Share

 narozeninová party free picture pixabay

Nedávno jsem oslavila třicáté narozeniny. Sešla se nás velká parta lidí, některé jsem neviděla už několik let. Řekla jsem si, uspořádám party, jaká tu dlouho nebyla. Ale jak to zařídit, aby to příliš nestálo a přitom to bylo super!

Napadl mne spásný nápad. A všem ho vřele doporučuji. Zarezervovala jsem si salónek v jedné příjemné hospůdce, kam jsme všichni měli zhruba stejně daleko. A vyhlásila tombolu. Fíglem je, že každý zúčastněný musel přinést nějakou věc z domu. Něco, co bylo v jeho domácnosti nadbytečné, co nepoužíval, prostě cokoliv. A ta se pak vložila do tomboly. Rozdali jsme si mezi sebou lístky, co jsem koupila v papírnictví za pár korun, a každý ten lístek s číslem měl nominální hodnotu 20 Kč. Za takový pakatel si všichni nakupovali kupóny jako šílení. Byla to strašná sranda.

A stůl s tombolou se pěkně zaplnil. Tu byly staří plyšáci, nějaké „rudé“ svazky politických myslitelů minulého režimu, včetně Gotwaldova životopisu, plechovka s barvou, reklamní deštník, struhadlo, stará autíčka, které jsem si ještě pamatovala z dětství od svého kamaráda, role fólie na balení potravin, i sada porcelánu, který někdosi podědil po babičce, která se ale nedala použít do mikrovlnky, věšák na zeď, elektrické natáčky, sbírka odznáčků, štětka na záchod (nepoužitá – vypadala), krabice kondomů a spousta dalších cetek.

Celý večer jsme si báječně užili, pili, tancovali. K závěru jsme losovali tombolu. Ještě teď, jak si na to vzpomenu, musím se nahlas smát. Když si někdo zvesela odnášel štětku na záchod – ty vzájemné gratulace – to je praktický dárek! To se ti bude hodit! A natáčky? „Jarku, sice jsi už plešatej, ale co ty víš! Třeba je ještě využiješ!“ A odznáčky si Petr napíchal na kšiltovku a na struhadlo s vidličkou Marcela doprovázela Mirka na klávesy.

Báječné! Všechno ale jednou končí. Oslava mých třicátin nebyla jen „oslavou“. Znamenalo to, že tyhle lidi nejspíš dlouho neuvidím. Za dva dny na to jsem se totiž stěhovala do města o 200 km dál. S přítelem jsme se pořád dohadovali, které místo zvolíme k bydlení, jestli to, kde jsem vyrostla já nebo on. Vyhrál on  – na první pohled – lepší pracovní nabídku jsem tam ale měla já.

Sbalila jsem doma poslední věci, které ještě neskončily v krabicích. Včetně vyhraného Gotwaldova životopisu. Ne, že bych ho četla, ale zůstane mi jako vzpomínka na tu bezva akci.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Will Bowen: Svět bez stížností

Will Bowen: Svět bez stížností

7. Prosinec 2017

Náramek, který vám umožní uvědomit si, v jakých chvílích si nejvíce stěžujete a propadáte skepsi. Vzteku, sebelítosti a zmaru. Ach, kolik bych toho mohla vymyslet… Ale kdy je stížnost konstruktivní? Když je jen zbytečným rozmazáváním zveličovaného problému nebo snahou vzbudit v druhých lidech soucit, zájem, pozornost nebo zisk? Prostě nějaký ten podlý benefit, za který by se nemusel stydět lecjaký profesionální energetický upír? Tak šup s tím náramkem na ruku a pokaždé, když se u něčeho podobného přistihnete, přendejte náramek z jedné ruky na druhou. Ano, záměr autora bylo utvořit 21 denní výzvu, protože to je právě ten čas, po kterém s novými zvyky přicházíme k většímu

Benjamin Kuras: Pohřbívání svobody

Benjamin Kuras: Pohřbívání svobody

7. Prosinec 2017

  Lze jen těžko tuto knihu shrnout do jedné věty. Benjamin Kuras prostě píše nezaměnitelně. Důrazná fakta, statistiky, píle a pečlivost prosakující z každé věty a notně odlehčeno černým humorem, vtipem vzletným i vtipem pod kůži jdoucím, to záleží už na každém čtenáři. Jestli jeho knihy znáte, tak tohle je prosím další skvost a víc už vám k tomu říkat nemusím. Pokud neznáte, začněte klidně touhle, je totiž možná ještě v porovnání s ostatními, nejméně zatížená tíživými fakty o stavu dnešní civilizace. Či spíše, je více povznesena černým humorem a faktem, že my možná odsud zcela logicky zmizíme, protože „osli pošli“…, po nás tu zbydou švábi,

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to