Share

 narozeninová party free picture pixabay

Nedávno jsem oslavila třicáté narozeniny. Sešla se nás velká parta lidí, některé jsem neviděla už několik let. Řekla jsem si, uspořádám party, jaká tu dlouho nebyla. Ale jak to zařídit, aby to příliš nestálo a přitom to bylo super!

Napadl mne spásný nápad. A všem ho vřele doporučuji. Zarezervovala jsem si salónek v jedné příjemné hospůdce, kam jsme všichni měli zhruba stejně daleko. A vyhlásila tombolu. Fíglem je, že každý zúčastněný musel přinést nějakou věc z domu. Něco, co bylo v jeho domácnosti nadbytečné, co nepoužíval, prostě cokoliv. A ta se pak vložila do tomboly. Rozdali jsme si mezi sebou lístky, co jsem koupila v papírnictví za pár korun, a každý ten lístek s číslem měl nominální hodnotu 20 Kč. Za takový pakatel si všichni nakupovali kupóny jako šílení. Byla to strašná sranda.

A stůl s tombolou se pěkně zaplnil. Tu byly staří plyšáci, nějaké „rudé“ svazky politických myslitelů minulého režimu, včetně Gotwaldova životopisu, plechovka s barvou, reklamní deštník, struhadlo, stará autíčka, které jsem si ještě pamatovala z dětství od svého kamaráda, role fólie na balení potravin, i sada porcelánu, který někdosi podědil po babičce, která se ale nedala použít do mikrovlnky, věšák na zeď, elektrické natáčky, sbírka odznáčků, štětka na záchod (nepoužitá – vypadala), krabice kondomů a spousta dalších cetek.

Celý večer jsme si báječně užili, pili, tancovali. K závěru jsme losovali tombolu. Ještě teď, jak si na to vzpomenu, musím se nahlas smát. Když si někdo zvesela odnášel štětku na záchod – ty vzájemné gratulace – to je praktický dárek! To se ti bude hodit! A natáčky? „Jarku, sice jsi už plešatej, ale co ty víš! Třeba je ještě využiješ!“ A odznáčky si Petr napíchal na kšiltovku a na struhadlo s vidličkou Marcela doprovázela Mirka na klávesy.

Báječné! Všechno ale jednou končí. Oslava mých třicátin nebyla jen „oslavou“. Znamenalo to, že tyhle lidi nejspíš dlouho neuvidím. Za dva dny na to jsem se totiž stěhovala do města o 200 km dál. S přítelem jsme se pořád dohadovali, které místo zvolíme k bydlení, jestli to, kde jsem vyrostla já nebo on. Vyhrál on  – na první pohled – lepší pracovní nabídku jsem tam ale měla já.

Sbalila jsem doma poslední věci, které ještě neskončily v krabicích. Včetně vyhraného Gotwaldova životopisu. Ne, že bych ho četla, ale zůstane mi jako vzpomínka na tu bezva akci.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu

Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo

Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo

16. Červen 2018

Kerstin Simoné mne jako autorka zaujala natolik, že jsem si o ní musela hned něco vyhledat. Něžná blondýnka ponořená až do hlubin jakéhosi poznání boha Thovta, odhalující skryté pravdy a moudrost? No, na toto téma napsala množství knih a vydala také cédéčka s meditacemi. Pořádá semináře nejen v Německu, kde žije, ale také v Rakousku a Švýcarsku, a předává tím nejrůznější nauky dávno zapomenuté, nebo záměrně potlačované společností. Možná se to dá pochopit i z této knihy, Thovt, projekt lidstvo, která pojednává o historii lidstva, jeho vývoji a o skrytých schopnostech, které nám zatím byly skryty. Velká část čtiva je obecně známých pravdách, které rozebírá právě

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo