Share

stop terorismu free pixabay

Aktuální norský útok zastínil všechny předchozí a současné islamistické teroristické útoky. Počet obětí Anderse Behringa Breivika dosáhl téměř stovky. Podle slov jeho právníka, Breivik delší dobu plánoval takový útok a bude muset v pondělí před soudem hodně věcí vysvětlovat.

Robert Lambert tvrdí: „Nacionalisté představují větší hrozbu než Al-Kaida.“ Po smrti Usámy bin Ládina zdá se, al-Kaida natolik oslabila, a navíc momentálně po norském útoku je snadné obracet karty. Nejsem si však jistá, zdali nejradikálnější není právě samotný názor diferencovat na misce vah, která teroristická skupina či jedinec jsou víc nebezpeční. Nehrajeme tu přece soutěž: „Kdo zabije víc protivníků.“ Tohle není počítačová hra.

Anders Behring Breivik patří k ultrapravicovým přívržencům stojící proti multikulturalismu. Novinky.cz nějak podle mého názoru nevhodně vypichují jeho citace Václava Klause, leč tak v 1500 stránkové práci „Evropská deklarace nezávislosti“ učinil pouze dvakrát.

To je další nehoráznost.

Robert Lambert dále uvádí: „Zatímco musíme počkat na výsledky policejního vyšetřování a soudního řízení, než budeme dělat jakékoli závěry o Breivikově motivaci, bude vůbec poučné začít analyzovat násilné extremistické nacionalistické prostředí v Evropě a USA a jeho dramatický posun směrem proti muslimům a islamofobním myšlenkám po 11. 9. Aby bylo jasno, bude to rozhodně mnohem důležitější než analýza al-káidského terorismu.“

Breivik podle něho může takto vyslat účelový signál politikům, aby změnili svůj směr. Robert Lambert cituje předního odborníka na terorismus,  Alexe Schmida, který  připomíná, že terorismus je forma komunikace, která „nemůže být chápána pouze z hlediska násilí“. Silnou složkou je i oblast propagandy, aby se teroristický strategický záměr dál šířil.

Schmidova analýza chápe terorismus jako kombinaci násilí a propagandy. „Při použití násilí proti jedné oběti,“ se terorista  „snaží donutit a přesvědčit ostatní,“ vysvětluje Schmid. „Okamžité oběti jsou pouze instrumentální,“… Má jít tedy o vypočítaný dopad na širší veřejnost.

Breivik tedy dává jasný signál politikům na Západě, aby tak nastolili kampaň proti islamizaci Evropy a tento cíl uvedli jako hlavní body svého programu. I proto je velmi důležité, aby Breivik vysvětlil svůj záměr veřejně – a i tehdy to chce nejširší publikum slyšet. Proč pro jeho politické poselství muselo zemřít tolik nevinných lidi?

Lambert dále uvádí, že Breivik „může doufat, že ostatní se budou jeho jednáním inspirovat a napodobovat jej.“ A zmiňuje několik evropských nacionalistických teroristů, kteří už skončili za mřížemi. Měli doma doslova vraždící arzenál.

Je to děsivé, zvrácené nebo má to svou logiku, ptám se? Uslyší někteří jeho výzvu jako hodnou následování? Je „terorismus“ bojem proti „terorismu“?

Protimuslimské názory jsou ve společnosti právě po 11. září zřejmé. Lidé nějak podvědomě vždycky potřebovali mít rozlišeno, kdo je přítel a kdo nepřítel. V černobílém chápání světa je pak snadnější zapadnout v mase a bez výčitek svědomí konat zlo.

Nicméně, já s ním stejně nesouhlasím. Ano, nacionalistické hnutí je silné, mohlo by být silnější, slabší, to je jedno – už jen ten fakt, že existuje, je špatné. Ale je to také o „ovzduší“. Jestliže se nepřelije jejich myšlenkový proud do většiny národa v evropských zemích a ve Spojených státech, věřím, že nemají šanci být více nebezpeční. Stále totiž doufám v to, že máme efektní a cílené zákony proti takovým aktivitám a v našich podmínkách prostě není možné obecně přijímat a nedej bože ještě velebit člověka, který spáchal vraždu, třebas pod hlavičkou teroristické organizace.

Potírání terorismu je průhlednější a aktivnější na evropské a americké půdě. Je to již samotným politickým systémem a humanistickými principy, ze kterých se dlouhodobě vychází. Je to vzděláním, výchovou a i globálním propojením se světem. Že ve svých postojích nezůstáváme sami, že můžeme své názory konfrontovat, že nejsme uzavřeni v nějaké vesnici či jiné větší lokalitě, ovládané místními fanatickými mluvčími.

Věřím v multikulturní společnost a jsem si také vědoma, že je to náročnější, protože některé sociální a kulturní, potažmo náboženské rozdíly způsobují mnohé problémy. Je to v jádru spíše utopické – ale ideální by bylo, kdyby každý jedinec z jakékoliv části světa přistupoval ke společnosti už s krédem být pro ni maximálním přínosem.

A není to jen cizinci, často jsme my sami vykradači své vlastní komunity, společnosti a ventilovaných idejí.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

19. Listopad 2017

Když se ke slovu dostane krizová situace, kdy se dostaneme na samé dno a přicházíme o něco nesmírně cenného, pohled na svět se dramaticky mění. Člověk někdy přijde o všechno. Přijde o práci, rodinu nebo o zdraví. Možná se už nikdy nepostavíte na nohy. Možná už nikdy nedáte dohromady rozbitou rodinu. Možná pak zůstane jediným, co vám zbývá víra, že vše se děje z nějakého důvodu. A že všude je světýlko naděje, které je třeba jen nalézt. A přání se plní. Někdy dříve, někdy později, ale plní. A nic se neděje dříve, než se to má opravdu stát. A o tomhle všem je

Strakaté pohádky ze šuplíku

Strakaté pohádky ze šuplíku

15. Listopad 2017

Vodníci, princezny, ale i strašidla a chytrá zvířátka jsou hrdiny pohádek Františka Nepila. Díky veselé knížce Strakaté pohádky můžete poznat na dvě desítky nových.   Strakaté pohádky pocházejí z pozůstalosti Františka Nepila. Většina z dvanácti pohádek patří k souboru, jenž sestavil ještě sám autor. Zdena Nepilová a Ivana Hutařová přidaly k osmi původním ještě čtyři, které vznikly ve zhruba stejné době a vyšly v dětských časopisech. František Nepil uměl kouzlit se slovy, hrál si s jazykem, miloval naši krásnou řeč a dobře vyprávěné příběhy. Z jeho fejetonů dodnes dýchá pohoda, klid a jemný humor. Stejné spisovatelské umění se skrývá i v autorových pohádkách. Seznamte se s pejskem, který se naučil od koček lhát