsvítit výstražná světla, obléknout výstražnou vestu, vzít lékárničku, výstražný trojúhelník, ev. hasicí přístroj, umístit trojúhelník před místem nehody, vypnout zapalování, zajistit proti pohybu, dbát na vlastní bezpečnost

Život zachraňující úkony

■ zastavení silného krvácení – tlakový obvaz, prsty v ráně, výjimečně zaškrcovadlo, zakrytí pronikajícího poranění hrudníku, šetrné uvolnění dýchacích cest u bezvědomých – šetrný záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti, rychlé zjištění stavu životních funkcí ostatních poraněných

Volání zdravotnické záchranné služby

■ volat linku 155, případně 112, sdělit co se stalo, popsat charakter nehody, co nejpřesněji určit místo nehody, uvést počet postižených, věk a pohlaví, popis zranění a jejich stavu, sdělit své jméno a číslo telefonu

Vyšetření

■ pohledem zjišťujeme dýchání, krvácení, polohu těla, výraz obličeje a jeho barvu
■ poslechem dýchací šelesty, projevy postiženého (sténání apod.) případně reakci na oslovení
■ pohmatem dýchací pohyby, bolesti postižené oblasti, deformace, teplotu kůže, pot apod.

Vyprošťování

■ jen hrozí-li další nebezpečí, je-li blokován přístup k dalším poraněným, nelze-li poskytnout první pomoc na místě (např. resuscitace), vyproštění provádět co nejšetrněji, pokud zraněný dýchá, vyčkat raději na profesionální složky

Bezvědomí

■ riziko udušení zapadlým kořenem jazyka, z úst odstranit volně ležící předměty, šetrně zaklonit hlavu, předsunout dolní čelist postiženého, v bezvědomí se zachovanými životními funkcemi uložit do stabilizované polohy a stále jej sledovat, neobnoví-li se dýchání nebo je dýchání nenormální (lapavé dechy) je třeba zahájit oživování nepřímou srdeční masáží a dýcháním z plic do plic

Oživování (resuscitace)

■ zahájit nepřímou srdeční masáží, 30 stlačeními uprostřed hrudníku frekvencí 100/min, provést dva vdechy a pokračovat v rytmu 30 stlačení hrudníku: 2 vdechy, hrudník stlačovat do hloubky 4-5 cm, nemůže-li zachránce z nějakých důvodů provádět umělé vdechy, pak až do příjezdu zdravotnické záchranné služby provádí srdeční masáž frekvencí 100/min.

Úrazový šok

■ nejčastější příznaky šoku – slabě hmatný tep, více než 100/min, zrychlené, povrchní dýchání, bledost, studený lepkavý pot, pocit žízně, netečnost, spavost

Zábrana šoku

■ protišoková poloha se zvednutými dolními končetinami, ošetření poranění, zajištění tepelné pohody, při pocitu žízně pouze svlažovat rty, nepodávat žádné léky, nedávat pít

Záchranka 155, Policie 158, Hasiči 150, Tísňové volání 112

MB
Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

19. Listopad 2017

Když se ke slovu dostane krizová situace, kdy se dostaneme na samé dno a přicházíme o něco nesmírně cenného, pohled na svět se dramaticky mění. Člověk někdy přijde o všechno. Přijde o práci, rodinu nebo o zdraví. Možná se už nikdy nepostavíte na nohy. Možná už nikdy nedáte dohromady rozbitou rodinu. Možná pak zůstane jediným, co vám zbývá víra, že vše se děje z nějakého důvodu. A že všude je světýlko naděje, které je třeba jen nalézt. A přání se plní. Někdy dříve, někdy později, ale plní. A nic se neděje dříve, než se to má opravdu stát. A o tomhle všem je

Strakaté pohádky ze šuplíku

Strakaté pohádky ze šuplíku

15. Listopad 2017

Vodníci, princezny, ale i strašidla a chytrá zvířátka jsou hrdiny pohádek Františka Nepila. Díky veselé knížce Strakaté pohádky můžete poznat na dvě desítky nových.   Strakaté pohádky pocházejí z pozůstalosti Františka Nepila. Většina z dvanácti pohádek patří k souboru, jenž sestavil ještě sám autor. Zdena Nepilová a Ivana Hutařová přidaly k osmi původním ještě čtyři, které vznikly ve zhruba stejné době a vyšly v dětských časopisech. František Nepil uměl kouzlit se slovy, hrál si s jazykem, miloval naši krásnou řeč a dobře vyprávěné příběhy. Z jeho fejetonů dodnes dýchá pohoda, klid a jemný humor. Stejné spisovatelské umění se skrývá i v autorových pohádkách. Seznamte se s pejskem, který se naučil od koček lhát