Share

Výborně jsem se pobavila nad čtením článku z Reflexu o těžkém údělu nácků na české půdě. Původně jsem si myslela, že se jedná o jakési retro do České sody, která – jak si jistě pamatujete – odvysílala spoustu „hustokrutých“ satirických snímků. A jeden z nich byl na téma těžkého života nepochopené holohlavé menšiny, která naštěstí našla v sociálním programu věšečů prádla řešení svého těžkého osudu. Pochybuji, že by dnes mohl někdo točit skeče podobného charakteru, jaké vysílala Česká soda. Společnost se posunula a některé věty se veřejně už lidé bojí vyřknout nebo televize odvysílat.

Ale vraťme se k článku, který mne tak rozesmál. Autor rozebírá, jak český nácek ztrácí všechny své ideály, hudební a módní vzory a pod tou ztrátou pevné půdy pod nohama se až jeden diví, že tahle skupinka přetrvává až do dneška.

Daniel Landa jako ikona drsného patriotismu opustil skinheadský stan mezi prvními. Země se zachvěla. Sparťanští rowdies ztěžka dýchají, když v týmu jsou „nebílí“ Wilfried a Kweuke. Drsní Rammstein taky mají daleko od neonacistických pochodů. Jejich frontman nosí na hlavě pěkné čírko a jak známo, skupiny anarchistů a skinheadů se nemohou vystát. Vzdát se náckové museli i své oblíbené značky Lonsdale, která z obavy, že by mohla být sortována jen touto skupinou, oblékla své modely do různobarevných modelů. Tak se začali prý oblékat do Thor Steinar, německé firmy, kterou ale co čert nechtěl, koupili Arabové.

Blonďák s modrýma očima nebyl ani Hitler. Je to zvláštní, jak se ideál árijství opírá o zlaté kučery a nebeské oči, když stěží naleznete mezi touto skupinou právě takové typy. A co se týká jejich předních vůdců, ideologů a ideálů, tak také ne. Není nakonec ta myšlenka samotná zcela zcestná? A to ani nemluvím o její slaboduchosti.