Share

počítačová hra free pixabay

Breivik používal střílecí hry na počítači jako zastírací manévr. Jaký mají vliv počítačové hry – zejména střílečky – na hráče? Psychologové hledají souvislosti, které mohou násilníka ovlivnit. Vraždíme-li virtuální nepřátele bez výčitek svědomí, může se toto chování opakovat i v reálném životě?

Jestli skutečně počítačové hry vychovávají z lidí masové vrahy, zní poněkud přitažené za vlasy. Podle statistiky prodaných titulů jako World of Warcraft, Call of Duty: Moder Warfare 2 a další, by se mělo jednat o miliony vycvičených vrahů u svých monitorů, kteří jsou kohokoliv sto nemilosrdně připravit o život.

Vášniví hráči válečných her musí někdy vyvracet tyto spekulace. Paradoxem je, jak naopak se pro někoho může stát tahle myšlenka zbraní.

Breivik ve svém Manifestu 2083: Evropská deklarace nezávislosti využívá potenciálu počítačových her jako alibi pro své následovníky.

Pasáže, které níže uvádíme z jeho Manifestu, hovoří o použití Modern Warfare 2 jako tréninkovém simulátoru pro střelbu a Wolrd of Warcraft jako „schovku“ pro abnormální chování:

***Představ „důvěryhodný projekt/alibi“ svým přátelům, spolupracovníkům a rodině. Oznam svým nejbližším přátelům, spolupracovníkům a rodině, že se věnuješ „projektu“, který může přinejmenším zčásti ospravedlnit tvé „nové schéma aktivit“ (izolaci/cestování) během plánovací fáze.

Například, řekni jim, že už jsi začal hrát World of Warcraft nebo nějakou další online MMO hru a že si přeješ soustředit se na to v následujících měsících/roce. Tento „nový projekt“může ospravedlnit izolaci a lidé budou trošku chápat, proč delší dobu neodpovídáš na telefon. Řekni jim, že jsi kompletně zabraný do této hry (útočení na dungeony atd.). Zdůrazni jim, že je to sen, který jsi měl už od dětství. Jestliže na tebe budou tlačit, vytrvej a požádej je, aby respektovali tvoje rozhodnutí. Budeš se divit, kolik můžeš udělat nepozorovaných chvilek a svádět to na tu hru. Jestliže tvé plány vyžadují, aby jsi cestoval, řekni, že navštívíš jednoho ze svých WoW přátel, nebo ještě lépe, dívku z tvé „guildy“ (která žije v jiné zemi). Nikdo ti nebude klást žádné další otázky, pokud uvedeš tyto argumenty.

Cíl tréninku to je nejspíš problém pro mnoho lidí v jistých zemích (městští Evropané jako my, eh:). Jeď na dovolenou do země, kde budeš moct trénovat ve střelbě nebo se připojit k nějakému střeleckému spolku. Simulace hraní Call of Duty, Modern Warfare je také dobrá alternativa, ale měl bys zkusit nějaký skutečný výcvik se skutečnou útočnou puškou (s červeným optickým bodem), pokud to je možné.***

Mnoho lidí hraje tyto hry bez vedlejších úmyslů. Pro ně je to zábava nebo únik od společnosti či reality. Je to taková svým způsobem „nemoc“ 21. století. Máme více volného času. Někdo si s ním neví rady jinak, než že ho „marní“ hraním her na počítači. Pro jiné to není marnění, ale báječné vyžití, při kterém se může kontaktovat s dalšími lidmi s podobnými zájmy na fórech a v gildách. Je to prostě jiný druh zábavy, který spolkne velké množství času. Není to však reálný život.

Vedla Breivika k vraždám nějaká z výše zmiňovaných her? Spíš než hry, to byla jeho xenofobie. Střílecí hry pravděpodobně nebyly příčinou či důvodem, ale přinejmenším technickým návodem, jak útok přizpůsobit. A hlavně zastíracím manévrem. Schovka se dá však zařídit pod čímkoliv. I za výmluvou nevinného čtení knih či sledování filmů se člověk stejně může izolovat od světa a „tvořit“ plány na cokoliv.

Agresivní hry však bezpochyby mohou negativně ovlivnit ty lidi, kteří mají k násilí sklony. Je to takové jejich nabíjení a pak je potřeba přebitou energii nějak vyventilovat.

Breivik je vrahem 21. století, je spíš „digitálním“ vrahem oproti „analogovému“ Usámu bin Ládinovi. Breivik se spojoval se světem přes internet, Facebook, YouTube. Hledal společně smýšlející lidi na fórech. Usáma posílal své projevy nejčastěji na videokazetách.

Jaká je prevence před dalšími Breiviky a Usámy? Víme, jak se bránit ještě před útokem? Jak změnit myšlení dřív, než se stanou zvrácená a nebezpečná?

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

19. Listopad 2017

Když se ke slovu dostane krizová situace, kdy se dostaneme na samé dno a přicházíme o něco nesmírně cenného, pohled na svět se dramaticky mění. Člověk někdy přijde o všechno. Přijde o práci, rodinu nebo o zdraví. Možná se už nikdy nepostavíte na nohy. Možná už nikdy nedáte dohromady rozbitou rodinu. Možná pak zůstane jediným, co vám zbývá víra, že vše se děje z nějakého důvodu. A že všude je světýlko naděje, které je třeba jen nalézt. A přání se plní. Někdy dříve, někdy později, ale plní. A nic se neděje dříve, než se to má opravdu stát. A o tomhle všem je

Strakaté pohádky ze šuplíku

Strakaté pohádky ze šuplíku

15. Listopad 2017

Vodníci, princezny, ale i strašidla a chytrá zvířátka jsou hrdiny pohádek Františka Nepila. Díky veselé knížce Strakaté pohádky můžete poznat na dvě desítky nových.   Strakaté pohádky pocházejí z pozůstalosti Františka Nepila. Většina z dvanácti pohádek patří k souboru, jenž sestavil ještě sám autor. Zdena Nepilová a Ivana Hutařová přidaly k osmi původním ještě čtyři, které vznikly ve zhruba stejné době a vyšly v dětských časopisech. František Nepil uměl kouzlit se slovy, hrál si s jazykem, miloval naši krásnou řeč a dobře vyprávěné příběhy. Z jeho fejetonů dodnes dýchá pohoda, klid a jemný humor. Stejné spisovatelské umění se skrývá i v autorových pohádkách. Seznamte se s pejskem, který se naučil od koček lhát