Share

 narozeninová party free picture pixabay

Nedávno jsem oslavila třicáté narozeniny. Sešla se nás velká parta lidí, některé jsem neviděla už několik let. Řekla jsem si, uspořádám party, jaká tu dlouho nebyla. Ale jak to zařídit, aby to příliš nestálo a přitom to bylo super!

Napadl mne spásný nápad. A všem ho vřele doporučuji. Zarezervovala jsem si salónek v jedné příjemné hospůdce, kam jsme všichni měli zhruba stejně daleko. A vyhlásila tombolu. Fíglem je, že každý zúčastněný musel přinést nějakou věc z domu. Něco, co bylo v jeho domácnosti nadbytečné, co nepoužíval, prostě cokoliv. A ta se pak vložila do tomboly. Rozdali jsme si mezi sebou lístky, co jsem koupila v papírnictví za pár korun, a každý ten lístek s číslem měl nominální hodnotu 20 Kč. Za takový pakatel si všichni nakupovali kupóny jako šílení. Byla to strašná sranda.

A stůl s tombolou se pěkně zaplnil. Tu byly staří plyšáci, nějaké „rudé“ svazky politických myslitelů minulého režimu, včetně Gotwaldova životopisu, plechovka s barvou, reklamní deštník, struhadlo, stará autíčka, které jsem si ještě pamatovala z dětství od svého kamaráda, role fólie na balení potravin, i sada porcelánu, který někdosi podědil po babičce, která se ale nedala použít do mikrovlnky, věšák na zeď, elektrické natáčky, sbírka odznáčků, štětka na záchod (nepoužitá – vypadala), krabice kondomů a spousta dalších cetek.

Celý večer jsme si báječně užili, pili, tancovali. K závěru jsme losovali tombolu. Ještě teď, jak si na to vzpomenu, musím se nahlas smát. Když si někdo zvesela odnášel štětku na záchod – ty vzájemné gratulace – to je praktický dárek! To se ti bude hodit! A natáčky? „Jarku, sice jsi už plešatej, ale co ty víš! Třeba je ještě využiješ!“ A odznáčky si Petr napíchal na kšiltovku a na struhadlo s vidličkou Marcela doprovázela Mirka na klávesy.

Báječné! Všechno ale jednou končí. Oslava mých třicátin nebyla jen „oslavou“. Znamenalo to, že tyhle lidi nejspíš dlouho neuvidím. Za dva dny na to jsem se totiž stěhovala do města o 200 km dál. S přítelem jsme se pořád dohadovali, které místo zvolíme k bydlení, jestli to, kde jsem vyrostla já nebo on. Vyhrál on  – na první pohled – lepší pracovní nabídku jsem tam ale měla já.

Sbalila jsem doma poslední věci, které ještě neskončily v krabicích. Včetně vyhraného Gotwaldova životopisu. Ne, že bych ho četla, ale zůstane mi jako vzpomínka na tu bezva akci.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’4′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]