Share

george-bush-153461_640K desátému výročí teroristických útoků z 11. září připravil National Geographic dokumenty o 11. září a zabití bin Ládina. Premiéra se koná 28. srpna. Slavnostně ji otevřel na tiskové konferenci bývalý americký prezident George W. Bush. Vynořil se tak ze svého dobrovolného exilu, který si vybral i kvůli svému pichlavému vztahu s médii.

Speciály ohledně výročí teroristického útoku na Dvojčata a zároveň v souvislosti s dopadením bin Ladina připravuje více stanic. Goerge Bush věnoval několik exkluzivních rozhovorů pro National Geographic. National Geographic připravuje i další dokumenty k tématu – jeden se bude zabývat důsledným přezkoumáním uběhlých let a pak znovu stanice odvysílá dvoudílný dokument z roku 2005 o 11. září 2001, kterou při premiéře sledovalo téměř 18 milionů diváků.

Peter Schnall, který má na starosti tyto dokumenty, se připravoval na rozhovor s bývalým americkým prezidentem čtyři měsíce. Když George Bush s interview souhlasil, nechtěl ani dopředu vidět otázky, jen požádal, aby se rozhovor vešel do dvou dnů a týkal se pouze 11. září 2001.

Schůzku plánovali ještě před 1. květnem, kdy se pak náhle svět dozvěděl o smrti bin Ládina. Schnall se obával zrušení exkluzivity, ale i když mu Bush řekl, že měl na 500 nabídek v souvislosti se zavražděním teroristy č. 1., odmítl je. Schnalla však přijal. Natočený dokument působí temným tónem. Schnall není vidět, ani nejsou slyšet jeho otázky. Prezidentovo vyprávění není komentované, je jen přerušované zpravodajskými záběry. Jediný hlas, který celý příběh vypráví, je George Bushe.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Will Bowen: Svět bez stížností

Will Bowen: Svět bez stížností

7. Prosinec 2017

Náramek, který vám umožní uvědomit si, v jakých chvílích si nejvíce stěžujete a propadáte skepsi. Vzteku, sebelítosti a zmaru. Ach, kolik bych toho mohla vymyslet… Ale kdy je stížnost konstruktivní? Když je jen zbytečným rozmazáváním zveličovaného problému nebo snahou vzbudit v druhých lidech soucit, zájem, pozornost nebo zisk? Prostě nějaký ten podlý benefit, za který by se nemusel stydět lecjaký profesionální energetický upír? Tak šup s tím náramkem na ruku a pokaždé, když se u něčeho podobného přistihnete, přendejte náramek z jedné ruky na druhou. Ano, záměr autora bylo utvořit 21 denní výzvu, protože to je právě ten čas, po kterém s novými zvyky přicházíme k většímu

Benjamin Kuras: Pohřbívání svobody

Benjamin Kuras: Pohřbívání svobody

7. Prosinec 2017

  Lze jen těžko tuto knihu shrnout do jedné věty. Benjamin Kuras prostě píše nezaměnitelně. Důrazná fakta, statistiky, píle a pečlivost prosakující z každé věty a notně odlehčeno černým humorem, vtipem vzletným i vtipem pod kůži jdoucím, to záleží už na každém čtenáři. Jestli jeho knihy znáte, tak tohle je prosím další skvost a víc už vám k tomu říkat nemusím. Pokud neznáte, začněte klidně touhle, je totiž možná ještě v porovnání s ostatními, nejméně zatížená tíživými fakty o stavu dnešní civilizace. Či spíše, je více povznesena černým humorem a faktem, že my možná odsud zcela logicky zmizíme, protože „osli pošli“…, po nás tu zbydou švábi,

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to