Share

 tvář free picture pixabay

V jižní Africe není snadné být sexuálně odlišný. Za normální se považuje pouze heterosexualita, ostatní menšinové orientace jsou považovány za úchylné a „vyléčitelné“. Jsou to prostě jen nemocní lidé a řešení pro ně existuje – bohužel však radikálnost léčby vede někdy až k úmrtí „postiženého“.

Nejvíce útoků je uplatňováno na lesbické ženy. Pochopitelně jsou slabší a pro heterosexuální bijce větším důvodem k nápravě než homosexuální muž. Jedná se o tak zvané „nápravné znásilňování“. Tato praxe probíhá mnohdy pod dohledem členů vlastní rodiny nebo místní komunity.

Nápravné znásilňování jako pevný termín byl poprvé použit v roce 2000 nevládní organizací, zabývající se lidskými právy. Neznamená to ale, že by se předtím neznásilňovalo ze stejných důvodů.

Svět si nejvíce vybavuje utrpení a vraždu jihoafrické členky ženského národního fotbalového družstva, Eudy Simelanové, která byla krutě „napravována“ v roce 2008. Za její smrt šli do vězení dva muži. Ale soudce neuznal motivačním důvodem nenávist k její sexuální orientaci.

Ačkoliv je to veřejným tajemstvím, mnohé úřady – soudy a policie nevyjímaje – se snaží tyto nezákonné akty maskovat pod jinými paragrafy.

Noxolo Nogwaze byla zavražděna na jaře. Po té, co jí opustila její přítelkyně v Kwa-Thema, v černošské oblasti poblíž Johannesburgu, byla 24letá Noxolo znásilněna, několikrát bodána rozbitým sklem a vrahové jí ještě tloukli kameny do obličeje. Jestli se domnívali, že takto hrubé zacházení povede k vyléčení a ne ke smrti, lze s maximální lítostí nad utrpením mladé ženy jen pochybovat o lidské příslušnosti oněch mužů. Jak může být nenávist až tak hluboká….

Na jejím těle a v okolí  byly nalezeny pivní láhev, velký kámen a použité kondomy. Přesto místní policie tvrdila, že nenašla žádné důkazy, které by jasně hovořily, že šlo o znásilnění a vraždu z nenávisti k sexuální orientaci.

„Její útok je případem nápravného znásilnění,“ řekla aktivistka za práva homosexuálů, Lydia Kunu. „Sousedi řekli, že slyšeli, jak jí její útočníci říkali, ‘My z tebe tu lesbu dostaneme.‘ Zesměšňovali ji a ptali se jí, proč se chová jako chlap.“

Jihoafrická republika si je však vědoma, že maskování této praxe je mezinárodně neudržitelné. Zřídila proto pod hlavičkou Ministerstva spravedlnosti pracovní skupinu, která od července má řešit zločiny z nenávisti vůči lesbičkám, gayům, bisexuálům a transsexuálům v celé Jižní Africe.

Po celém světě kolují online petice, které žádají jihoafrickou republiku, aby uzákonila trestnou odpovědnost za činy, spáchané právě z nenávisti kvůli sexuální orientaci.

Siphokazi Mthathi, ředitelka Human Rights Watch v Jihoafrické republice řekla, že je těžké zjistit celkový počet lidí, kteří byli vystaveni takovému násilí, protože útoky nejsou často ohlášeny kvůli nedůvěře v soudní systém. Není výjimkou, že oběť, která se domáhala spravedlnosti, slyšela od policie: „A nejste ráda, že jste konečně poznala opravdového muže!?“

Smrt Nogwazové je poslední v dlouhé sérii sadistických zločinů proti lesbičkám, gayům a transsexuálům v Jižní Africe. Policie a další jihoafričtí úředníci nedokáží uznat, že členky komunity LGBT jsou znásilňovány, bity a zabíjeny jen proto, jak vypadají nebo s čím se ztotožňují, a ony jsou napadány muži, kteří se jen tak procházejí a chlubí  svými hrdinskými činy.

Nenávist je však silná a homosexualita je ve většině afrických zemí nezákonná, avšak Jižní Afrika je prvním africkým státem, který zakázal diskriminaci na základě sexuální orientace. To však útočníky vůbec neodrazuje od páchání jejich odporných zločinů.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

19. Listopad 2017

Když se ke slovu dostane krizová situace, kdy se dostaneme na samé dno a přicházíme o něco nesmírně cenného, pohled na svět se dramaticky mění. Člověk někdy přijde o všechno. Přijde o práci, rodinu nebo o zdraví. Možná se už nikdy nepostavíte na nohy. Možná už nikdy nedáte dohromady rozbitou rodinu. Možná pak zůstane jediným, co vám zbývá víra, že vše se děje z nějakého důvodu. A že všude je světýlko naděje, které je třeba jen nalézt. A přání se plní. Někdy dříve, někdy později, ale plní. A nic se neděje dříve, než se to má opravdu stát. A o tomhle všem je

Strakaté pohádky ze šuplíku

Strakaté pohádky ze šuplíku

15. Listopad 2017

Vodníci, princezny, ale i strašidla a chytrá zvířátka jsou hrdiny pohádek Františka Nepila. Díky veselé knížce Strakaté pohádky můžete poznat na dvě desítky nových.   Strakaté pohádky pocházejí z pozůstalosti Františka Nepila. Většina z dvanácti pohádek patří k souboru, jenž sestavil ještě sám autor. Zdena Nepilová a Ivana Hutařová přidaly k osmi původním ještě čtyři, které vznikly ve zhruba stejné době a vyšly v dětských časopisech. František Nepil uměl kouzlit se slovy, hrál si s jazykem, miloval naši krásnou řeč a dobře vyprávěné příběhy. Z jeho fejetonů dodnes dýchá pohoda, klid a jemný humor. Stejné spisovatelské umění se skrývá i v autorových pohádkách. Seznamte se s pejskem, který se naučil od koček lhát