Share

Google+ funguje necelý měsíc a už má dvacet milionů uživatelů.

Google+

Na rozdíl od Facebooku, kde se může klidně přihlásit Elvis Presley, Google+ trvá na tom, aby se lidé přihlašovali pod svými skutečnými jmény.

Mnoho lidí však netouží po tom být hned rozpoznáno, kdo jsou, a také chtějí ukrýt svůj online status. Proč tohle Google+ vadí? Vždyť i doma chceme být někdy sami, aniž by k nám pořád někdo lezl.

Ti, co nepoužívají svá skutečná jména, tj. na první pohled zavádějící jako třeba „Sexygirl“ a podobně, během posledních dnů mohli očekávat od Google+ pozastavení svých účtů. Pochopitelně, to se uživatelům nelíbí. Nechápou skutečný důvod?

Google říká, že hlavním důvodem používání celého pravého jména je, aby snázeji našli své přátele po síti. Stěží vás prý člen rodiny pozná pod jménem Gameboy.

Podobně si to představuje i Facebook a Linkedln. Alespoň to má určené ve svých pokynech, které se tak snadno porušují.

„Tím, že uvedete své běžné jméno, pomůžete všem lidem, které znáte, při hledání a vytváření online spojení s tím správným člověkem,“ říká mluvčí Google.

Trvání na skutečných jménech je také bojem proti spamu. Přesně tyhle problémy v minulosti zažil MySpace a Twitter.

Jestliže také někdo bude jednat na síti pod svým skutečným jménem, je zde větší pravděpodobnost, že bude jednat zodpovědně, než kdyby se skrýval za nějakou smyšlenou identitou.

Také když Facebook přijde na to, že neužíváte své skutečné jméno nebo jste uvedli jiné nepravdivé údaje, může vám pozastavit účet. Je otázka, na kolik jsou tyto informace dohledatelné a prokazatelné.

Google říká: „Jestliže chcete pomoct v boji proti spanu a prevenci falešnýchprofilů, užívejte jména svých přátel, rodiny nebo spolupracovníků obvykle, jak je oslovujete. Například, jestliže vaše úplné legální jméno je Charles Jones Jr, ale normálně používáte Chuck Jones nebo Junior Jones, obě z těchto by měly být akceptovatelné.“

Dalším problémem je, že pod maskou se může skrývat i nezletilý, který se tak dostává na stránky pro dospělé.

Ale obvykle lidé skrývají svou identitu z daleko banálnějších důvodů, než že mají nekalé úmysly. Spíš se chtějí schovat před někým, kým by skutečně byli neradi kontaktováni. Najít vás totiž můžou nejen přátelé a rodina, ale i někdo, koho nemůžete vystát, s jehož konfrontací byste se rádi vyhnuli.

V našich podmínkách to ještě není tak silné, ale jsou určité politické systémy, například čínský, které sledují, co lidé na internetu dělají. Pro vlastní bezpečnost je pak lepší vydávat se za někoho jiného.

Současný Google+ však stále ještě funguje v beta verzi, testuje se a možná je příliš přísný v prosazování právních předpisů. Ale je taky docela možné, že se proti Google+ postaví aktivisté za lidská práva a jejich tlaky donutí Google přehodnotit své postoje.

Špitá se také, že skutečné jméno je zajímavější pro cílenou inzerci. Takže je to lukrativnější byznys. Čím více ví Google o svých uživatelích, tím lépe může zaměřit svou reklamu. Jiní ale namítají, že jméno není tak důležité, ale skutečným klíčem pro cílovou reklamu jsou příjmy, demografie a zájmy uživatele.

Závěrem lze snad říci, že pokud zvolíte byť smyšlené jméno, které však nebude na sebe upozorňovat, protože bude vypadat věrohodně oproti Xbaby a podobně, nikdo z provozovatelů sociálních sítí na to nejspíš ani nepřijde a vaše soukromí nebude narušeno.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

19. Listopad 2017

Když se ke slovu dostane krizová situace, kdy se dostaneme na samé dno a přicházíme o něco nesmírně cenného, pohled na svět se dramaticky mění. Člověk někdy přijde o všechno. Přijde o práci, rodinu nebo o zdraví. Možná se už nikdy nepostavíte na nohy. Možná už nikdy nedáte dohromady rozbitou rodinu. Možná pak zůstane jediným, co vám zbývá víra, že vše se děje z nějakého důvodu. A že všude je světýlko naděje, které je třeba jen nalézt. A přání se plní. Někdy dříve, někdy později, ale plní. A nic se neděje dříve, než se to má opravdu stát. A o tomhle všem je

Strakaté pohádky ze šuplíku

Strakaté pohádky ze šuplíku

15. Listopad 2017

Vodníci, princezny, ale i strašidla a chytrá zvířátka jsou hrdiny pohádek Františka Nepila. Díky veselé knížce Strakaté pohádky můžete poznat na dvě desítky nových.   Strakaté pohádky pocházejí z pozůstalosti Františka Nepila. Většina z dvanácti pohádek patří k souboru, jenž sestavil ještě sám autor. Zdena Nepilová a Ivana Hutařová přidaly k osmi původním ještě čtyři, které vznikly ve zhruba stejné době a vyšly v dětských časopisech. František Nepil uměl kouzlit se slovy, hrál si s jazykem, miloval naši krásnou řeč a dobře vyprávěné příběhy. Z jeho fejetonů dodnes dýchá pohoda, klid a jemný humor. Stejné spisovatelské umění se skrývá i v autorových pohádkách. Seznamte se s pejskem, který se naučil od koček lhát