Share

stop terorismu free pixabay

Aktuální norský útok zastínil všechny předchozí a současné islamistické teroristické útoky. Počet obětí Anderse Behringa Breivika dosáhl téměř stovky. Podle slov jeho právníka, Breivik delší dobu plánoval takový útok a bude muset v pondělí před soudem hodně věcí vysvětlovat.

Robert Lambert tvrdí: „Nacionalisté představují větší hrozbu než Al-Kaida.“ Po smrti Usámy bin Ládina zdá se, al-Kaida natolik oslabila, a navíc momentálně po norském útoku je snadné obracet karty. Nejsem si však jistá, zdali nejradikálnější není právě samotný názor diferencovat na misce vah, která teroristická skupina či jedinec jsou víc nebezpeční. Nehrajeme tu přece soutěž: „Kdo zabije víc protivníků.“ Tohle není počítačová hra.

Anders Behring Breivik patří k ultrapravicovým přívržencům stojící proti multikulturalismu. Novinky.cz nějak podle mého názoru nevhodně vypichují jeho citace Václava Klause, leč tak v 1500 stránkové práci „Evropská deklarace nezávislosti“ učinil pouze dvakrát.

To je další nehoráznost.

Robert Lambert dále uvádí: „Zatímco musíme počkat na výsledky policejního vyšetřování a soudního řízení, než budeme dělat jakékoli závěry o Breivikově motivaci, bude vůbec poučné začít analyzovat násilné extremistické nacionalistické prostředí v Evropě a USA a jeho dramatický posun směrem proti muslimům a islamofobním myšlenkám po 11. 9. Aby bylo jasno, bude to rozhodně mnohem důležitější než analýza al-káidského terorismu.“

Breivik podle něho může takto vyslat účelový signál politikům, aby změnili svůj směr. Robert Lambert cituje předního odborníka na terorismus,  Alexe Schmida, který  připomíná, že terorismus je forma komunikace, která „nemůže být chápána pouze z hlediska násilí“. Silnou složkou je i oblast propagandy, aby se teroristický strategický záměr dál šířil.

Schmidova analýza chápe terorismus jako kombinaci násilí a propagandy. „Při použití násilí proti jedné oběti,“ se terorista  „snaží donutit a přesvědčit ostatní,“ vysvětluje Schmid. „Okamžité oběti jsou pouze instrumentální,“… Má jít tedy o vypočítaný dopad na širší veřejnost.

Breivik tedy dává jasný signál politikům na Západě, aby tak nastolili kampaň proti islamizaci Evropy a tento cíl uvedli jako hlavní body svého programu. I proto je velmi důležité, aby Breivik vysvětlil svůj záměr veřejně – a i tehdy to chce nejširší publikum slyšet. Proč pro jeho politické poselství muselo zemřít tolik nevinných lidi?

Lambert dále uvádí, že Breivik „může doufat, že ostatní se budou jeho jednáním inspirovat a napodobovat jej.“ A zmiňuje několik evropských nacionalistických teroristů, kteří už skončili za mřížemi. Měli doma doslova vraždící arzenál.

Je to děsivé, zvrácené nebo má to svou logiku, ptám se? Uslyší někteří jeho výzvu jako hodnou následování? Je „terorismus“ bojem proti „terorismu“?

Protimuslimské názory jsou ve společnosti právě po 11. září zřejmé. Lidé nějak podvědomě vždycky potřebovali mít rozlišeno, kdo je přítel a kdo nepřítel. V černobílém chápání světa je pak snadnější zapadnout v mase a bez výčitek svědomí konat zlo.

Nicméně, já s ním stejně nesouhlasím. Ano, nacionalistické hnutí je silné, mohlo by být silnější, slabší, to je jedno – už jen ten fakt, že existuje, je špatné. Ale je to také o „ovzduší“. Jestliže se nepřelije jejich myšlenkový proud do většiny národa v evropských zemích a ve Spojených státech, věřím, že nemají šanci být více nebezpeční. Stále totiž doufám v to, že máme efektní a cílené zákony proti takovým aktivitám a v našich podmínkách prostě není možné obecně přijímat a nedej bože ještě velebit člověka, který spáchal vraždu, třebas pod hlavičkou teroristické organizace.

Potírání terorismu je průhlednější a aktivnější na evropské a americké půdě. Je to již samotným politickým systémem a humanistickými principy, ze kterých se dlouhodobě vychází. Je to vzděláním, výchovou a i globálním propojením se světem. Že ve svých postojích nezůstáváme sami, že můžeme své názory konfrontovat, že nejsme uzavřeni v nějaké vesnici či jiné větší lokalitě, ovládané místními fanatickými mluvčími.

Věřím v multikulturní společnost a jsem si také vědoma, že je to náročnější, protože některé sociální a kulturní, potažmo náboženské rozdíly způsobují mnohé problémy. Je to v jádru spíše utopické – ale ideální by bylo, kdyby každý jedinec z jakékoliv části světa přistupoval ke společnosti už s krédem být pro ni maximálním přínosem.

A není to jen cizinci, často jsme my sami vykradači své vlastní komunity, společnosti a ventilovaných idejí.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu

Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo

Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo

16. Červen 2018

Kerstin Simoné mne jako autorka zaujala natolik, že jsem si o ní musela hned něco vyhledat. Něžná blondýnka ponořená až do hlubin jakéhosi poznání boha Thovta, odhalující skryté pravdy a moudrost? No, na toto téma napsala množství knih a vydala také cédéčka s meditacemi. Pořádá semináře nejen v Německu, kde žije, ale také v Rakousku a Švýcarsku, a předává tím nejrůznější nauky dávno zapomenuté, nebo záměrně potlačované společností. Možná se to dá pochopit i z této knihy, Thovt, projekt lidstvo, která pojednává o historii lidstva, jeho vývoji a o skrytých schopnostech, které nám zatím byly skryty. Velká část čtiva je obecně známých pravdách, které rozebírá právě

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo